Sluneční soustava
Kategorie: Fyzika a astronómia (celkem: 480 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 05. července 2007
- Zobrazeno: 2511×
Příbuzná témata
Sluneční soustava
Sluneční soustava, Zeme, Slunce, naše i ostatní galaxie, hvezdy aj. telesa jsou soucástí vesmíru. Vedci verí, že mezi 8 až 16 miliardami let byla veškerá hmota a energie soustredená do jediného bodu, pak vznikly behem nekolika minut pri obrovském výbuchu, nazvaném velký tresk, základní prvky vesmíru, kterými jsou vodík a helium. Tyto plyny se seskupili do obrovských teles - galaxií. Dodnes se od sebe galaxie vzdalují a celý vesmír se rozpíná neuveritelnou rychlostí. Pokud jim velký tresk dodal dostatek energie, bude se vesmír rozpínat nadále. Jestliže bude jejich gravitace dostatecne silná, aby je zpomalila, nastane smrštování a pak se bude vše opakovat znovu, tedy poté co se vše seskupí do jediného bodu nastane nový tresk.Součástí vesmíru je i naše galaxie a slunecní soustava. Naši galaxii mužeme ze Zeme pozorovat v podobe bílého pásu pres oblohu, který se nazývá mlécná dráha. Vedci se domnívají , že slunecní soustava vznikla pred 5miliardami let, když v blízkosti explodovala hvezda a zhroutila se do obrovského mracna plynu a prachu. Z horkého stredu se stalo Slunce a z okolních úlomku vznikly planety, které obíhají kolem Slunce. Puvodní slunecní soustava byla vírící smesí plynu a kamenných úlomku, které naráželi do planet a jejich mesícu a vytváreli na nich krátery, které mužeme videt napríklad na Mesíci dodnes. Naše slunecní soustava se skládá z devíti planet, pásu planetek mezi drahami Marse a Jupitera, komet a mezihvezdného prachu. Planetky obíhají kolem Slunce po témer kruhových drahách až na poslední planetu slunecní soustavy, kterou je Pluto. To zpusobuje, že se zkríží dráha Neptuna s Plutem a na 22 let se stává Neptun poslední planetou sluneční soustavy.
Slunce je stredem sluneční soustavy ve které žijeme, dává nám teplo a svetlo, které je potrebné pro rust rostlin a život všech organismu na Zemi. Díky eliptickému obehu Zeme kolem Slunce se v prubehu roku mení jeho vzdálenost. Zacátkem ledna je nejblíže a jeho vzdálenost je približne 147 milionu kilometru, o pul roku pozdeji je nejdále a vzdálenost od Zeme je približne 152 milionu kilometru. Svetlo ze Slunce k nám dorazí približne za 8 minut. Prumer slunecního disku je 1 390 000 kilometru a museli bychom poskládat vedle sebe 109 Zemí, aby se délka rady vyrovnala prumeru Slunce. Teplota v slunecním jádru se pohybuje kolem 15 milionu stupnu Celsia. Tato obrovská teplota vzniká jadernou syntézou- atomy vodíku se sloucí a vytvorí helium.
Na povrchu Slunce teplota dosahuje 5500°C, ve slunecních skvrnách teplota klesne na 4000°C. Teplota v fakulích ( svetlá místa na Slunci, blízko skvrn) se vyhoupne na 7000°C. Stárí Slunce se odhaduje na 5 miliard let a ješte stejne dlouho by melo svítit. Poté co mu dojde palivo zacne se rozpínat na cerveného obra až nastane smrštení na bílou hvezdu zvanou bílý trpaslík.
Nejbližší planetou u Slunce je Merkur. Svým vzhledem a velikostí se nejvíce podobá Mesíci. Nejméne 500 milionu let po vzniku vesmíru byly planety bombardovány kamennými úlomky a vznikaly krátery, protože Merkur nemá vzduch a vodu, nebo jiné činitele napomáhající zahlazování povrchu, jsou patrné dodnes. Doba obehu kolem Slunce je 87.97 dnu a doba rotace (otocení kolem své osy) Merkuru je 58.65 dnu. Merkur obíhá kolem Slunce prumernou rychlostí 47.9 km/s. Vzdálenost od Slunce se rovná 57 910 000 km a prumer planety je 4878 km. Merkur stejne jako Venuše nemá žádnou prirozenou družici, tedy svuj mesíc. Teplota na Merkuru na osvetlené strane dosahuje 450°C, zatímco teplota na odvrácené strane klesá na -180°C. Pri pozorování ze Zeme je po Mesíci nejjasnejším objektem na obloze, avšak její jasnost kolísá podle fáze, podobne jako u mesícních fází, je nejjasnejší v úplnku. Její jasnost zpusobují oblaka, do kterých je stále zahalena. Od nich se odráží lépe slunecní paprsky než od povrchu planet. Na Venuši je mohutná sopecná, pri níž se uvolnuje láva a kyselina sírová, která stoupá do ovzduší a vytvárí nehostinnou atmosféru ve které je až 95% oxidu uhlicitého. Atmosférický tlak je zde témer 95krát vetší než na Zemi, díky kterému by zde clovek neprežil, a dokonce družicím kterým se podarilo pristát na povrchu se po case pusobením tlaku rozbili prístroje. Venuše je díky své atmosfére ukázkou extrémního skleníkového efektu, a proto se zde teplota po celý pohybuje kolem 470°C. Stejne jako Merkur nemá Venuše žádný svuj mesíc.
Jediným známým místem v celé Slunecní soustave, kde existuje život je planeta Zeme.(obr.1) Od ostatních planet se liší hlavne tím, že se na ní nalézá voda v kapalném stavu, jenž zakrývá 2/3 povrchu planety. Atmosféra Zeme je v celé Slunecní soustave jedinecná, protože se v ní nalézá kyslík a 5 km silná ozonosféra, která brání pronikáním smrtícímu zárení z vesmíru (ultrafialové paprsky aj.) Rotace Zeme naklonení zemské osy (23,5°) a vyvážená vzdálenost od Slunce zabranují extrémním teplotám, které panují napríklad na Mesíci.
Další zásluha sklonu zemské osy a obehu kolem Slunce je strídání ctyr rocních období.(obr.2) Jedinou prirozenou družicí Zeme je Mesíc.(obr.3) Vedci se dodnes dohadují o vzniku Mesíce, ale nejpravdepodobnejší teorie je, že nejaké teleso se srazilo se Zemí a kolem planety zacali létat kamenné úlomky, které se shlukovaly a postupne zahrívaly. Po vychladnutí vzniklo nové teleso, náš Mesíc. Jiste jste si již všimli, že Mesíc je každý den na obloze jinak veliký nebo dokonce není videt vubec. Mesíc má vždy osvetlenou jen jednu polovinu, naklonenou ke Slunci a z našeho pozorovacího místa muže být videt jen cást osvetlené polokoule. Pokud je na obloze Mesíc ve znaku písmene D znamená, že dorustá (1.ctvrt). Osvetlená cást kterou vidíme se každou noc zvetšuje, až následuje úplnek. V této fázi vidíme celou osvetlenou polokouli. Zhruba po týdnu po úplnku je Mesíc ve fázi poslední ctvrti a je ve znaku písmene C - couvá. Doba od novu do novu je približne 29 dní. Mesíc má také vliv na oceán, svou gravitací zpusobuje príliv a odliv. Na nekterých místech jsou extrémní slapové rozdíly ( rozdíl hladiny more (oceánu) pri prílivu a po odlivu). Takovýmto místem je napríklad ostrov Fidži. Takzvaná rudá planeta Sluneční soustavy je Mars (obr.9). Od devatenáctého století, kdy zacal pozorovat Mars Schiaparelli, objeven byl však již dríve, nekterí lidé od té doby zacali verit, že na planete existuje život. Tuto teorii však vyvrátila v roce 1965 pruletem kolem Marsu sonda Mariner 4, která vyloucila život na planete. Svuj červený povrch získala planeta díky svým rozsáhlým pouštím oxidu železa, proto mužeme ríci, že je planeta ,,zrezlá“. Pri bourích, které jsou na Marsu velmi casté, se zvedá cervený prach do atmosféry a rozprašuje se po celém povrchu planety. Na Marsu se také nalézá nejvetší sopka ve Sluneční soustave. Její jméno je Olympus Mons(obr.10) , jenž se tyčí do výše 24 Km nad povrchem planety. U pólu planety se podle rocního období tvorí polární cepicky. Celkove se dá ríci, že je povrch hornatý s koryty nebo kanony, ve kterých možná kdysi byla voda. Vetšími dalekohledy mužeme za príznivých pozorovacích podmínek videt jednoduché útvary na povrchu planety. Atmosféra Marsu je príliš rídká a neobsahuje kyslík, takže se v ní nedá dýchat. Okolo Marsu obíhají dva mesíce Phobos a Deimos. Mars by se mohl stát v budoucnosti druhým telesem po Mesíci, na který človek osobne vstoupí. Nejvetší planetou ve Sluneční soustave je plynný vele obr Jupiter (obr.12). Je témer 318krát vetší a prumer má 11krát vetší než Zeme. Jedná se o jeden z nejkrásnejších objektu pro pozorování i menšími dalekohledy. Vetšími dalekohledy se dají rozpoznat dva cerné pásy a hlavne Velká rudá skvrna, jenž je ve skutečnosti obrím bourlivým mrakem ( spatrena byla již více než pred 300 lety ).
Na povrchu panují kruté boure a vetry, které zpusobuje rychlá rotace kolem své osy, jenž trvá méne než deset hodin ( nejkratší den v celé Sluneční soustave). Atmosféru planety tvorí jedovaté a nedýchatelné plyny ( cpavek, vodík, metan ). Okolo Jupiteru obíhá nejméne 16 mesícu. Z nich 4 jsou pozorovatelné i menšími dalekohledy, které pozoroval již v roce 1610 Galileo. Jsou to tyto: Europa, Io, Kallisto, a Ganymed ( nejvetší mesíc ve Slunecní soustave). Io se vyznacuje množstvím cinných sopek, Europa má svuj hladký povrch zvrásnený prasklinami , v nichž možná byla kdysi voda. Ledový povrch Kallista a Ganymeda je poset množstvím kráteru jako na našem Mesíci. V roce 1979 objevil Voyager 1, že kolem planety krouží tenký a slabe zárící prstenec - z kamenných nebo ledových cástic. V roce 1992 roztrhla gravitace Jupiteru kometu Shoemaker-Levy 9 na více jak 21 kusu, které se za dva roky srazily s Jupiterem a nastala jedna z nejvetších vesmírných predstavení ve 20. století. Kdyby se tyto úlomky srazili se Zemí, náraz by byl tak silný, že by celé lidstvo zahynulo a na Zemi by nastala arktická zima. Asi nejkrásnejší pro pozorování ze Zeme je plynný obr Saturn(obr.13). Je výjimecný tím, že ho obklopuje prstenec, jenž mužeme pozorovat i menšími dalekohledy. Vedci se domnívají, že kdysi okolo planety letelo teleso, gravitace Saturnu ho rozdrtil, kamenné a ledové casti zacaly obíhat kolem planety a vytvorily prstenec. Ze Zeme se jeví, že se skládá z trech cástí, ale kosmická sonda Voyager 1 v roce 1985 objevila, že je tvorit tisíci uzounkými prstýnky. Složení planety je hlavne z vodíku a helia a jeho jádro je kamenné. Stejne jako Jupiter rotuje kolem své osy velmi rychle. Celá planety je stále zahalena do pásu mraku. Okolo Saturnu obíhá nejméne 18 mesícu, ale mužou existovat i jiné menší, které zatím nejsou objeveny. Nejzajímavejší jsou z nich Mimas a nejvetší ze Saturnových družic Titan. Mimas se vyznacuje obrovským kráterem Herschel, který zrejme vznikl po srážce s kometou nebo planetkou, jenž málem tento malý mesíc roztrhla. Titan se od všech mesícu planet zcela liší a to tím, že má jako jediný atmosféru tvorenou hlavne dusíkem a podobá se nehostinné atmosfére Venuše, a však zde nepanují obrovské teploty, nýbrž arktické zimy. To je jedním z duvodu, proc se na tomto mesíci nalézá metan ve forme kapaliny, a ne ve forme plynu. Povrch tohoto mesíce zakrývají ,,more“ kapalného metanu. Další z plynných obru je Uran. Skládá se stejne jako Jupiter a Saturn z vodíku a helia. Objeven byl v roce 1781 Anglicanem Williamem Herschelem, jenž ho pozoroval vlastnorucne vyrobeným dalekohledem.
V minulosti zrejme narazilo do Uranu obrovské teleso, jenž planetu naklonilo, že se prevrátila na bok. Sklon osy je tak nejvetší ze všech planet a činní 97°86‘. Díky tomu je na pólech stále slunecní svetlo 42 let. Stejne jako Jupiter a Saturn má Uran prstenec. Objeven byl však až v roce 1977, když planeta precházela pred hvezdou a její jasnost se nepravidelne menila. Podle toho vedci usoudili, že svetlo z planety zastinují prstence, jenž je ze Zeme težko pozorovatelný. Uran má nejméne 17 mesícu, mezi nejvetší patrí Titania a Oberon, a však nejzajímavejší je 3x menší Miranda. Povrch tohoto mesíce je velmi rozmanitý a strídají se zde nejruznejší typy terénu. Staré rozeklané vysociny jsou pokryty krátery, dále se zde nalezájí jasnejší oblasti s velkým množstvím hrebenu a údolími se zlomy. Jeden z nejvetších zlomu se tycí do výše 20km. Predposlední planetou Sluneční soustavy je modrá planeta Neptun. Je nejmenší z plynných planet a tvorí ji také vodík a helium. Objeven byl v roce 1846 po té co astronomové mapovali polohu planet, si všimli, že se Uran odchyluje od predpokládané dráhy vlivem gravitace nejakého telesa. Anglican John Couch a Francouz Urbain Le Verrier presne vypocítali polohu planety. Astronom Johann Galle použil jejich výpocty a jako první clovek spatril Neptun. Okolo planety obíhá 8 mesícu, z nichž je nejvetší Triton. Jeho povrch je pokryt tenkou vrstvou zmrzlého metanu a dusíku. Triton má spolu se Zemí, Venuší a Io cinné sopky. Na tomto mesíci, však chrlí místo lávy tekutý dusík. Nejvzdálenejší a nejmenší planetou je Pluto, jenž byl objeven jako poslední z devíti planet až ve dvacátém století. Astronom Clyde Tombaugh ho spatril v roce 1930 pri systematickém pozorování oblohy. Držel se teorie Parcivala Lowela, že za Neptunem leží nejaká planeta, jež vychyluje jeho dráhu. Avšak objevem Pluta se nic neobjasnilo, protože je príliš malý, než aby mel vliv na Neptun. Astronomové se domnívají, že za Plutem je vetší a hmotnejší planeta. Pluto obíhá po velmi protáhlé dráze a 20 z 248 let se pohybuje uvnitr dráhy Neptuna a stává se predposlední planetou. Když je planeta nejblíže u Slunce, jeho vecne zamrzlý povrch roztává, uvolnují se plyny a na urcitou dobu má Pluto atmosféru. Kolem Pluta obíhá pouze jeden mesíc nazvaný Charon, jemuž trvá oblet planety celých šest dnu. K této planete ješte nezavítala žádná kosmická sonda a máme se o ní ješte hodne ucit.
Merkur
Vzdálenost od Slunce 57 910 000 Km
Rychlost obehu kolem Slunce 47.9 km/s
Prumer 4878km
Hmotnost 0.055 Zeme
Doba rotace 58.65 dnu
Doba obehu kolem Slunce 87.97 dnu
Prumerná hustota 5430 kg/m3
Objem 0.06 Zeme
Zploštení 0.0
Teplota na odvrácené strane ke Slunci -180°C
Teplota na osvícené strane 450°C
Počet prirozených družic (mesícu) 0
Venuše
Vzdálenost od Slunce 108 200 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 35 km/s
Prumer 12102 km
Hmotnost 0,82 Zeme
Doba rotace 243,01 dnu
Doba obehu kolem Slunce 224,7 dnu
Prumerná hustota 5 250 kg/m3
Objem 0,086 Zeme
Zploštení 0,00
Teplota na odvrácené strane od Slunce Díky skleníkovému efektu je teplota na celé planete kolem 470°C
Teplota na osvícené strane
Zeme
Vzdálenost od Slunce 149 600 000 Km
Rychlost obehu kolem Slunce 29,8 Km/s
Prumer 12 756 Km
Hmotnost ******
Doba rotace 23h 56min 4 sekundy
Doba obehu kolem Slunce 365.256 dnu
Prumerná hustota 5517 kg/m3
Objem ****
Zploštení 0,0034
Teplota na odvrácené strane ke Slunci
Okolo -60/+60
Teplota na osvícené strane
Mesíc
Vzdálenost od Slunce 149 600 000 Km
Doba mezi dvema novy 29 dní 12h 44min 2,9s
Prumerná vzd. od Zeme 384 400 Km
Prumer 3476 Km
Doba rotace 27.32 dnu
Objem 0,0203 Zeme
Hmotnost 0,0123 Zeme
Mars
Vzdálenost od Slunce 227 940 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 24,14 km/s
Prumer 6786 km
Hmotnost 0,107 Zeme
Doba rotace 24,62 dnu
Doba obehu kolem Slunce 686,98 dnu
Prumerná hustota 3950 kg/m3
Objem 0,15 Zeme
Zploštení 0,0059
Teplota na odvrácené strane ke Slunci Okolo 0/-130°C
Prumerne se teplota pohybuje okolo -70°C na celé planete. Teplota na osvícené strane
Počet prirozených družic (mesícu) 2 Deimos, Phobos
Mesíce Marsu
Prumer Doba rotace Vzdálenost od stredu planety
Phobos 28 x 20 km 0,319 dne 9380 km
Deimos 16 x 12 km 1,263 dne 23 460 km
Jupiter
Vzdálenost od Slunce 778 330 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 13,06 km/s
Prumer 142 984 km
Hmotnost 317,83 Zemí
Doba rotace 9,84 hodin
Doba obehu kolem Slunce 11,86 roku
Prumerná hustota 1 330 kg/m3
Objem 1323 Zemí
Zploštení 0,0637
Teplota 120K
Teplota
Pocet mesícu Nejméne 16
Data ctyr nejvetších Jupiterových mesícu
Jméno Prumer(km) Doba obehu(dny) Vzd.od str. plan. Europa 3120 3,551 667 200 km
Io 3610 1,769 419 200 km
Kallisto 4773 16,689 1 872 000 km
Ganymedes 5232 7,155 1 064 000 km
Seznam dalších Jupiterových mesícu
Matis Adrastea Amalthea Thebe
Leda Himalia Lysithea Elara
Ananke Carme Pasiphae Sinope
Saturn
Vzdálenost od Slunce 1 426 980 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 9,64 km/s
Prumer 120 536 km
Hmotnost 95,181 Zemí
Doba rotace 10,233 hodin
Doba obehu kolem Slunce 29,46 roku
Prumerná hustota
Má tak malou hustotu, že by plaval ve vode. 1 330 kg/m3
Objem 752 Zemí
Zploštení 0,0637
Teplota 90K
Počet prirozených družic (mesícu) Nejméne 18
Seznam nejvetších Saturnových mesícu
Jméno Prumer v km Doba obehu v dnech Vzd.
od stredu planety
Titan 5120 15,945 1 214 752
Rhea 1520 4,518 524 000
Japetus 1432 79,331 3 540 640
Dione 1113,6 2,737 375 200
Tethys 1045 1,888 292 944
Mimas 678 0,942 184 448
Enceladus 498 1,37 236 640
Další mesíce Phoebe 1981 S13 Atlas
Prometheus Pandora Epimetheus Janus
Telesta Calypso Helene Hyperion
Uran
Vzdálenost od Slunce 2 870 990 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 6,8 km/s
Prumer 51 118 km
Hmotnost 14,53 Zemí
Doba rotace 17,9 hodin
Doba obehu kolem Slunce 84,01 roku
Prumerná hustota 1 290 kg/m3
Objem 64 Zemí
Zploštení 0,023
Teplota 55K
Pocet prirozených družic (mesícu) Nejméne 17
Seznam nejvetších Uranových mesícu
Jméno Prumer v km Doba obehu v dnech Vzd. od stredu planety
Titania 1571,2 8,706 433 312 km
Oberon 1512 13,463 579 216 km
Umbriel 1163,2 4,144 264 432 km
Ariel 1153,6 2,520 190 830 km
Miranda 467,2 1,414 129 024 km
Seznam dalších mesícu
Cordelia Ophelia Bianca Cressida
Deademona Julier Portia Rosalind
Belinda Puck
Neptun
Vzdálenost od Slunce 4 497 000 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 5,43 km/s
Prumer 49 528 km
Hmotnost 17,135 Zemí
Doba rotace 19,2 hodin
Doba obehu kolem Slunce 164,79 roku
Prumerná hustota 1 640 kg/m3
Objem 54 Zemí
Zploštení 0,017
Teplota 50K
Pocet prirozených družic (mesícu) Nejméne 8
Seznam nejvetších Neptunových mesícu
Jméno Prumer v km Doba obehu v dnech Vzd. od stredu planety
Triton 2684,8 5,877 352 800
Seznam dalších mesícu Despina 1989 N4
1989 N2 Nereid Thalassa Naiad; Proteus
Pluto
Vzdálenost od Slunce 5 913 500 000 km
Rychlost obehu kolem Slunce 4,74 km/s
Prumer 2 360 km
Hmotnost 0,002 Zeme
Doba rotace 6,387 hodin
Doba obehu kolem Slunce 248,54 roku
Prumerná hustota 2030 kg/m3
Objem 0,01 Zeme
Teplota 40K
Počet prirozených družic (mesícu) 1.