William Shakespeare Hamlet

Kategorie: Nezaradené (celkem: 2976 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 05. července 2007
  • Zobrazeno: 1548×

Příbuzná témata



William Shakespeare Hamlet

W.Shakespeare - Hamlet, kralevic dánský

Stráže na hrade Elsinore v Dánsku spatrily na hradbách ducha. Vypadá jako otec prince Hamleta, který zemrel pred dvema mesíci. Stráže žádají Horatia, mladého šlechtice a princova prítele, aby šel na hlídku s nimi a s duchem si promluvil. Když se duch zjeví, nerekne ani slovo a zase zmizí.
Nový král Dánska
Novým králem Dánska je Claudius, Hamletuv strýc, který se práve oženil s Hamletovou matkou Gertrudoou. Claudius dává svolení Laertovi, který je synem jeho komorího Polonia, aby se vrátil do Paríže, a naléhá na Hamleta, aby svlékl smutecní šat.
Hamlet se stále trápí nad otcovou smrtí a je velmi neštastný, že se jeho matka provdala sotva dva mesíce poté, co ovdovela. Princ touží po smrti a matku zavrhuje slovy: „Krehkosti, jmenuješ se žena.“
Polonius se loucí se svým synem a dává mu rady, jak se má mladý muž chovat.
Strašidelné setkání
Hamlet se mezitím vydá s Horatiem na hradby. Když se nadprirozená bytost zjeví, promluví k Hamletovi jako duch jeho mrtvého otce. Ten mu poví, že ho zavraždil Claudius, a žádá prince, aby jeho smrt pomstil. Hamlet prosí Horatia, aby toto setkání držel v tajnosti, a ríká: „Je více vecí na nebi i zemi, nežli se celé vede vubec zdá.“
Hamlet predstírá šílenství
Hamlet se rozhodne nalézt dukaz, že jeho strýc je vinen smrtí jeho otce. Hodlá krále zabít a predstírá, že se zbláznil, aby ho ošálil. Laertova sestra Ofelie, které se Hamlet dríve dvoril, si jeho podivného chování všimne. Rekne o tom svému otci Poloniovi, který si je jistý, že Hamlet trpí láskou k Ofelii.
Králi Claudiovi delá Hamletovo chování starosti. Posílá pro Hamletovy staré prátele Rosencrantze a Guildersterna a chce, aby zjistili, co se s Hamletem deje.
Hamlet však brzy odhalí, že je vyslal král. Vysvetluje jim, proc je melancholický.
Hamlet pripravuje lécku
Hamlet uslyší, že na Elsinoru má hrát skupina potulných hercu. Požádá herce, aby do svého dramatu pridali jednu scénu - ta pripomíná, jakým zpusobem byl zavražden jeho otec. Jestliže Claudius na tuto scénu zareaguje, Hamlet bude vedet, že je vinen. Princ si pro sebe ríká: „…Ta hra je sit. Sám osud mi jidal. V té za svedomí uvízne pan král.“
Hamlet zahání Ofelii
Král s královnou chtejí vedet, zda je to láska, co Hamleta trápí. Zarídí to tak, aby Ofelie zustala s Hamletem o samote a aby král a Polonius mohli poslouchat, co si ti dva povídají.

Hamlet premítá o smrti a ptá se, zda je lepší žít nebo zemrít.
Hamlet zavrhuje Ofeliinu lásku krutými slovy a Ofelie v zoufalství naríká, jak se zmenil.
Král naní ví, že to, co Hamleta mucí, není láska. Podezírá prince z prípravy nekalých plánu a rozhodne se ho poslat do Anglie.
Hra ukáže
Predtím, než zacne predstavení pred královským dvorem, radí Hamlet hercum, jak mají hrát své úlohy.
Hamlet pri predstavení pozorne sleduje reakce Claudia a své matky. Gertruda poznamená: „Ta dáma príliš mluví, mám ten dojem.“ Ale Claudius je znepokojen. Když hra dospeje k okamžiku, kdy je král otráven, Claudius predstavení preruší. Vydešen a s vinou ve tvári vybehne ze síne. Hamlet je nyní presvedcen, že Cladius jeho otce zavraždil, a je odhodlán k pomste.
Možnost zabít krále
Král si nyní uvedomuje, že Hamlet o jeho vražedném cinu ví. Claudius se o samote pokouší modlit o odpuštení, ale nedarí se mu to. Hamlet ho vidí samotného, ale nevyužije šance, kdy ho muže zabít. Kdyby královy modlitby byly vyslyšeny, ríká si Hamlet pro sebe, Cladius by mohl nalézt odpuštení a netrpel by v ohni pekelném.
Polonius za závesem
Gertruda si chce s Hamletem promluvit, a proto pro nej poslala; souhlasí s tím, aby se Polonius pri tomto rozhovoru schoval za závesem, a mohl ho vyslechnout. Hamlet s matkou mluví tvrde, vyhrožuje jí, a Polonius vykrikne, protože se bojí o její bezpecnost. Hamlet si myslí, že to vykrikl král, vytáhne mec a pres záves bodne. K nohám mu padne mrtvý Polonius.
Královna, presvedcená, že její syn je šílený, oznamuje králi, že Polonius je mrtev. Claudius ví, že rána byla urcená pro nej, a okamžite posílá pro Hamleta do Anglie.
Ofeliino šílenství
Nedlouho po Hamletove odjezdu do Anglie je jisté, že se Ofelie zbláznila - prisla o otce a o Hamletovu lásku. „Když strasti jdou, ne po jedné, lec v houfech se na nás valí.“ podotýká Claudius.
Laertes, který se doslechl o smrti svého otce, spechá zpet do Dánska. Ofeliino šílenství ho zdrtí. Ofelie rozhazuje kvety, zpívá a nevnímá své okolí.
Claudius nabádá Laerta k pomste
Claudius presvedcí Laerta, že vinu za Poloniovu smrt i za Ofeliino šílenství nese Hamlet. Když prinese posel zprávu, že Hamlet neodplul do Anglie, ale že se vrací ke dvoru, Claudius s Laertem pripraví plán, jak ho pripravit o život.
Claudius poradí Laertovi, aby vyzval Hamlete na souboj. Ten souhlasí, ale ríká, že krome toho i otráví hrot svého mece. Aby ješte víc pojistil Mamletovu smrt, rozhodne se Cladius, že vlije do poháru, z nehož bude Hamlet pri souboji pít, jed.
Smrt Ofelie
Královna obema sdeluje, že Ofelie utonula.

Laertes je ješte odhodlanejší k pomste.
Na hrbitove
Hamleta pri jeho návratu na Elsinore potká u hrbitova za mestem Horatio. Hrobníci tu kopou cerstvý hrob. Hamlet se s nimi dá do reci a dozví se, že jedna z vykopaných lebek patrila Yorickovi, dvornímu šaškovi jeho otce. Pripomene mu to štastnejší casy.
Horatio a Hamlet zjistí, že hrobníci pripravují hrob pro Ofelii. Hamlet se vyzná z lásky k Ofelii, ale Laertes trvá na tom, aby se souboj konal.
Souboj
Zacíná šermírský souboj, pri nemž jsou v potycce oba souperi postupne škrábnuti otráveným kordem. Královna pozvedne pohár s vínem urceným pro Hamleta, a než ji Claudius stací zadržet, napije se a umírá. Hamlet vezme otrávenou zbran a krále zabije.
Hamletova smrt
Umírá Laertes a je jasné, že také Hamlet je blízko smrti. Horatio se chce napít otráveného vína, aby mohl umrít spolu s ním, ale Hamlet ríká, že musí zustat na živu , aby mohl vyprávet tento príbeh a ocistit tak jeho jméno.
Než zemre, jmenuje Hamlet mladého norského prince Fortinbrase svým nástupcem na trun. Hamlet vydechne naposledy v Horatiove nárucí a Horatio mu dává poslední sbohem.
V tomto okamžiku prijíždí Fortinbras z Polska, s hruzou hledí na místo zkázy a na konci vzdává Hamletovi hold.


Horatiovo sbohem:
Ted puká ušlechtilé srdce, Dobrou noc, muj nežný princi.

POSTAVY:
Hamlet je jednou z nejsložitejších postav W. Shakespeara. Nekdy je jemný a premýšlivý, na mnoha místech v tragedii však ukazuje horkost a krutost - zvlášte své matce a Ofelii. I když ho vidíme jako citlivého cloveka, který hluboce premýšlí o smyslu života, dovede být i muž cinu. Svou pomstu pripravuje i provádí zcela bezohledne, aby dosáhl svého cíle, predstírá, že je šílený. Hamletovo chování je casto podivné a neovladatelné, dokonce se omlouvá Laertovi za to, že byl „trápen rozrušením“ a viní z neho své „šílenství“. Hamlet má divoké výkyvy nálad. Je statecný v boji, cestný a prímý. Je verný a poctivý muž, z nehož by podle Fortinbrase, byl dobrý panovník. Je to velmi zajímavá postava. Byl doopravdy šílený? Nebo to jen predstíral? Jeho krutost k Ofelii a necitelný postoj ke smrti Polonia by se snad daly omluvit, jestliže byl opravdu blázen. Hamleta clovek jen težko chápe a mnoho ucencu se snažilo vysvetlit jeho protikladné chování. Proto je jednou z nejzajímavejších postav, které Shakespeare vytvoril.

Ofelie je krásná, hodná a nežná. Je to nevinná dívka a poslušná a milující dcera, ochotná chovat se podle rad a príkazu svého otce. Když se však setká s Hamletem, není pochyb o tom, že ho vroucne miluje. Hamlet pak její lásku odmítne a ona v zoufalství lituje sebe i jeho.

Prícinou Ofeliina šílenství je Hamletovo odmítnutí a smrt jejího otce. Ofelie se stane žalostnou postavou, která nosí kvetiny a zpívá písne o ztráte milované osoby. Její mysl se proste nedokáže vyrovnat s neštestím, které ji postihlo.

Polonius je už starý clovek., ale zastává vysoké místo na královském dvore. Je otec Laerta a Ofelie. Hrozne rád mluví - s kýmkoli, kdo je ho ochoten poslouchat. Hamlet ho považuje za starého blázna. I když je tak upovídaný - tak jako mnoho starých lidí - nekteré jeho postrehy jsou moudré. Prikázání o tom, jak se má chovat a oblékat šlechtic, jsou velmi rozumná. Ríká: „Pekne se šat, vždyt na to máš, lec nikdy se nešat výstredne! A byt i draze, vždy nenápadne. Šaty delají muže …“

Gertruda naní špatná žena, je jenom nestálá. Po smrti svého muže drží smutek jen krátce a její uspehcné manželství nese Hamlet težce. Zdá se, že ho pripravila o víru v ženskou vernost. Gertruda se dá snadno ovládat a je dosti sobecká, ale projevuje cit pro Ofelii i pro lásku svého syna - prestože mu nerozumí. Claudius poznamenává: „Jeho matka se, pohríchu, v nem vidí.“ Gertrudina poslední slova jsou výkrikem k Hamletovi.

Claudius zabil svého bratra, protože se chtel sám stát králem a oženit se s bratrovou ženou. Je to špatný clovek, který je odhodlán zavraždit i Hamleta, jen aby si udržel trun. Ale i tak jako i mnoho Shakespearových darebáku není ani on naprosto zlý a špatný: cítí výcitky svedomí za to, co udelal. Pokouší se modlit o odpuštení, ale ví, že je to marné. Má soucit se šílenou Ofelií, ale jeho špatné vlastnosti prevažují ty dobré. Je to clovek, který je prícinou této trgédie.

Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?