Sigmund Freud životopis
Kategorie: (celkem: 853 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 23. července 2006
- Zobrazeno: 2263×
Příbuzná témata
Sigmund Freud životopis
Narodil se v Příboře na Moravě dne 6 května. V sedmnácti letech ukončil střední školua pod vlivem Goethovy básně "Příroda" - se rozhodl zprvu věnovat vědě.
Pro vídeňského žida bylo však studium "čisté" vědy vyloučeno. Tehdy byly židům
otevřeny pouze tyto možnosti: obchod, práva a medicína. Rozhodl se pro medicínu
a na podzim roku 1873 vstoupil na vídeňskou universitu. Většinu času strávil ve
fyziologické laboratoři pod vlivem profesora Ernsta Brücka.Zájem doby o fyziologii
byl těsně spjat s evoluční orientací. Vědci se snažili vyplnit mezery v poznání
fylogenetického vývoje od jednobuněčných organismů k vyšším živočichům, včetně člověka.
Zvláštní důraz kladli na fyzikální energie, příčiny a následky a zcela vylučovali
nehmotné , antropomorfní plány a božské účely. Darwin byl pro toto hnutí hvězdou.
Freud co by mladý vědec se tohoto hnutí zúčastnil a stal se na nějakou dobu materialistou. V roce 1876 byl přijat do Brückova Fyziologického ústavu jako vědecký pracovník. Zde zkoumal histologii nervových buněk a za pět let shromáždil důležité poznatky,
které shrnul v řadě statí. V roce 1881 konečně dosáhl doktorátu,
jeho život se tím však prozatím nezměnil, neboť nespěchal se zahájením
lékařské praxe a pracoval dále ve vědecké činnosti na Fyziologickém ústavě.
Po zasnoubení s Martou Bernaysovou se v červenci roku 1882 rozhodl nastoupit
tříletou praxi ve vídeňské všeobecné nemocnici. Zde přešel z oddělení interních
chorob na psychiatrickou kliniku Theodora Meynerta, kde nasbíral psychiatrickou
praxi léčením pacientů, ať už trpěli vnitřními či duševními chorobami.
Později se chtěl alespoň částečně vrátit k vědecké práci a byl přijat do laboratoře,
kde se zabýval zkoumáním ontogenetického vývoje mozku, zvláště prodloužené míchy,
od dětství až po dospělost. Díky publikovaným článkům si získal pověst významného
neurologa. Roku 1885 splnil požadavky na místo soukromého docenta neurologie a
přednesl veřejnou přednášku na téma "Medullární dráhy mozku". Nějaký čas strávil
v Charcotově laboratoři v Salpetriere v Paříži, kde se studoval hysterii, zvláště
ochrnutí, které tuto chorobu v některých případech doprovází. Do té doby znal příčinu
organického poranění, ale co způsobuje hysterické ochrnutí ?
Profesor Jean Martin Charcot , jeden z nejvýznamnějších neurologů devatenáctého století,
mu odpověděl , že příčinou je nějaké dynamické trauma , o kterém mohl říci jen to,
že je to trauma, které není možno vidět.
Od této chvíle Freud dále pokračoval ve své
neurologické práci a jednak pátral po významu neviděného, dynamického traumatu jako
po příčině funkční duševní choroby, tomuto pátrání zasvětil čtyřicet let. Před odjezdem
do Paříže nastoupil jako ředitel neurologické kliniky v novém ústavu pro dětské choroby
ve Vídni. Zde pobyl řadu let, publikoval zprávu o hemianopsii u dětí, zajímal se o
problém afázie a v dalších letech uveřejnil osm článků a monografii o mozkové paralýze
u dětí. V této době se již hluboce zabýval zkoumáním dynamického traumatu,
které Charcot označil za příčinu neuróz. Na jaře roku 1886 se oženil s Martou Bernaysovou a otevřel si ve Vídni ordinaci,
kde chtěl Freud léčit nemocné pacienty. Věděl, že většina pacientů, kteří budou přicházet, jsou ambulantní případy té či
oné neurózy a jen málo z nich trpí organickou poruchou. Jak je má léčit,
když povahu neorganické choroby nezná ani on, ani nikdo jiný ? Jak to, že lidé
onemocní bez skutečného poranění nebo nemoci ? Freud musel pragmaticky zkoušet
to či ono bez teoretického základu.V této době si Freud znepřátelil lékařské
kruhy ve Vídni, když v přednášce hájil Charcotův názor, že hysterie se neomezuje
jen na ženy. Jako ve většině zemí světa se pokládala za výlučně ženskou chorobu a
hájila se teze, že muži nemůžou být hysteričtí. Freudovi posluchači prohlašovali,
že snad hysterií trpí Francouzi, Rakušané však nikdy. Freud nakonec dokázal své
tvrzení ukázkou hysterika přímo v lékařské nemocnici a způsobil si tak srážku s
Lékařskou společností. Po mnoha nezdarech při léčení si Freud přečetl knihu dr. Hypplota Bernheima "Sugesce a její použití jako terapie", bývalého studenta
prof.Charcota. Dr. Bernheim podrobně popisoval použití hypnotické sugesce jako
formu terapie a byl přesvědčen o efektivnosti této metody. Freud tuto metodu ihned
vyzkoušel na svých pacientech s překvapujícími výsledky, když v prvních týdnech
zaznamenal několik rychle vyléčených případů.
Do ordinace se hrnuli neurotikové a Freud ve svém životopise píše:
" .. A tak se samozřejmě stalo, že v prvních letech mé lékařské praxe mým
hlavním pracovním nástrojem - vedle náhodných a nesoustavných psychoterapeutických
metod - byla hypnotická sugesce. Znamenalo to ovšem , že jsem se vzdal léčení org.
nervových chorob; to však nebylo důležité. Neboť v soukromé praxi lékaře,
který pracuje ve velkém městě, množství takových pacientů není ničím ve srovnáním
se zástupy neurotiků, jejichž počet se zdánlivě zvyšuje tím, jak běhají od jednoho
lékaře ke druhému - aniž odstraní jejich potíže - a kromě toho bylo v práci s
hypnózou něco svůdného.
Po prvé jsem cítil, že jsem překonal vlastní nemohoucnost; ...".
Později zjistil, že některé pacienty nelze vůbec hypnotisovat nebo jen velmi povrchně,
proto strávil několik týdnů roku 1889 v Nancy a pozoroval dr. Liébaulta
a dr. Bernheima při práci.Jejich pacienti byli hypnotisováni,
dosáhli somnambilismu s amnézií a pak jim lékař pověděl nebo i nařídil,
že již nikdy nebudou cítit příznaky choroby.
Freud se nadšen vrátil do Vídně, ale jak sám říká : " získal jsem dojem,
že snad existují mocné psychické procesy, které však zůstávají pro lidské vědomí
skryty ". Nabýval dále přesvědčení, že jde ve skutečnosti o podvádění pacienta a
vědecký průzkum neuróz zůstává utajen, spolu s objevem dynamického traumatu. Co je
to dynamické trauma, které způsobuje "bezpříčinné choroby"? Freud si vzpomněl na rozhovor
s dr. Josefem Breuerem, který mu vyprávěl o případu hysterie mladé ženy,
jenž onemocněla při ošetřování umírajícího otce. Byla ochrnutá a trpěla stavy
psychické pomatenosti, která mizela, jakmile byla schopna vyslovit určitou fantastickou
představu, jenž v daný okamžik měla na mysli. Breuer ji přiměl ve stavu hluboké hypnosy,
aby mu sdělila, co tíží její mysl. Tímto způsobem postupně rozptýlil různá ochrnění
útlum, jimiž nemocná trpěla. To byl slavný případ Anny O. Breuer sdělil Freudovi,
že pacientka nebyla v bdělém stavu naprosto schopna uvést souvislost příznaků se
svými životními zážitky. V hypnotickém stavu je však sdělila a Breuer zjistil, že
všechny souvisí s událostmi umírajícího otce a vzpomínkami na něj. Breuerova teorie
spočívala v tom, že příznak nahradil hnutí, které se nemohlo uskutečnit v situaci,
kdy pacientka musela ošetřovat svého otce.Freud cítil, že našel dynamické trauma,
které hledal. Nutnost potlačit silný impuls vyvolala duševní poruchu a fyzické příznaky byly
náhražky jednání, které by odpovídalo danému impulsu. Dále Breuer tvrdil,
že když pacientka prožila všechny emoce příslušejícímu potlačenému psychickému hnutí,
příznaky zmizely a již se nevrátily. Tento způsob nazval "katarze".
Freud použil tuto metodu na léčení hysteriků a po dvou letech připojil čtyři vlastní
případy a oba lékaři napsali knihu "Studie o hysterii", která vyšla v roce 1895.
Zde již šlo o významný krok k psychoanalýze, jelikož tato teorie zdůrazňovala význam
emocí a rozlišování mezi vědomými a nevědomými psychickými činy.
U člověka existuje konstantní množství tzv."psychické energie", která nenajde-li ventil,
je-li zadržena, projeví se jako patologický příznak. Cílem je vytvořit podmínky na
usměrnění do normálního stavu. Ještě v témže roce Freud napsal spis "Projekt" v němž
hlavní úlohu přidělil vzrušivému a útlumovému procesu.
Freud se snažil vybudovat celou
teoretickou stavbu lidské psychiky z hlediska fyziologie, od počitků a vjemů až
k myšlení a emocím. Od roku 1895 se Freud stal dualistou, jelikož nebyla v té době prozkoumána fyziologie
mozku a nemohl studovat psychologii jako vědu závislou na této fyziologii a sám píše:
"Naprosto se nedomnívám, že oblast psychologického se vznáší ve vzduchu,
bez jakéhokoli org. základu. Avšak kromě tohoto přesvědčení nemám ani teoretické
ani terapeutické poznatky.".