Rím - ako žili starí Rimania
Kategorie: Dejepis (celkem: 1094 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 01. července 2007
- Zobrazeno: 2147×
Příbuzná témata
Rím - ako žili starí Rimania
OBLÉKÁNÍ: Při práci nosívali jen malé kožené zástěry. Jako běžný oděv oblékali nejprve bílou a později tuniku různých barev. Ženy nosily slušivější tuniku z vlny. Přes ni měly přehozenou stolu sahající až ke kotníkům a na ni ještě často oblékaly řasnatý volný plášť zvaný palla. Oficiálním oděvem římského občana byla ovšem tóga, která se přehodila přes tuniku a byla zhotovena z velkého kusu půlkruhové bílé vlněné látky. Nohy si chránili domácí obuví (sandály), venkovní (calceus) a vojenskou (caliga).RODINNÝ ŽIVOT: Hlavou rodiny byl otec, do které patřila i jeho vnoučata a všichni otroci. Rozhodoval o životě a smrti všech jejích členů. Nově narozené dítě přijímal do rodiny otec, který jej však mohl ponechat venku a odsoudit tak k smrti. Když bylo dítě přijato, byl to dobrý důvod k oslavě a dům byl vyzdoben girlandami listů a květů. Po devíti dnech života byl novorozenému chlapci věnován ochranný talisman na krk zvaný bulla. Ve čtrnácti šel potom chlapec s rodinou na fórum, kde odložil tento talisman a oblékl si tógu dospělého občana města. Když děti povyrostly, rodiče rozhodli, koho si vezmou.
ŠKOLNÍ DOCHÁZKA: Bohatí rodiče posílali své syny do školy nebo je vzdělávali doma soukromí učitelé a vychovatelé, většinou Řekové. Chlapci začali chodit do školy ve věku šesti let. Učili se základy čtení, psaní a matematiky. Když jim bylo jedenáct, absolvovali pokročilejší studium u učitele, kterému se říkalo grammaticus, a studovali literaturu, historii, matematiku a astronomii. Ve čtrnácti letech chlapec, který se chtěl stát politikem, pokračoval ve studiu rétoriky (umění řečnit na veřejnosti). Děvčata se doma učila domácím pracem. Chudší děti neměli příležitost se vzdělávat, protože musely záhy pracovat.
DOMY A OBCHODY: V Římě byl nedostatek pozemků, takže si jen velmi bohatí mohli dovolit vlastní dům, který se nazýval domus. Většina Římanů žila v nájemných činžovních domech (insula). V přízemí insuly byly malé krámky, do kterých se vcházelo z ulice. Římský dům se velmi podobal řeckému vzoru. Ve městě často vypadaly zvenčí obyčejně, ale bohatí Římané si vnitřní stěny nechávali vymalovat výjevy z mytologie, přírody či zahrad. Kolem domu byly umístěny vznešené sochy bohů a bohyň. Podlahy byly pokryty mozaikou - obrázky a ornamenty složenými z kousků barevných kamínků. Bohaté domy byly vybaveny elegantním nábytkem ze dřeva, bronzu a mramoru a někdy tu byly vystaveny i starobylé řecké vázy. Ve vyšších patrech byly pokoje menší a levnější.
Jen několik bytů mělo kuchyň, a jejich obyvatelé si proto museli kupovat teplé jídlo přímo z místních obchůdků.
VODNÍ DÍLA: Římané si hlídali hygienu, která pro ně hodně znamenala. Ačkoliv v levných pokojích voda zavedena nebyla, tak v každé ulici fungovaly veřejné toalety a fontány s pitnou vodou. Proto Řím každodenně spotřeboval velké množství vody, mimo jiné i na provoz veřejných lázní. Voda byla přiváděna do města prostřednictvím akvaduktů, velkých mostů a kanály, kterými voda protékala. Bohatí lidé měli vodu zavedenou přímo do domů, ale museli platit podle množství a velikosti potrubí. Mnoho lidí se tajně napojili na trubky veřejné vodní sítě. Veřejné lázně byli velké budovy s bazény s teplou a studenou vodou, kam chodily na koupele, masáže či si jen poklábosit tisíce lidí.
ŘÍMSKÉ HRY: Římané se také rádi bavili. Rádi hledali záminku k oslavám. Nejoblíbenější zábavou byly ovšem závody vozů, gladiátorské zápasy nebo lov na divokou zvěř. Hry přitahovaly nadšené davy lidí, kteří sázeli na vítěze závodů či zápasů. Před obecenstvem se odehrávaly souboje, ve kterých se zvířata navzájem usmrcovala. Také gladiátoři bojovali proti sobě nebo s divokými zvířaty. V boji používali meče, sítě a kopí. Gladiátoři byli pojmenováni podle meče - gladius, kterými bojovali. Jestliže byl gladiátor raněn, dav rozhodl o jeho životě či smrti tím, že dal znamení palcem buď nahoru, nebo dolů. V době císařství bylo konečné rozhodnutí na císaři.