Severoatlantická zmluva - plné znenie

Kategorie: Dejepis (celkem: 1094 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 12. března 2007
  • Zobrazeno: 1880×

Příbuzná témata



Severoatlantická zmluva - plné znenie

Washington, D. C., 4. dubna 1949

Strany této smlouvy potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty
Organizace spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi
národy a všemi vládami.
Jsou odhodlány chránit svobodu, společné dědictví a civilizaci
svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobodách
jednotlivce a právním státu.
Snaží se podporovat stabilitu a blahobyt v severoatlantické
oblasti.
Jsou rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní obraně
a k zachování míru a bezpečnosti.
Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě:

Čl.1

Strany se zavazují, jak je stanoveno v Chartě Organizace
spojených národů, řešit veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou
být zúčastněny, mírovou cestou takovým způsobem, aby nedošlo
k ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti a spravedlnosti,
a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo
užití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Organizace
spojených národů.

Čl.2

Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských
mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí,
usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto
instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu
a blahobyt.

Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své
mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou
spolupráci mezi kterýmikoli stranami nebo mezi všemi stranami.

Čl.3

V zájmu účinnějšího dosahování cílů této smlouvy budou strany,
individuálně i společně, průběžnou a účinnou svépomocí a vzájemnou
pomocí udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní
schopnost odolat ozbrojenému útoku.

Čl.4

Strany budou společně konzultovat vždy, když podle názoru
kterékoli z nich dojde k ohrožení územní celistvosti, politické
nezávislosti nebo bezpečnosti kterékoli strany.

Čl.5

Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více
z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti
všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému
útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní
sebe- obranu uznané článkem 51 Charty Organizace spojených národů
a pomůže napadené straně nebo stranám tím, že sama a v součinnosti
s ostatními stranami neprodleně podnikne kroky, které bude
považovat za nutné, včetně užití ozbrojené síly, s cílem obnovit
a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti.
O každém takovém ozbrojeném útoku a veškerých opatřeních
přijatých v důsledku tohoto útoku bude neprodleně uvědoměna Rada
bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, když Rada bezpečnosti
přijme opatření nezbytná k obnovení a zachování mezinárodního míru
a bezpečnosti.

Čl.6 1)

Pro účely článku 5 se ozbrojeným útokem na jednu nebo více stran
rozumí ozbrojený útok:
- na území kterékoli strany v Evropě nebo Severní Americe, na
alžírské departementy Francie,2) na území Turecka nebo na
ostrovy spadající pod jurisdikci kterékoli ze stran
v severoatlantické oblasti severně od obratníku Raka;
- na ozbrojené síly, lodě či letadla kterékoli ze stran, jež se
nacházejí na těchto územích či nad těmito územími nebo v jiné
oblasti v Evropě, v níž byly k datu vstupu v platnost této
smlouvy rozmístěny okupační síly kterékoli ze stran, či nad
touto oblastí nebo ve Středozemním moři či nad ním nebo
v severoatlantické oblasti severně od obratníku Raka či nad
touto oblastí.
------------------------------------------------------------------
1) Definice území, na něž se vztahuje článek 5, byla pozměněna
článkem 2 Protokolu k Severoatlantické smlouvě o přístupu Řecka
a Turecka a protokoly o přístupu SRN a Španělska.
2) 16. ledna 1963 vyslechla Rada NATO prohlášení zástupce Francie,
který připomenul, že hlasováním o sebeurčení dne 1. července
1962 se alžírský lid vyslovil pro nezávislost Alžírska ve
spolupráci s Francií. V důsledku toho prezident Francouzské
republiky dne 3. července 1962 formálně uznal nezávislost
Alžírska. Z toho vyplývá, že "alžírské departementy Francie"
jako takové nadále neexistují a zmínka o nich
v Severoatlantické smlouvě tedy již nemá smysl. Na základě
tohoto prohlášení Rada konstatovala, že pokud jde o bývalé
alžírské departementy Francie, pozbývají příslušná ustanovení
smlouvy platnost dnem 3.

července 1962.

Čl.7

Touto smlouvou nebudou nikterak dotčena a nikterak vykládána
práva a povinnosti stran, které jsou členy Organizace spojených
národů, ani prvořadá odpovědnost Rady bezpečnosti za udržování
mezinárodního míru a bezpečnosti.

Čl.8

Každá ze stran prohlašuje, že žádný z mezinárodních závazků
v současné době platných ve vztazích mezi ní a kteroukoli jinou
stranou nebo kterýmkoli třetím státem není v rozporu
s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se nepřijmout žádný
mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu.

Čl.9

Strany tímto zřizují Radu, v níž bude každá z nich zastoupena,
za účelem projednání záležitostí souvisejících s prováděním této
smlouvy. Rada bude organizována tak, aby se mohla kdykoli okamžitě
sejít. Rada zřídí potřebné pomocné orgány, zejména neprodleně
zřídí Výbor pro obranu, který bude doporučovat opatření pro
provádění článků 3 a 5.

Čl.10

Strany mohou na základě jednomyslného souhlasu pozvat kterýkoli
jiný evropský stát, který je schopen podporovat zásady této
smlouvy a přispívat k bezpečnosti v severoatlantické oblasti, aby
přistoupil k této smlouvě. Každý pozvaný stát se může stát stranou
této smlouvy uložením listiny o přístupu u vlády Spojených států
amerických. Vláda Spojených států amerických uvědomí každou ze
stran o uložení každé takové listiny o přístupu.

Čl.11

Tato smlouva bude ratifikována a její ustanovení budou stranami
prováděna v souladu s jejich příslušnými ústavními postupy.
Ratifikační listiny budou co nejdříve uloženy u vlády Spojených
států amerických, která uvědomí všechny ostatní signatáře
o uložení každé ratifikační listiny. Tato smlouva vstoupí
v platnost ve vztazích mezi státy, které ji ratifikovaly, jakmile
budou uloženy ratifikační listiny většiny signatářů, včetně
ratifikačních listin Belgie, Kanady, Francie, Lucemburska,
Nizozemí, Spojeného království a Spojených států, a ve vztahu
k ostatním státům vstoupí v platnost dnem uložení jejich
ratifikačních listin.

Čl.12

Po uplynutí deseti let platnosti smlouvy nebo kdykoliv poté
budou strany, pokud o to některá z nich požádá, konzultovat za
účelem změn smlouvy, přičemž přihlédnou k faktorům, které v daném
období budou mít vliv na mír a bezpečnost v severoatlantické
oblasti, včetně rozvoje všeobecných i oblastních dohod vytvořených
podle Charty Organizace spojených národů pro zachování
mezinárodního míru a bezpečnosti.

Čl.13

Po uplynutí dvaceti let platnosti smlouvy může kterákoli strana
přestat být stranou po uplynutí jednoho roku od podání oznámení
o výpovědi vládě Spojených států amerických, která uvědomí vlády
ostatních stran o uložení tohoto oznámení o výpovědi.

Čl.14

Tato smlouva, jejíž anglický a francouzský text je stejně
autentický, bude uložena v archivu vlády Spojených států
amerických. Tato vláda předá řádně ověřené kopie vládám ostatních
signatářských států.

_.

Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?