Zpracování textu
Kategorie: Informatika (celkem: 338 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: mvasak
- Datum přidání: 13. října 2007
- Zobrazeno: 3904×
Příbuzná témata
Zpracování textu
Zpracování textů počítačem
Jiří Rybička
Obsah
Úvod do zpracování textů počítačem 3
Stručná historie zpracování textů 3
Písmo 4
Typy písma 4
Řezy písma 4
Stupeň písma 5
Typografické měrné jednotky 6
Zvláštní znaky v knižním písmu 7
Mezery 7
Spojovník 8
Pomlčka 8
Matematické minus 8
Větná interpunkce 8
Procento, stupeň 8
Uvozovky, závorky 9
Výpustek 9
Znak et 9
Znak paragraf 9
Znak násobení 9
Úprava speciálních znaků v textu 10
Odstranění skupin mezislovních mezer 10
Úprava uvozovek 10
Použití regulárních výrazů při hledání a nahrazování 10
Úpravy (formátování) textu 12
Znakové styly 12
Příklad znakových stylů 13
Formátování odstavců 16
Odstavcová zarážka 16
Odstavcové odsazení 16
Řádkování 17
Okraje 17
Zarovnání odstavce 17
Vztah odstavce a stránky 18
Odstavcové styly 18
Příklad jednoduchého dokumentu 18
Převzetí automaticky vkládaných stylů 22
Úvod do zpracování textů počítačem
Zpracování textů je jedna z nejrozšířenějších aplikací zejména na osobních počítačích. Počítač může nahradit některé dříve používané technologie a silně urychlit a usnadnit celý proces tvorby, úprav a tisku dokumentů.
Stručná historie zpracování textů
Vynález knihtisku – kolem roku 1450 Johann Gensfleisch, zvaný Gutenberg, začíná pou-žívat technologii vytváření tiskových stránek z jednotlivých liter ze speciální slitiny, zvané liteřina, zdokonaluje tiskařskou barvu a tiskařský lis.
Středověk – v 15. až 18. století vznikají dílny pro vytváření a odlévání tiskového, knižní-ho písma (písmolijny), vznikají a rozvíjejí se typy knižních písem používané dodnes – an-tikvy.
V souvislosti s průmyslovou revolucí vzniká psací stroj – napodobuje knižní písmo, ale ve velmi omezené podobě, neobsahuje řadu znaků a symbolů a navíc nepoužívá proporcio¬nální písmo. Není použitelný pro přípravu podkladů pro tisk, používá se pro vytváření sou-kromých, firemních a malonákladových dokumentů, je nesrovnatelný s knihtiskem.
V polovině 20. století se začínají rozšiřovat počítače. U nich je potřeba pracovat s texty, nejprve se zápisy programů, později i s texty obecného obsahu. Počítače nejdříve napodo-bují psací stroj (jeden typ písma, neproporcionální písmo, omezená sada znaků), později však s jejich masovým rozšířením vznikají aplikace, které nabízejí mnoho dalších služeb – neomezené možnosti úprav, množství různých písem, používání proporcionálního písma, nápodoba knižní sazby. Použití počítačů ve zpracování textů lze svým dosahem srovnat s vynálezem knihtisku.
Počítačové programy pro zpracování textů lze rozdělit do následujících kategorií:
Programové editory – jsou to programy s nejdelší historií, určené původně pro vkládání a úpravu zápisu programů v různých programovacích jazycích. Dnes je jich k dispozici ob-rovské množství a mají různé zajímavé funkce. Pracují s neproporcionálním písmem. (Pří-klad: Notepad/Poznámkový blok, Edit v systému MS DOS a řada dalších.)
Textové editory – vyvinuly se z programových editorů, ale obsahují navíc služby spojené s úpravou textu (zarovnávání, různé typy písma apod.). Mohou pracovat i s propor¬cio¬nál¬ním písmem (příklad: editor Text602).
Textové procesory. – proti editorům mají řadu dalších funkcí pro ovládání textu jako celku, širší repertoár možností úprav, tisku, písma apod. (příklad: Word).
Systémy pro předtiskovou přípravu – programové systémy pro přípravu podkladů pro tisk. Mají řadu funkcí pro finální úpravu textu, široký repertoár knižních písem, funkce ko-pírující proces knižní sazby apod. (příklady: PageMaker, InDesign, QuarkXPress, TeX).
Důležité je, že používáme-li v libovolném programovém systému strojopisné (tedy ne-proporcionální) písmo, řídíme se doporučeními pro úpravu strojopisů, používáme-li však knižní písmo, musíme dodržovat pravidla knižní sazby, která se vyvíjela od 15. století a pou-žívají se až do současnosti. Vzhledem k tomu, že použití knižního písma je v dnešní době zejména z estetických důvodů preferováno, je nutné se s hlavními zásadami typografie a saz-by seznámit. Rovněž je potřeba respektovat pravopisná pravidla, která se při zpracování textů mnohde promítají i do vzhledu dokumentu.
Písmo
Typy písma
V sazbě se užívá tzv. proporcionální písmo (knižní písmo). Je to takové písmo, u něhož má každý znak jinou šířku. Psací stroj má všechny znaky stejně široké, jedná se o nepropor-cionální písmo. Důvod pro používání proporcionálního písma je jednoznačný – toto písmo se lépe čte, neboť slova složená ze znaků těsně přiložených k sobě tvoří grafické celky, které jsou očima dobře vnímány. Všechna knižní písma lze rozdělit na čtyři kategorie:
Antikvy – písma, jejichž znaky mají serify a stíny. Příkladem je Palatino, Times, Gara-mond, Baskerville, Jannon atd. Tato písma se vyvíjela již od začátků knihtisku a jsou v dnešní době velmi propracována do takřka ideálních estetických a užitných tvarů. Serify dobře vedou oči po řádcích, proto se používají pro sazbu obyčejného textu. Antikvou je vy-sázen i tento text.
Grotesky – vyvinuly se na počátku 19. století zjednodušením antikvových písem. Jejich znaky nemají serify ani stíny. Jsou to písma obvykle velmi výrazná, používají se na nápisy, jejichž obsah má být výrazný, čitelný za pohybu nebo horších světelných podmínek. Pří-kladem je Gill, Helvetica, Arial atd. Tato věta je vysazena groteskem. Lze si všimnout, že text je výraznější a větší, i když velikost písma je stejná.
Egyptienky – kategorie písma, tvořící přechod mezi antikvami a grotesky. Písmo napří-klad má serify, ale nemá stíny, nebo naopak, má stíny bez serifů. Příkladem může být pís-mo Optima. Písma této kategorie se používají většinou pro dokumenty příležitostného cha-rakteru.
Ostatní – do této kategorie patří různá zdobná, ručně psaná (kaligrafická), gotická lomená a další písma. Jejich využití v běžné praxi je téměř nulové, lze je aplikovat na speciální ne-bo příležitostné případy.
Typ písma volíme v seznamu písem nabídky Formát/Písmo. V náhledu máme možnost vidět tvar znaků. Chceme-li do náhledu písma zobrazit jiné znaky než ty, které tvoří název příslušného typu písma, napíšeme příslušný text do dokumentu, označíme jej a pak teprve volíme nabídku Formát/Písmo.
Některé základní pojmy
Mezi základní pojmy, které jsou spjaty s písmem a kterých se v souvislosti s úpravou textu běžně používá, patří:
Font – písmová sada, souhrn všech znaků jednoho typu písma.
Verzálka, též majuskule – velké písmeno.
Minuska, též minuskule – malé písmeno.
Písmová osnova – soustava myšlených linek, v nichž je písmo při sazbě umístěno (viz obrázek).
Šdpx
Horní dotah – část minusky, která se dotýká horní dotažnice (například u „d“).
Dolní dotah – část minusky, která se dotýká dolní dotažnice (například u „p“).
Přetah – vzdálenost, o kterou přesahují oblouky znaků příslušnou dotažnici. Existuje pro-to, aby se opticky vyrovnalo posazení znaků s oblouky a bez nich (viz například znak „p“ a „x“).
Střední výška – vzdálenost od účaří ke střední dotažnici. Bývá rovna polovině stupně písma.
Řezy písma
Pod pojmem řez písma chápeme modifikaci základního tvaru písma, a to v několika pa-rametrech:
Změna sklonu – základní písmo je vzpřímené, skloněná varianta se nazývá kurzíva. Kur-zíva má obvykle poněkud jinou kresbu, nevzniká tedy pouhým mechanickým nakloněním tahů. Tato věta je napsána kurzívou. Všimněte si například kresby písmene „a“/„a“. V bezserifových písmech bývá kurzíva vzhledově ekvivalentní skloněnému řezu: Toto je kurzíva písma Arial. Toto je obyčejné písmo Arial.
Změna duktu – pojmem duktus se vyjadřuje poměr tmavé a světlé části tisku znaků. Je-li tedy duktus větší, písmo se jeví tmavší. Existují tedy řezy tmavé, tučné, polotučné, těžké, naopak i světlé, lehké. Tato věta je napsána tučně.
Změna šířky znaků – touto modifikací dostáváme jednak řezy rozšířené (znaky jsou šir-ší), jednak řezy zúžené, komprimované (šířka znaků je menší). Se zúžením znaků se ob-vykle zvětšuje i duktus (zápis se zdá tmavší). Toto je zúžené písmo. Toto je široké písmo.
Změna provedení tahů – tahy písma se modifikují například ozdobou nebo se provedou obrysově. TOTO JE OBRYSOVÉ PÍSMO.
Řez písma se volí z nabídky Formát/Písmo, seznam Řez písma, ale také ze seznamu Písmo, protože některé typy písma jsou zde uvedeny v dalších řezech.
Vyznačování
Různé řezy se používají například pro tzv. vyznačování, tedy pro zdůraznění určité části textu. V typografii se pro vyznačování používají tyto prostředky:
Kurzíva – hlavní vyznačovací řez. Má stejný duktus jako základní písmo, proto nenarušu-je stejnoměrné zabarvení sazby. Kurzívou lze vyznačit i delší úseky textu, její čitelnost je srovnatelná s čitelností obyčejného řezu. Chceme-li vyznačit v kurzivním textu, použijeme obyčejného řezu.
Tučné – používá se pro vyznačení slov nebo sousloví, která mají být patrná na první po-hled. Změna duktu narušuje stejnoměrné zabarvení sazby a zvýrazňuje text. Chceme-li vy-značovat ještě v tučném textu, použijeme tučnou kurzívu.
Kapitálky – používají se na vyznačování například jmen osob nebo názvů děl. Mají dů-stojný, až slavnostní ráz. TATO VĚTA JE NAPSÁNA KAPITÁLKAMI. Kapitálky mohou být pra-vé, nebo nepravé. Pravé kapitálky jsou kresleny tak, aby tloušťky tahů malých písmen byly stejné jako tloušťky tahů velkých písmen. Nepravé kapitálky jsou docíleny pouhým zmen-šením verzálek na výšku minusek. Použijeme-li nepravé kapitálky ve větší velikosti, jeví se z tohoto důvodu velká písmena jako polotučná. Proto jsou nepravé kapitálky určeny pouze do běžného textu, jehož velikost tuto závadu nezdůrazňuje.
Verzálky – vyznačování verzálkami se používá hlavně na psacím stroji. Vyznačíme-li verzálkami delší text, hůře se čte, neboť slova psaná verzálkami nemají tak bohatý obraz jako slova psaná minuskami. Toto vyznačení je použitelné pro krátké úseky textu, nadpisy, titulky apod.
Prostrkání – zvětšení meziznakových mezer. Používá se málokdy, meziznakové mezery rozbíjejí sevřený tvar jednotlivých slov a zhoršují čitelnost textu. Dříve se používalo z důvodu úspory písma – nebylo nutné pro vyznačování odlévat další font. O prostrkání ta-ké pojednává odstavec věnovaný mezerám.
V sazbě se nepoužívá podtržení, a to jednak proto, že linka v sazbě má spíše význam od-dělovače celků (záhlaví od textu, sloupce mezi sebou, text od obrázku apod.), a jednak proto, že podtržením se narušují dolní dotahy písmen a zhoršuje se tím výrazně čitelnost textu.
Stupeň písma
Stupeň písma, nepřesně velikost písma, je udávána obvykle v typografických jednotkách, které jsou uvedeny v následující kapitole.
Typografické měrné jednotky
Typografie se vyvíjí již od středověku a měrné jednotky, které byly tehdy běžné, v ní zů-staly až do dnešní doby. Naneštěstí se navíc zachovaly i typické středověké rozdíly mezi jed-notkami používanými v různých zemích. Proto se i dnes používají v sazbě dva rozdílné měrné systémy:
Evropský (Didôtův) systém – vznikl v 18. století a používá se na evropském kontinentě. Vychází z velikosti původní francouzské stopy. Jeho základní jednotkou je 1 typografický bod = 1 b = 0,3759 mm. Větší jednotkou je 1 cicero = 12 b. Tento systém je nám nejbližší.
Anglo-americký systém – používá se v Británii a USA, je v dnešní době nejčastěji im-plementován v programech pro zpracování textů, které většinou pocházejí z USA. Vychází z anglické stopy. Jeho základní jednotkou je rovněž 1 typografický bod (angl. point) = 1 pt = 0,351 mm. V 19. století se s rozvojem strojní sazby (například stroje Monotype) velikost typografického bodu upravila na přesnou 1/72” = 0,353 mm (tzv. monotypový bod). V dnešních zařízeních (například laserové tiskárny apod.) se rovněž počítá většinou s monotypovým bodem. Větší jednotkou je 1 pica = 1 pc = 12 pt.
Kromě uvedených absolutních měrných jednotek se ještě používají jednotky relativní – jsou vztaženy vždy k aktuální velikosti písma:
Čtverčík – jednotka rovná velikosti písma. Značí se také 1 em, protože je rovna šířce vel-kého písmene „M“.
Půlčtverčík – jednotka rovná polovině čtverčíku. Značí se 1 en (v americké typografii také 1 ex), protože je rovna výšce písmene „n“ (nebo „x“).
Můžeme se nyní vrátit ke stupni písma. Základní velikostí písma je 10 b. Větší písmové stupně se používají pro základní písmo například v dětských knihách. Menší pak pro poznám-ky pod čarou, slovníková hesla, noviny, časopisy. Vždy platí, že pro dostatečné odlišení stup-ňů písma použitých v jednom dokumentu musí být mezi nimi rozdíl alespoň 20 %. Nemů-žeme tedy použít například základní písmo 12 bodů a poznámky pod čarou 11 bodů.
Za největší stupeň je považováno písmo 72 b. Platí, že 72 b = 1\". Takovému písmu se te-dy říká palcové.
Zvláštní znaky v knižním písmu
Použijeme-li v dokumentu knižní (proporcionální) písmo, musíme současně respektovat všechny zásady zápisu všech znaků, které toto písmo má a kterými se odlišuje od písma stro-jopisného. Důvody, proč tyto znaky vůbec vznikly, jsou v zásadě tři:
Zlepšují čitelnost textu, tj. jejich grafická stránka usnadňuje čtení a rozpoznávání očima.
Nesou významovou informaci. Podporují tedy rychlejší pochopení čteného textu.
Zlepšují estetickou úroveň dokumentu.
V sazbě knižním písmem máme následující znaky:
Mezery
Zatímco na psacím stroji (i na klávesnici počítače) je jediná klávesa pro mezeru, v sazbě jsou mezery následující:
Mezislovní – píše se jediným stiskem mezerníku. Nikdy tuto mezeru nepoužíváme pro jakékoliv zarovnávání pod sebe, pro mezeru u prvního řádku odstavce, v tabulkách atd. Mezislovní mezera podléhá formátování, mění tedy svou velikost a nelze pomocí ní měřit jakékoliv vzdálenosti. V sazbě neexistuje pojem (ani míra) 1 úhoz, jako je tomu na psacím stroji! Proto se nikde v dokumentu nemohou objevit dvě mezislovní mezery za sebou.
Mezislovní nezlomitelná – používá se mezi takovými slovy a spojeními, mezi nimiž ne-smí nikdy nastat konec řádku. Nezlomitelné mezery rovněž nejsou nikdy dvě za sebou. Vkládá se z nabídky Vložit/Symbol, karta Speciální znaky, položka „Pevná mezera“. Vhodné je použít i klávesovou zkratku Ctrl-Shift-mezerník. Vkládá se podle pravidel čes-kého pravopisu, tj. v těchto případech:
• Iniciála s příjmením, například J. K. Tyl
• Části čísla s více číslicemi, například 10 415,215 378
• Číslo s jednotkou ve zkratce, například 28 kg
• Jednoznaková předložka a spojka s následujícím slovem. Jedná se o znaky v, s, z, k, o, u, a, i. Za některé z nich vkládá Word nezlomitelnou mezeru sám (ovšem jen v určitých situacích).
Mezislovní zúžená mezera – používá se tam, kde je obyčejná nezlomitelná mezislovní mezera příliš široká. Některé verze Wordu ji vůbec nemají. Lze ji vložit z nabídky Vlo-žit/Symbol, karta Speciální znaky, položka se záhadným názvem „1/4 dlouhá mezera“ (tato mezera má totiž velikost čtvrtiny čtverčíku). Zde při vkládání respektujeme typografická pravidla. Hodí se zejména v případě iniciály nebo v případě čísla s více skupinami. Tato mezera však bohužel není nezlomitelná, musíme ji tedy použít jen tehdy, nehrozí-li v její blízkosti řádkový zlom.
Dlouhá mezera – používá se k oddělení určitých celků, kde by obyčejná mezislovní me-zera byla příliš malá (např. části vzorců apod.).
Meziznaková mezera – mezera upravující vzdálenosti mezi písmeny slova. Používá se k vyznačování, v tom případě se jedná o tzv. prostrkání. U psacího stroje se dociluje vklá-dáním mezislovních mezer mezi znaky, v tom případě se však jedná o tzv. proložení. Pro-ložení v sazbě nikdy nepoužíváme! Prostrkání se dá nastavit v nabídce Písmo, karta Prolo-žení znaků (chybný nadpis „Proložení“ zde znamená prostrkání), nabídka Mezery. Prostrkání obvykle nastavujeme na 10–20 % stupně písma, v obyčejném textu psaném de-setibodovým písmem tedy prostrkáváme jedním až dvěma body. Prostrkaný text musí být krátký, protože ve větší ploše se špatně čte (zmenšuje se optická integrita slov). Příklad: Toto je prostrkání. Mezislovní mezery v prostrkaném textu mají být zvětšeny o stejnou hodnotu, ve Wordu však zůstávají stejně velké.
Spojovník
Spojovník je krátká vodorovná čárka: „-“, která se vkládá přímo z klávesnice příslušnou klávesou. Používá se vždy bez okolních mezer, jeho použití stanovují pravidla českého pravo-pisu:
• Označení jedné věci, jednoho místa více slovy, například Praha-Klánovice, aspekt technicko-ekonomický apod.
• Podmínková část „-li“, například bude-li.
Pomlčka
Pomlčka je rovněž vodorovná čárka, ale tenčí a podstatně delší než spojovník. Pravidla českého pravopisu stanovují použití pomlčky ve dvou rozdílných případech a podle toho se taky kolem pomlčky používají či nepoužívají mezislovní mezery.
Větná pomlčka – nahrazuje interpunkční čárku v souvětí. Píše se s okolními mezerami, například „Všechno funguje – až na destilační funkci.“
Rozsahová pomlčka – nahrazuje slova „až“, „až do“, „versus“. Píše se bez okolních me-zer, například „pracovní doba 8–16 hodin“, „utkání Real–Liverpool“, železniční trať Ryb-ník–Lipno atd.
Pomlčka se v celém textu píše jednotně, ať už vystupuje v jedné či druhé úloze. Velikost této pomlčky bývá půl čtverčíku – tuto pomlčku vložíme z nabídky Vložit/Symbol, karta Spe-ciální znaky, položka Krátká pomlčka. Kdybychom chtěli používat čtverčíkovou pomlčku, použijeme ve stejné nabídce položku Dlouhá pomlčka. Klávesová zkratka pro krátkou pomlč-ku je Ctrl-num. minus , pro dlouhou pomlčku je Ctrl-Alt-num. minus.
Matematické minus
Tento znak má správně mít velikost i tloušťku odlišnou jak od spojovníku, tak od pomlč-ky. Bohužel ve Wordu neexistuje jednoduchá možnost vkládání tohoto znaku do textu, neboť se dá získat pouze ve formulích vkládaných pomocí editoru rovnic – nabídka Vložit/Objekt, položka Microsoft Equation 3.0. Společně se znakem minus je potřeba vložit i správnou me-zeru, která podléhá pravidlům matematické sazby. Například ve výrazu vystupuje mi-nus jako binární operátor, musí tedy mít kolem sebe mezery o velikosti 2 bodů, zatímco ve výrazu je unární a od proměnné „b“ tedy odděleno nemá být (uvedené výrazy jsou vyrobeny pomocí Equation editoru a ten, jak vidno, tento rozdíl vůbec nevnímá). V textu si často pomůžeme tím, že místo znaku minus použijeme půlčtverčíkovou pomlčku, např. –3. V případě binárního minus ji doplníme zúženými mezislovními mezerami.
Větná interpunkce
Před čárkou, tečkou, dvojtečkou, středníkem, vykřičníkem a otazníkem nepíšeme meze-ru, za touto interpunkcí pak ano. Výjimkou jsou shluky (tečka–čárka, tečka–závorka atd.), kde mezery nepíšeme uvnitř shluku, ale až za ním.
Procento, stupeň
Tyto znaky mají dva způsoby psaní mezer:
Zápis bez mezery – znamená jedno slovo, např. 10% čteme jako „desetiprocentní“, 10º čteme jako „desetistupňový“,
Zápis s mezerou (zúženou, nezlomitelnou) – znamená dvě slova, např. 10 % čteme jako „deset procent“, 10 ° čteme jako „deset stupňů“.
Znak „%“ vkládáme přímo z klávesnice, znak pro stupně, tedy „°“, pak z nabídky Vlo-žit/Symbol, karta Symboly, v přehledu znaků písma najdeme znak pro stupeň a vložíme. Po-zor! Nejprve je potřeba nastavit správnou znakovou sadu – na kartě Symboly volíme v seznamu „Písmo“ položku „(normální text)“. Důvod je prostý: kresba znaku pro stupeň by měla odpovídat kresbě právě použitého písma. Pak musíme zvolit „ten správný“ znak: při prohlídce znaků můžeme narazit na podobný symbol – písmeno „o“ v exponentu. Tento znak se používá například v italském „1º“ a čte se „primo“ (první). Po dostatečném zvětšení si oba znaky můžete porovnat: stupeň = °, písmeno o = º.
Uvozovky, závorky
České uvozovky jsou dvojího typu: oblé a úhlové. Nejčastěji se používají oblé. Počáteční uvozovky mají tvar devítek a jsou umístěny na účaří, koncové pak mají tvar šestek a jsou umístěny u horní dotažnice. Vkládají se automaticky klávesou pro uvozovky. Je-li program správně nastaven, pak sám vloží za mezerou uvozovky počáteční, za nějakým znakem pak uvozovky koncové. Tím je také zaručeno správné mezerování. (Pozor! Toto pravidlo neplatí vždy a uvozovky je třeba kontrolovat!)
Vkládání závorek nepředstavuje větší problém, jen je potřeba dávat pozor na mezerování – uvnitř závorek mezery nejsou.
Uvozovky a závorky mají stejný způsob kombinace s interpunkcí. Interpunkce je uvnitř, je-li v uvozovkách (závorkách) celá věta, v opačném případě je za koncovou uvozovkou (zá-vorkou).
Výpustek
Výpustek (tři tečky) nahrazuje nevyřčenou část věty, případně vynechávku v citaci. Je vkládán opět z nabídky Vložit/Symbol, karta Speciální znaky. K textu, k němuž patří, se při-sazuje se zúženou nezlomitelnou mezerou, pokud ta není k dispozici, pak bez mezery. Pří-klad: Byl tam… nebo snad ne?
Znak et
Používá se jako spojka „a“, například u firemního označení Novák a syn – Novák & syn. Je obklopen nezlomitelnými (případně úzkými) mezerami.
Znak paragraf
Používá se v právnických textech, zásadně jen s číslem, odděluje se nezlomitelnou (pří-padně úzkou) mezerou. Příklad: Podle § 314 odst. 1, pís. b zákona…
Znak násobení
Tento znak má svou zvláštní podobu, proto jej nikdy nesázíme pomocí malého písmene „x“. Vkládá se z nabídky „Vložit/Symbol“, karta Symboly, kde jej vyhledáme ve znakové sadě „Symbol“. Využijeme jej pouze ve spojení s číslem: například „14“. Přisazuje se bez mezery za číslo. U jednodušších číslovek je doporučeno celé slovo vypsat, například „pětkrát“ (bez mezery!).
Úprava speciálních znaků v textu
Častým případem v praxi je úprava již napsaného textu. Vzhledem k tomu, že text může pocházet z různých zdrojů, obvykle se v něm vyskytují nedostatky strojopisného textu. Pro-cházení a průběžné opravování všech speciálních znaků podle pravidel sazby je často velmi zdlouhavé a monotónní. Některé činnosti však lze zautomatizovat, a tím je zrychlit a ulehčit. K této činnosti využijeme službu „Nahradit“ z nabídky „Úpravy“.
Odstranění skupin mezislovních mezer
Vzhledem k tomu, že mezislovní mezera se v libovolném textu smí vyskytnout jen izo-lovaně, můžeme postupnou náhradou dvou mezer za jednu všechny nežádoucí posloupnosti mezislovních mezer odstranit.
Úprava uvozovek
Jsou-li v původním textu uvozovky nesprávně, můžeme je upravit opět pouhým nahraze-ním za správné české. Využijeme skutečnosti, že v okamžiku vkládání uvozovek se nahrazují tzv. rovné uvozovky typografickými. Toto vkládání probíhá i při nahrazování textu.
Použití regulárních výrazů při hledání a nahrazování
V každém dokumentu potřebujeme vložit nezlomitelné mezery za jednoznakové před-ložky a spojky. Opět provedeme náhradu, tentokrát je ovšem vyhledávání takových případů v textu poněkud složitější. K tomu použijeme regulárních výrazů.
Regulární výraz je takový zápis, který používá tzv. zástupných (náhradních) znaků a umožňuje tak vyjádřit nikoliv jeden, ale celou množinu podobných řetězců tvořených podle určitých pravidel. Mezi zástupné znaky patří například:
Znak „?“ – zastupuje libovolný znak.
Znak „