Moderní směry ve světové a české poezii 90. let 19. st.
Kategorie: Literatúra (celkem: 527 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 05. července 2007
- Zobrazeno: 9498×
Příbuzná témata
Moderní směry ve světové a české poezii 90. let 19. st.
Nové umělecké směry konce století1) impresionismus
z lat. impressio = dojem
původně francouzští malíři C. Monet, A. Renoir, E. Degas, sochař A. Rodin, hudební skladatel C. Debussy;
Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině
v malířství:
jasné, čisté barvy; vystižení bezprostředního dojmu, nálady (hra světel a stínů), mozaika barev, neurčité kontury
v literatuře:
o sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie)
o potlačení rozumové účasti na obsahu
o volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost)
o v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost)
fr. básník P. Verlaine, v české literatuře A. Sova, K. Hlaváček, v próze F. Šrámek
2) symbolismus
reakce na realismus, naturalismus i impresionismus
o vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ a rozvoj básnické obraznosti)
o důraz na hudebnost verše
o podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit
o volný verš
fr. básníci Ch. Baudelaire, P. Verlaine, A. Rimbaud, S. Mallarmé aj., v české literatuře O. Březina, A. Sova, K. Hlaváček
3) dekadence
z fr. décadence = úpadek
o zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha)
o úsilí o ”čisté umění” (lartpourlartismus – umění pro umění)
fr. básníci P. Verlaine, S. Mallarmé, ang. spisovatel O. Wilde, v české literatuře Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
Francie
tzv. ”prokletí básníci” - ve své době sice nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali cestu nové poezii
Charles Baudelaire (1821–1867)
básník a překladatel (E. A. Poe), kritik; do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým;
protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži
– lyrická sbírka Květy zla (odsouzena z mravnostních důvodů k pokutě)
titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron); provokující otevřenost, pobuřující cynismus đ hledá krásu i v ošklivosti
např.
b. Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby × závěr: skutečná krása mrtvých lásek; kontrast: život × smrt; krása je v pravdě (vliv klasicismu)
b.
Co povíš dnes večer – intimní zpověď, čistá lyrika; pocity smutku, samoty × touha po kráse a plném životě
b. Ó, já tě zbožňuji – zoufalství, milostná zklamání × uctívání krásy; láska × pohrdání; láska přináší radost, ale i zklamání; naturalistická přirovnání
b. Vztahy – vztah člověka k přírodě = harmonie; bohatá obrazotvornost, fantazie, citlivost; v přirovnání – dojmy sluchové, čichové, vizuální, chuťové; forma sonetu
b. Epigraf na odsouzenou knihu – útok na čtenáře, kteří autora nepochopili; báseň v próze Koláč – doklad básníkova sociálního cítění
Paul Verlaine (1844–1896)
představitel symbolismu
bohémský způsob života, toulky Evropou s Rimbaudem; za jeho postřelení vězněn
– programová báseň Básnické umění
– formulace principů symbolistické poezie:
o obsahová neurčitost (nepřímý, volný vztah ke skutečnosti, obraz nemá přímo zachycovat realitu)
o básnění náznakem a odstínem
o vnitřní opravdovost, citovost; subjektivita
o hudebnost (”Především hudbu, ta buď vším v tvých verších”)
o představivost a sen
o vsugerovat čtenáři pocit đ nálada okamžiku
b. Podzimní píseň (sb. Saturnské básně) – přeložena mnoha básníky (Holan, Hrubín, Seifert, Jelínek aj.);
pocity vzbuzené podzimní přírodou đ nejistota, beznaděje
smyslové vnímání, odstíny citu; zachycení okamžité nálady, volně řazené představy, náznakovost, symboly; hudebnost (využití dlouhých vokálů, dvojhlásky ou, sykavek); rytmus verše
Jean Arthur Rimbaud (1854–1891)
dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15–19 letech; uveřejněno jen v časopisech (soubor Iluminace vydal posmrtně P. Verlaine)
b. Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví (rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty); pocit spokojenosti, štěstí a klidu (”Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu”) – zvukomalba
b. Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha šokovat čtenáře (viz název = pobuřující, ironizující)
zákl.
umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s realitou, která bolí:
”Mé sny jak trus.....mně tvoří sladké připáleniny...”
obě básně
– budovány na všestranném smyslovém vnímání
– bezprostřední subjektivní prožitek
– forma sonetu
– využití zvukomalby
– všední slova
b. Opilý koráb
– snová báseň (nikdy neviděl moře) đ fantazie, obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby
– řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření đ symbolický obraz básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě)
b. Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou: ”A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek”
b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý voják); forma sonetu
Stéphane Mallarmé (1842–1898)
– hudební koncepce poezie: nejen libozvučnost hlásek, ale hudebnost poezie v její podstatě
Anglie
Oscar Wilde (1854–1900)
dramatik, básník, prozaik; představitel anglické dekadence
– jediný román Obraz Doriana Graye
(jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie)
– pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa aj.
USA
Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu
severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie (b. O sobě zpívám)
sbírka Stébla trávy
– nový obsah: moderní život, civilizace
oslava všedních věcí, přírody, lidské práce, družnosti, člověka
rozmanitost světa a života, jeho protiklady
snaha vsugerovat představu krásy i radosti - oživit život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar);
tematická rozsáhlost, myšlenková hloubka, civilní patos (zvolací věty)
- nové pojetí krásy a pravdivosti
– nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová obraznost: pásmo dojmů a představ - lyrické pásmo (zdánlivě bez logické souvislosti), hudba slov (dlouhé samohlásky, např. b. Zpěv radostí, ráznost pochodu), náznaky – symboly, fantazie
– volné členění básně
– prozaizace poezie - volný verš = na rozhraní poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik, přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu)
Německo
Rainer Maria Rilke (1875–1926)
rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti)
– sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi
b. Závěrečný zpěv (Nové básně)
Rusko
Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921)
představitel symbolismu
- Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové revoluci 1917)
Česká moderna
prohloubení krize politické (nedořešen boj za politickou svobodu národa, sociální rozpory) - rozchod kultury s vládnoucí společností, pocity hořkého zklamání a osamocenosti đ program negace dosavadních společenských a uměleckých ideálů
mladá generace spisovatelů vystoupila s Manifestem České moderny (1895)
J. S. Machar, A. Sova, O. Březina, V. Mrštík, J. K. Šlejhar, F. V. Krejčí, F. X. Šalda aj.
o bez jednotného uměleckého programu (různorodost zaměření spisovatelů)
o jednotící prvek: rozchod s vládnoucí politikou, nonkonformismus; polemické srážky s představiteli politiky
o odlišnost od předchozí generace (ostré útoky proti lumírovcům i realistům), návaznost na Havlíčka a Nerudu
o individualismus, právo na osobité pojetí tvorby; senzualita
krátké trvání skupiny pro vnitřní diferencovanost; pronikání nových uměleckých směrů = ”otvírání oken do Evropy”
Významní představitelé české literatury 90.
let
Josef Svatopluk Machar (1864–1942)
autor Manifestu České moderny, mluvčí generace Česká moderna, básník, představitel realistické subjektivní a politické lyriky, satirik
« Kolín, úředníkem ve Vídni, ale podíl na českém politickém a kulturním životě; před 1. světovou válkou nepřítel prázdného vlastenectví a klerikalismu; po válce názorové rozpory, stoupenec krajně pravicové pozice
raná tvorba:
b. sbírka Confiteor I. – III. (z lat. zpovídám se, vyznávám) – společenská a politická lyrika;
polemické zaměření, pocit zklamání, rozchod s dosavadní literaturou; soustředění na vlastní nitro, nálady; subjektivní obsah poezie, provokativní otevřenost: kritika měšťáctví, buržoazní politiky, falešné morálky, frázovitého vlastenectví; ironie, výsměch; verš prozaizovaný, bez patosu; jednoduché jazykové prostředky, prvky hovorového jazyka
sbírka Čtyři knihy sonetů – tón zklamání, vyjádření pocitů generace, např. b. Sonet o sobě - prosazuje individualismus, dokazuje nelhostejnost, charakterizuje smysl své tvorby
b. Sonet o dějinách sonetu – charakteristika předchůdců, otevřená polemika se vznešeným rétorickým patosem lumírovců; proti bohaté metaforičnosti a zdobnosti důraz na významovou stránku poezie (sdělení); nutnost přímého pojmenování a kritičnosti
sbírka Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně)
– lyrika politická, inspirace Ovidiovými žalozpěvy z vyhnanství; kritika české politiky, skeptický pohled do budoucnosti; vřelé vlastenectví autorovo
sbírka Zde by měly kvést růže
– veršovaná epika, kritika měšťácké společnosti – pokrytectví, zbabělosti, neupřímnosti; osudy žen, jejich otrocké postavení ve společnosti;
prozaizace verše, využití hovorového jazyka; forma nadsázky, ironie, sarkasmus
totéž v románě ve verších Magdaléna
pozdní lyrika – obrat:
po letech odporu a negace hledá pozitivní východiska, ideály – nachází je v minulosti, zvl. v antice (ideál harmonie osobnosti) đ básnický cyklus Svědomím věků (vliv V. Huga a J. Vrchlického), např. sbírka V záři helénského slunce – starověké Řecko, Řím, obdiv k silným individualitám, nepokořeným, s lidskou důstojností
Antonín Sova (1864–1928)
představitel České moderny, impresionista a symbolista, básník české krajiny (rodného kraje),
« Pacov, obliba jižních Čech
1) impresionistická přírodní lyrika
sbírka Květy intimních nálad
b. U řek – lyrická krajinomalba, básnický impresionismus – zachycení okamžiku: barevné odstíny a subjektivní nálady (viz titul), bolestné snění; ne objektivní obraz krajiny đ do ní promítá své duševní stavy, melancholii a smutek; hudebnost verše; podobně i b.
Olše
sbírka Z mého kraje – citlivý vztah k rodnému kraji, barevnost, smysl pro odstíny (malířský zrak), impresionistická vnímavost – detaily přírodních proměn i projev sociálního cítění (chudoba, drsnost krajiny)
sbírka Soucit a vzdor – výraz revolty, odporu, vzpoury (b. Suchopar); hudebnost (b. Píseň)
sbírka Zlomená duše (b. Smetanovo kvarteto Z mého života) – rozpor snu a skutečnosti; pocit, že každá radost musí být vykoupena hořkostí a smutkem (skladatelova tragédie, zákonitý úděl génia, uštvaného okolím); volný verš
2) symbolistická poezie
sbírka Ještě jednou se vrátíme
b. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy – obsahová neurčitost, náznakovost, vnitřní citová opravdovost, snaha vsugerovat pocit, náladu okamžiku; melodičnost
2 okruhy motivů – ústřední motiv sadu a motiv plavby – oba časově určeny ročním obdobím: jarem a podzimem = symbolické obrazy pro vyjádření duševního stavu lyrického hrdiny
(smutek, hořkost, nemožnost uskutečnit krásné a velké životní představy); ne přírodní, ale intimní lyrika; forma vyjádření – střídání tázacích a oznamovacích vět
sbírka Údolí nového království – vrchol individualismu
– vidina budoucí společnosti – šťastná země sociálního vykoupení; motiv poutníka – básník se z hor snů vrátil k zemi:”.. v údolí, kde jsem byl zrozen. Tam hlína voněla,lidská bolela srdce a duše marně toužily.”
návrat do reálného světa – ne harmonické uklidnění, ale citové disonance; patetický, široce stavěný volný verš
sbírka Zpěvy domova – reakce na 1.
světovou válku, vyznání vztahu k národu, domovu, odpor k válce
3) próza
– Ivův román, Výpravy chudých, novela Pankrác Budecius kantor; lyrizace epiky
Otokar Březina (1868–1929)
představitel České moderny, symbolista
« Počátky; učitelem v Nové Říši na Moravě a v Jaroměřicích
– myšlenkový vývoj od pochmurných nálad až k sociální humanitě;
– básník přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem
sbírka Tajemné dálky
b. Moje matka – hymnický výraz, patos; ústřední postava = sám básník: zpověď z bolestných zážitků, hluboký vztah k mrtvé matce; pocit samoty
sbírka Svítání na západě (titul – oxymóron); západ – smrt je vykoupením z pozemského utrpení
b. Tys nešla – neurčitost tématu (čekání na ženu, inspiraci, matku, smrt?); obraz duševního stavu lyrického hrdiny, smyslově konkrétní obrazy (zapojeny všechny smysly – rozsvítil lampy, natrhal kvítí, vůně v plamenech šlehají krví; vína, v nichž slunce minulá svítí, vína hořkla) osobitý výraz, široký proud obraznosti
sbírka Větry od pólů – vrchol abstrakce, filozofie smyslu života: soucit, bolest, láska
sbírky Stavitelé chrámu a Ruce – spojení člověka s vesmírem, optimističtější víra v budoucnost;
– mlhavá představa o sbratření lidstva (symbol spojených rukou)
2 knihy esejí: Hudba pramenů, Skryté dějiny
Karel Hlaváček (1874–1898)
představitel české dekadence; skupina kolem časopisu Moderní revue (též Arnošt Procházka, Jiří Karásek ze Lvovic)
sbírka Pozdě k ránu
– úvodní text: neskutečná krajina, snový pohádkový měsíc, přelom mezi nocí a dnem; přírodní jevy jsou obrazem básníkova nitra; pocit melancholie, zmaru, marnosti
sbírka Mstivá kantiléna – vzpurné revoltující tóny; symbol odboje – motiv gézů (z nizozemského odboje proti Španělům)
b. Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
b. Hrál kdosi na hoboj
tematická neurčitost: snovost krajiny pozdě k ránu, pocity smutku, marnosti, úzkosti; záměrná monotónnost; hudebnost, melodičnost verše (eufonie, opakovací figury, rým)
František Xaver Šalda (1867–1937)
– profesor světových literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity;
– básník, prozaik (román Loutky a dělníci boží), dramatik (Zástupové, Dítě), největší literární kritik 19. století;
– nové pojetí literární kritiky = samostatná tvorba, rovnocenná umělecké činnosti; velký společenský význam kritiky; - zvědečtění kritiky (od zachycení dojmů z díla k objevování a vysvětlování zákonitostí literárních jevů)
studie Syntetism v novém umění – zdůrazňuje nejen pasivní popis vnější skutečnosti, ale celistvý pohled (jednota světa, schopnost osobitě vidět celek)
Boje o zítřek – úvahy o smyslu umění v životě, psychologie umělecké tvorby;
význam literatury:
o schopnost orientovat člověka k plnějšímu vnímání a chápání reality
o výchovné poslání
o intenzivní prožitek života
Duše a dílo – medailony českých a světových autorů (např. Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova, Březina, Ibsen, Flaubert aj.)
– zdůrazňuje individualitu a nezávislost uměleckého projevu; Šaldův metaforicky rozvinutý jazyk, bohaté parafráze, blízkost básnickému vyjádření
– nový žánr – kritická esej o umění (menší literární útvar, pojednává duchaplně a zajímavě o otázkách filozofických, uměleckých; styl je na rozhraní uměleckého a vědeckého, zdůrazňuje autorovu osobitost)
– studie Mácha snivec a buřič (3 osobní symboly Máje – poutník, vězeň, země)
O nejmladší poezii české – Šaldovo pochopení pro nejmladší literární talenty (Wolker)
Šaldův zápisník (1928–1937) – časopis s vlastními kritickými a beletristickými příspěvky, náročné požadavky na uměleckou hodnotu díla tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem; vliv anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu), antimilitarismu (hnutí odmítající válku), civilismu (oslava moderní techniky a civilizace) a vitalismu (oslava života, přírody; radost, citové a smyslové prožitky); odpor k společnosti, pesimismus đ buřičství đ skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně spojeni negací soudobé společnosti; časopis Nový kult (1897–1905), založen S. K. Neumannem; pak hledání nových cest a životních jistot, např. v přilnutí k rodné zemi (K. Toman), ve vitalismu (F. Šrámek), v socialismu (S. K. Neumann); originální sociální poezie (P. Bezruč), satira a skepse (V. Dyk, F. Gellner);
další dočasná skupina výrazných individualit uměleckých a literárních – kolem Almanachu na rok 1914 - odmítnutí individualismu a symbolismu, obrat k světu moderní civilizace (S. K. Neumann, K. Čapek, O. Theer, O. Fischer, P. Křička, malíři J. Čapek, V. Špála, E.
Filla aj.)
Anarchističtí buřiči
Viktor Dyk (1877–1931)
básník, dramatik, prozaik – největší ironik, romantik, reflexivní lyrik; právník a politik
a) poezie – výraz negace, vzpoury, skeptických nálad (po potlačení hnutí Omladiny), odmítavý individualistický postoj
– sbírky A porta inferi, Síla života, Marnosti – osobitý výraz: ironie, sebeironie, aforistická a epigramatická úsečnost, sevřenost, vyhraněná pointa i paradox; výrazný rým; vliv symbolismu a macharovské útočné kritičnosti
– sbírky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnost politiků
– skladba Milá sedmi loupežníků – balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě; vliv tradic romantické literatury o odbojných vyděděncích, vyslovení prožitku mládí, úsilí zbavit se pout a dobových konvencí; vliv anarchismu; lyrické postavy, dialogizovaná forma, kult vášně a síly
– sbírky Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. ”válečná tetralogie” – inspirovány 1. světovou válkou; základní téma: myšlenka národa a státní samostatnosti; výzvy k odvaze, činu đ vliv na národní sebevědomí v době vzniku sbírky i později; obavy o osud národa
např. b. Země mluví – zákl. myšlenky jednotlivých strof: těžký osud lidí, utrpení; odsouzení lhostejnosti a nečinnosti; výzva k obraně vlasti, k boji za svobodu; budoucnost je v rukou národa
varování před zradou; povinnost občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace;
nutnost oběti – zrada je zkázou národa đ závěr: ”Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!”
– alegorická sbírka Devátá vlna – rozpor ideálů a skutečnosti, melancholie, předtucha smrti
b) próza, např. novela Krysař – podle staré německé pověsti o krysaři, který zachránil město Hammeln od krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl zvukem píšťaly obyvatele do propasti – pomstil se za jejich lakotu; neštěstí přežili jen blázen a nemluvně – symbolický význam: oslava toho, co popírá rozum (dítě ho ještě nemá, blázen ho už ztratil); autorovo vyjádření odporu k malosti, vzpoura proti ní; dramatizace novely E. F. Burianem v D40
c) drama, např.
Zmoudření dona Quijota; vliv symbolismu; osobitě přetvářená látka Cervantesova románu – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností; ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí (ztrácí smysl života); autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělena do postav osamocených, bouřících se jedinců (donkichotský zápas za ideál)
František Gellner (1881–1914)
padl v prvním roce války; kreslíř, karikaturista a ilustrátor, žurnalistický satirik, básník a prozaik; bohémský způsob života (anarchistická revolta)
– sbírky Po nás ať přijde potopa! a Radosti života – doklad antiliterárního stylu:
o využití dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony)
o pravidelný verš, forma popěvku, písně (refrény)
o blízkost k hovorovému, prozaickému sdělení
o neobrazné vyjadřování, převážně přímé pojmenování (= odlišnost od symbolistů)
o obraz velkoměsta (kavárny, noční podniky, hospody) đ odpor k měšťáckému světu, falešné morálce a pokrytectví
o zdánlivě cynický výsměch, ironie, pamfletický útok (zastírá touhu po silném citu a bolest, hořkost, zklamání, rezignaci)
o otevřenost až šokující, věcnost, racionální pohled (vliv Havlíčka, Machara)
o forma osobní zpovědi đ lyrický hrdina (neúspěšný student, bohém, piják)
Fráňa Šrámek (1877–1952)
básník, prozaik a dramatik
« Sobotka, gymnázium v Písku a Roudnici, vojenská služba v Českých Budějovicích đ odraz v tvorbě; vězněn za antimilitaristické postoje; v 1. světové válce na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku; hluboký vztah k rodnému kraji
a) poezie
sbírka Života bído, přec tě mám rád – básníkův vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů, nutnost přizpůsobit se)
– b. Curriculum vitae, b. Píšou mi psaní - rebelantská píseň, humor a ironie:
sbírka Modrý a rudý – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus;
b. Raport – forma vojenského hlášení; paralela: umírající voják a umírající kůň đ protiválečný protest
V obou sbírkách: osobitý, prostý jazyk, veršová písňová forma
sbírka Splav – milostná lyrika (poezie mládí a lásky), vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz; oslava domova a rodného kraje; lyrika zpěvná, prostá, citová, vliv vitalismu
sbírka Rány, růže – verše z doby konce 1. republiky a okupace – vlastenectví, odpor k fašismu
b) próza
– povídkový soubor Prvních jedenadvacet – námět ze života buřičů, ztroskotanců, společensky deklasových, ale citlivých lidí; kritika a ironie
– impresionistický román Stříbrný vítr – příběh dospívajícího studenta Jan Ratkina, střetnutí s pokryteckou měšťáckou společností a morálkou đ jeho vzpoura proti ní (čistota, křehkost mládí × nepochopení a necitelnost dospělých);konflikt lze překonat jen díky hlasu ”stříbrného větru” = symbol věčného mládí a naděje;
rysy impresionismu: postavy bez pevných rysů, dvojznačné, tajemné; uvolněná dějová stavba – řazení detailů a epizod, zachycení dojmů, smyslového vnímání; postižení citové atmosféry, odstínů nálady; lyrizace prózy; snovost a neurčitost
vitalistický román Tělo – chvála plného života (× válka, která ničí štěstí lidí); ženský protest proti válce
povídky Žasnoucí voják – o tragédiích vojáků, nesmyslnosti války
c) drama, zvl.
impresionistické
Léto – lyrická oslava mládí a lásky (Jeník Skalník a Stázka) v kontrastu s měšťáckým světem, koketérií a nudou intelektuálů; lyrická atmosféra horkého letního večera
Měsíc nad řekou – pocit rezignace a stesku stárnoucí generace; dějiště – malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů; ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír × svět jejich synů a dcer (rozhovor Villyho a Slávky) – nadšení, okouzlení; zachycení nálady okamžiku, působivost základní scenérie (viz titul) na city člověka
Karel Toman (1877–1946)
básník, redaktor Národních listů
– ač předkové byli rolníci, jako by se narodil tulákem; vliv anarchismu – bohémský život (nedostudoval práva, neschopen se podřídit); dobrodružné toulky po celé Evropě – nespokojenost se světem omezujícím člověka, projev vzdoru; v cizině si uvědomil svou náležitost k rodné zemi đ návrat, cesta k smíru a harmonii, chvále života
– dílo nepříliš rozsáhlé (7 sbírek), ale vzácně dokonalé, trvale kvalitní; úzkostlivá, přísná autokritika, tvůrčí kázeň, hutnost výrazu; vznik lyriky z hlubokého osobního prožitku
– sbírka Pohádky krve – vliv dekadence a symbolismu; subjektivní ladění; láska k ženě, k životu × kritika měšťáctví; b. Píseň – významové a zvukové složky v dramatickém napětí: obraznost, kontrasty × melodická stavba, písňové prvky – báseň je zpěvem (kantiléna – i mstivá)
– sbírka Torzo života – lyrika erotická a revoltující, počátek boje s individualismem, o životní aktivitu; sen o svobodném životě, soucit s trpícími, harmonizující tendence i ve formě výpovědi (rytmus, melodičnost, přesný rým)
– sbírky Melancholická pouť a Sluneční hodiny
– prožitky z cest, tulácká zkušenost, sociální motivy i touha po domově; boj se smutkem
– sbírka Verše rodinné a jiné – převaha harmonie
– vrchol tvorby – sbírka Měsíce – 12 básní s obrazy proměn přírodního dění a lidské práce; oslava domova, syntéza reálného a symbolického obrazu skutečnosti; b. Září – spojováno se svátkem sv. Václava
– sbírky Hlas ticha a Stoletý kalendář – z obd. meziválečného; osudy lidí, koloběh života; b. Vlastní podobizna – odhaluje podstatu buřičství Tomanovy poezie: motiv hlubokého lesa, v něm vyvěrá zpěvavý pramen; motiv světla rodícího se z tmy a motiv života, tiché a zádumčivé písně, motiv snu zástupů, který mu v srdci zpívá
Stanislav Kostka Neumann (1875–1947)
básník, prozaik, publicista, překladatel, politik
– složitý básnický vývoj od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, naturismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii, dogmatickým stalinským postojům v 2. pol. 30. let a k protifašistickému hnutí; redaktor časopisu Nový kult (anarchisté), Červen (proletářští básníci) aj., spoluredaktor Almanachu na rok 1914
Dílo
1) vstup do literatury – sbírky Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi – vliv symbolismu, dekadence, satanismu
b. Vypučel jsem nad bahna – abstraktní alegorie, individualismus, dekadentní nálada, stylizace do postavy Satana = symbol síly, pýchy, vzpoury, ale i pozemskosti, života, radosti a krásy
sbírka Sen o zástupu zoufajících – cesta od individualismu k lidské společnosti, od symbolů ke konkrétním pojmenováním; obraz velkoměsta, každodenního všedního života, lidské radosti (Whitmanův vliv – civilismus)
sbírka Kniha mládí a vzdoru – projev anarchismu
2) Odchod na Moravu (Řečkovice, Bílovice u Brna) – mezník v tvorbě: důvěrné poznání přírody a oslava člověka – sbírka Kniha lesů, vod a strání – přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu, naturismu);
forma básní – parafráze modliteb, např. b.
Vstupní modlitba nebo Jarní zvěstování
totéž i v publicistice – fejetony S městem za zády, programová stať Ať žije život! a sbírka Láska
3) sbírka Nové zpěvy – oslava civilizace, techniky, moderního života, velkoměsta; vliv civilismu;
= novost tematická, nová umělecká forma – whitmanovský volný verš, nová obraznost: prolínání přírodních a civilistních motivů, např. skřivan jako pracující pilka (b. Skřivan), rotačka přirovnána k důstojnému slonu (b. Chvála rotačky)
4) sbírka Rudé zpěvy – proletářská poezie; agitační, revoluční, politická lyrika; adresné apostrofy (oslovení), strohá údernost politických výzev (revoluční hesla), náboženské symboly, ale politický obsah
přívrženec zásad socialistického realismu đ sbírky Srdce a mračna (obdiv k SSSR), Sonáta horizontálního života (varování před fašismem, odraz španělské občanské války, básníkova polemika s Halasem – b. Staří dělníci); polemický pamflet proti francouzskému spisovateli André Gidovi – Anti-Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí
5) tvorba za okupace đ sbírky Bezedný rok (reakce na Mnichov), Zamořená léta (obraz války, okupace) – vyšly po válce
6) populárně odborná próza historická – knižní cykly Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce; román Zlatý oblak (oslava lásky, života ve volné přírodě)
Petr Bezruč (1867–1958)– syntéza všech proudů poezie přelomu století – realistického, symbolistického, impresionistického i sociálního
« Opava, syn slezského buditele Ant. Vaška
autor jediné básnické sbírky Slezské písně (první básně v časopise Čas, pak soubor Slezské číslo); obraz sociálního a národnostního útisku na Ostravsku (b. Zem pod horami), výzva k odboji; bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků; útisk uhlobaronů a jejich pomahačů: německá škola, polský kostel, odrodilci (Bernard Žár), krčmáři a lichváři
úvodní báseň Červený květ – obraz kaktusu s jediným rudým květem = symbol vzpoury, vlastního osudu (bez lásky), nebo obraz jediné sbírky
nový typ sociální balady: b. Maryčka Magdónova (citová účast básníka na krutém osudu – refrén), b. Kantor Halfar - autor svědkem krutého příběhu učitele, který vzdoroval odnárodňování, učil česky
básníkova autostylizace:
b. Já (věštec, mluvčí slezského lidu, lidový bard, šílený rebel), b. Ty a já, Horník, Ostrava (výraz vzdoru, nenávisti)
b. Škaredý zjev (vliv dekadence), Kdo na moje místo?, b. Jen jedenkrát (paralela: nešťastný osud země a osud básníkův)
intimní lyrika – b. Labutinka aj.
samostatná skladba (po odmlčení) Stužkonoska modrá – vzpomínky na mládí, kritika poměrů v 1. republice.