Jež v našej prírode a sedem dní v zajatí
Kategorie: Biológia (celkem: 966 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 12. března 2007
- Zobrazeno: 3208×
Příbuzná témata
Jež v našej prírode a sedem dní v zajatí
Ježci patří mezi nejznámější, nejtypičtější a zároveň nejrozšířenější evropské hmyzožravce. Patří do čeledi Erinaceidae, zastoupené všude v Evropě, Africe a Asii.Tato čeleď má asi 17 druhů, jejichž zástupci mají typické bodliny, jiní jsou naopak porostlí jen hrubými chlupy a často mají i dlouhý ocas. Kromě ježků sem patří hlavně asijští srstíni, jako třeba srstín krysí a srstín malý. Jedná se vždy o solitérní živočichy, kteří vedou pozemní způsob života, jsou aktivní převážně v noci a jsou zaměřeni na příjem živočišné potravy. Na území České republiky se vyskytují dva druhy – ježek východní a ježek západní. Jedná se o navzájem si velmi blízké druhy, které se kromě zeměpisné polohy rozšíření liší i v několika fyziologických a jiných znacích.Rozšíření:
Ježek západní
Žije v celé západní Evropě, kromě jižní části Pyrenejského a celého Apeninského poloostrova. Vyskytuje se také v jižní Skandinávii, v jižním Finsku a v severozápadních oblastech evropské části Ruské federace. Východní hranice jeho rozšíření ve střední Evropě probíhá západní částí Polska, Moravou a severním Rakouskem, kde se stáčí na západ podle severního úpatí Alp až do jižní Francie. V Alpách se tento druh nevyskytuje. V České republice obývá Čechy a západní část Moravy (přibližně až po spojnici měst Opava – Hranice – Olomouc – Brno – Znojmo). Nejčastější je v nížinách a středních polohách, vyskytuje se však až do výšek 1100 m n. m. (pozorován byl i na nejvyšších vrcholcích Šumavy). Ježek východní
Obývá střední a východní část Evropy, celý Balkánský poloostrov a přilehlé jižní a střední oblasti evropské části Ruské federace. Západní hranice jeho rozšíření probíhá od severu na jih středem Čech a dále západním Rakouskem až po Istrijský poloostrov. Druh žije v celém Polsku a byl zjištěn dokonce až v okolí Berlína a Frankfurtu nad Odrou.
V České republice je rozšířen po celé Moravě a ve východní polovině Čech. Západní hranice jeho souvislého rozšíření probíhá zhruba po spojnici měst Děčín – Louny – Kladno - Dobříš – Příbram – Strakonice – Český Krumlov – Vyšší Brod. Ve východních Čechách a na západní Moravě se areály obou ježků překrývají.
Stanoviště
Ježek západní
Nejčastěji se zdržuje v listnatých a smíšených lesích, také na okrajích jehličnatých porostů.
Vyhledává zbytky roztroušené zeleně v bezlesé zemědělské krajině, křovinatá místa, meze, okraje silnic a cest, železniční náspy, ale také zahrady, městské parky a vilové čtvrti. Ježek východní
S oblibou se zdržuje v biotopech okrajového, přechodného charakteru. Je to stepní až lesostepní druh, preferující teplejší a sušší místa v otevřené krajině. Velmi dobře se přizpůsobil ekologickým podmínkám v kulturní krajině. V lesích žije hlavně na okrajích porostů, v agrocenózách zejména ve větrolamech, v stromořadích, ve zbytcích roztroušené zeleně, na křovinatých místech, velmi často také v zahradách ve vesnicích i městech, v parcích, vilových čtvrtích a na ruderálních plochách. Biologie ježka
Zařazení:
Ježci patří mezi obratlovce, savce(Mammalia), mezi hmyzožravce (Insectivora), do čeledi ježkovitých (Erinaceidae). Na území ČR žije ježek západní Erinaceus europaeus (LINEAUS, 1758) a ježek východní Erinaceus concolor (MARTIN, 1838). Stavba těla:
Jedná se o drobné živočichy, s délkou těla max. 30cm a hmotností nepřevyšující 1,4kg. Nejnápadnějším znakem je jeho hustý bodlinatý šat – dospělý exemplář má až 5000 jehličkovitých bodlin, dlouhých 2 až 3 cm. Bodliny jsou přeměněnými chlupy, deriváty kůže, z nichž každý je vyplněn množstvím vzduchových komůrek a zpevněn žebry, která probíhají uvnitř podél jeho stěny. Bodliny kryjí celou hřbetní stranu těla, břišní strana je pokryta tuhou kůží porostlou hrubými chlupy. Uši našich ježků nejsou příliš výrazné a viditelné na první pohled, stejně nenápadně působí i drobné černé oči. Rozdíl ve vzhledu ježka západního a východního spočívá především v celkově tmavším vzezření prvního druhu, což je patrné hlavně v obličejové části. U ježka západního jsou také bodliny stejnosměrně uspořádané a pravidelně tmavobíle pruhované. Výrazná je tmavá, brýlím podobná kresba na obličejové části. Naproti tomu u ježka východního jsou ostny na těle jakoby rozházené, trčí na všechny strany a nepravidelné je i jejich pruhování (kroužkování). Černá maska na obličeji u něho téměř chybí. Fyziologické hodnoty:
tělesná teplota 35 – 37°C
počet tepů 180 - 200/min.
počet dechů 40 - 50/min.
fyziologická hranice věku 8 - 10 let
hmotnost dospělých zvířat 1100 - 1400g
zubní vzorec 3 1 3 3
2 1 2 3
Onemocnění ježků:
V letech 1995 - 1996 byla v laboratořích veterinárního ústavu v Liberci zkoumána příčina smrti 13 uhynulých ježků, pocházejících převážně z útulku pro přezimující ježky. Jako příčiny zde převažovaly bakteriální infekce ( 39 % ). Mezi nimi byla zjištěna i salmonelóza ( onemocnění přenosné na člověka), a další infekce ( streptokoky, enterokoky, klostridie, E.coli sepse ).
Další skupinou byla parazitární onemocnění ( 31 % ). Z nich se jednalo převážně o parazitární zánět plic ( Crenosoma striatum ) a zánět střev ( Capillaria sp. ). Z dalších parazitárních onemocnění byla zjištěna toxoplazmóza a masivní zablešení ( anemie ). Poslední skupinou byla orgánová neinfekční onemocnění srdce, jater a ledvin ( 30 % ). Byla zjištěna nutriční svalová dystrofie, glomerulonefritidy. V 5 případech ( 38 % ) se jednalo o smíšené nálezy.
Způsob života:
Ježek si z trávy, listí a mechu staví nadzemní hnízda, která jsou ukryta u paty keřů a stromů, mezi kořeny a kameny, v dutinách pařezů nebo v husté vegetaci. Přes den setrvává v hnízdě, potravu shání v noci. Řídí se hlavně čichem a sluchem, méně již zrakem. Při cestě za potravou je schopen během jediné noci překonat vzdálenost až 3km,přitom je schopen vyvinout rychlost rovnající se přibližně rychlosti lidské chůze. Velikost revíru, který si značí trusem, je u dospělých samců asi 45ha, u samic je to jen asi 20ha. Ježek žije samotářsky, pouze v době rozmnožování samci vyhledávají samice. Zimu přespává.
Zimní spánek – období tzv. hibernace – je schopnost přečkat nepříznivé období usnutím do letargického spánku. K tomu v našich zeměpisných podmínkách u ježka západního dochází podle počasí v září až říjnu a probouzí se v březnu až dubnu, u ježka východního je to od října do března. Ježek usíná už přibližně při 6-8°C. Tělesná teplota jeho těla může klesnout téměř až na teplotu prostředí, spotřeba kyslíku klesá z normální hodnoty 500cm3/1kg za hodinu na asi 10cm3 /1kg. Výrazně se tak zredukují energetické výdaje. I přesto tím, že využívá své tukové zásoby, ztrácí v našich podmínkách ježek přes zimu až 20% své hmotnosti a téměř vždy se tak dostává na hranici přežití. Aby měl vůbec nějakou šanci na přežití, musí přitom jeho tělesná hmotnost na podzim činit alespoň 700g. Hibernace ale není jeho druhovou vlastností, je vynucena podmínkami prostředí. Například ježek západní, který byl na počátku minulého století vysazen na Novém Zélandu, na schopnost zimního spánku zapomněl a zůstává v těchto podmínkách celoročně aktivní.
Ježek se v přírodě dožívá maximálně 6 až 7 let, průměrně však jen 2 až 3 let. V našich podmínkách není ohrožován příliš často predátory (vážnějším nepřítelem je snad jen výr velký), mnohem větší ztráty působí úmrtnost v zimních měsících a v neposlední řadě rostoucí provoz na našich silnicích. Proti případným predátorům z řad šelem se brání důmyslným stočením „do klubíčka“.
– Končetiny, záda a ocas rychle ohne do oblouku, pod volnou kůží je svalový plášť, kterým si překryje hlavu boky a zadek. Svaly, které lemují okraj tohoto pláště, se smrští jako zdrhovací šňůra a stáhnou bodliny přes spodek těla. Bodliny se přitom automaticky napřímí. Výsledkem je pevná koule ze které ční proti útočníkovy ostré bodliny. Zastraší tak nepřítele a navíc působí jako pérový polštář při pádu ježka ze svahu nebo při nárazu na strom. Mládě se prvních 11 dnů svinout nedokáže, brání se tak, že prudce trhne hlavou dopředu a útočníka popíchá do nosu.
Potrava:
Ježek západní:
Požírá zejména hmyz a ostatní bezobratlé živočichy, jako např. žížaly a slimáky, a loví i drobné obratlovce. Na jaře sebere příležitostně i ptačí vejce.
Ježek východní:
Jeho potrava je velmi podobná jako u předchozího druhu. Tvoří ji hlavně hmyz a jiní bezobratlí, příležitostně i drobní obratlovci. V městském prostředí v potravě zcela převažují mnohonožky, škvoři a střevlíkovití brouci, vyskytují se v ní však i chroustci, nosatci, mravenci, různý hmyz napadaný pod světly i uhynulé včely před úly. Potravu hledá rovněž s oblibou v noci na silnicích, kam vyhřátý asfalt láká četný hmyz. Ovoce a zelené části rostlin zaujímají jen velmi okrajovou část potravy, jsou jen jakýmsi občasným doplňkem. Ježek je také spatřován v blízkosti mršin v pokročilém stádiu rozkladu, ty ale pravděpodobně netvoří jeho potravu. Jednou z hypotéz, jak vysvětlit tento jev, je to, že se ježek úmyslně potírá zapáchajícími tekutinami aby odradil případného predátora. Jsou také známy jeho občasné útoky na zmije. Ježek proti jejich jedu není imunní, nicméně je podle laboratorních výzkumů až 40krát odolnější než například morče domácí a při tomto souboji mu pomáhá i jeho obratnost.
Rozmnožování:
Pohlavní orgány ježka se výrazně neliší od ostatních savců. Pochva samiček leží kraniálně od řitního otvoru, penis samců se nachází uprostřed břicha. Varlata leží i v dospělosti v dutině břišní. Samci jsou samotáři, jen s výjimkou doby páření. Rozmnožování je u obou druhů přibližně stejné, bližší rozdíly nejsou známy. U ježka západního k němu dochází v období od dubna do srpna. Samice je březí 31 až 35 dní, vrhá přibližně 4-6 mláďat jednou, výjimečně i 2x za sezónu. Ježek východní má zřejmě delší rozmnožovací období a mláďata zůstávají se samicí až do podzimu a někdy i společně přezimují. Narodí se slepá, neosrstěná a ostny mají ukryté v kůži. Vychlipují se teprve za několik hodin a několik dní se pak prodlužují. Zprvu jsou bílé, později dostávají charakteristické tmavé zabarvení.
Mláďata otevírají oči za 2 týdny a za 3 týdny opouštějí hnízdo. Samice je kojí 4 až 6 týdnů. Asi za dva měsíce po narození vymění mladí ježci mléčný chrup (narůstá jim asi 3 týdny po porodu) za definitivních 36 ostrých zubů. Úmrtnost mláďat je obrovská, do stáří 1 roku jich dvě třetiny zahynou, zejména přes zimu. Mláďata narozená v srpnu už přitom šanci na přežití prakticky nemají, protože jen výjimečně dosahují hmotnosti a s ní spojených tukových zásob nutných pro přezimování.
Stav populace:
Jak ježek západní, tak i ježek východní je v České republice zařazen v Červené knize jako tzv. ohrožený druh. Jeho stavy nejsou kritické ani se v naší krajině nestává vzácným, jeho početnost však stále zvolna klesá. V textu Bernské konvence je ježek západní uveden v seznamu chráněných druhů. V Červeném seznamu Rakouska jsou oba druhy zařazeny jako ohrožené druhy.
V celé České republice je tedy ježek chráněným druhem. Jeho likvidace je možná pouze v určitém časovém období v některých bažantnicích, kde působí škody, zejména požíráním bažantích vajec. Mimo tato území činí náhrada škody za zahubení ježka podle českého sazebníku 1000Kč.
Ochrana:
Pro udržení populací ježka je nutno zachovat v zemědělské krajině zbytky roztroušené zeleně, křovitá místa a jiné podobné biotopy. Vzhledem ke stálému poklesu početnosti druhu by mělo být znovu odpovědně posouzeno, zda je jeho likvidace v bažantnicích nutná. Osvětově by se mělo působit na širokou veřejnost a zejména na řidiče motorových vozidel, neboť je ježek po zajíci druhou nejhojnější obětí silničního provozu. Někteří ochranáři se také snaží snížit přirozenou mortalitu tím, že chovají přes zimu mláďata v zajetí a na jaře je opět vypouštějí do volné přírody. Touto činností se v naší zemi zabývá kromě mnoha neziskových organizací i poměrně rozsáhlá síť státem dotovaných stanic pro handicapované živočichy, kam má v podzimních měsících případný nálezce možnost nalezené mládě či zraněného ježka přinést. Úspěšnost je pak ale i přes profesionální přístup a specializovanost pracovišť nepříliš vysoká, úmrtnost může činit až 35%. 7 dní v zajetí
Týdenní pozorování ježka odchyceného ve volné přírodě, přeneseného do prostředí lidského příbytku.
teoreticky:
Důvod vytržení ježka z jeho přirozeného prostředí:
Mládě ježka, které nedosahuje dostatečné hmotnosti, není v našich podmínkách schopno přečkat zimní období. Jde především o mláďata narozená v pozdních měsících léta, která již nemají dostatek času získat potřebné tukové zásoby.
Jedná se o přirozený jev, který není způsoben lidskou činností. V důsledku toho, že se stavy ježků neustále snižují, je ale v zájmu ekosystému a tedy i člověka, snažit se všemi způsoby jejich početnost zvyšovat. Každé takto zachráněné mládě přitom pomůže, i když jen z velmi malé části, kompenzovat obrovské ztráty vzniklé provozem na našich silnicích.
Kritérium pro vzetí ježka do zajetí:
- pokud v dané době nedosahuje žádoucí hmotnosti
počátek října 300g
konec října 350g
listopad 400g
- jedincům dosahujícím alespoň 700g nalezeným po příchodu prvních mrazů umožnit hibernaci v uměle vytvořených podmínkách, lehčí vykrmit na požadovanou hmotnost a poté případně rovněž přistoupit k hibernaci
Podmínky:
Příbytek: Prostor o velikosti minimálně 2m2 (nutné pro zachování kondice), v tomto prostoru navíc menší krytá budka s přiměřeně velkým vchodem, sloužící ježkovi jako hnízdo a úkryt k dennímu odpočinku.
Teplota: U ježků o hmotnosti do 200g minimálně 18°C, starší snesou i teplotu okolo 15°C
Potrava: Základ musí tvořit maso, nejlépe uvařené, dále i konzervy pro psy a kočky a suché krmivo v podobě granulí, neslané, nemazavé sýry, vařená vejce, v malém množství piškoty, těstoviny a jako dodatek ovoce, případně zeleninu
Zvláštní péče: Nutné zbavení vnějších parazitů pomocí speciálních přípravků (blechy, roztoči), nebo i mechanickým odstraněním (klíšťata).
Zásah proti vnitřním parazitům by měl být proveden veterinářem.
prakticky:
Datum nálezu: 21.10.2001
Místo nálezu: Lázně Bělohrad, obydlená oblast s rodinnými domky
Nalezený jedinec:
Druh: ježek východní (Erinaceus concolor)
Pohlaví: neurčeno
Věk: přibližně 2 měsíce
Hmotnost: 340 g
Zdravotní stav: vizuálně dobrý
Příbytek: prostor o velikosti 0,8 x 2,6 m, budka – papírová krabice 30x30cm, vchod
10x10cm
podklad – papír
umístěno ve sklepní místnosti, přes den mírně osvětlené
Teplota: kolísavě mezi 16 až 18°C
Pozorování ježka v průběhu jednoho týdne:
21.10.2001 – 23:30 – nález ježka, zhotovení příbytku, zvážení
potrava: granule – krmivo pro psy, voda
22.10.2001 – úprava prostředí – vhodnější budka, stabilnější miska na vodu apod.
odstranění parazitů – Arpalit 1%, 1 klíště mechanicky pinzetou
potrava: granule, jablko, voda
23.10.2001 – potrava: syrové hovězí maso, granule, jablko, voda
24.10.2001 – potrava: granule, sýr (Hermelín), vařené vejce, voda
25.10.2001 – potrava: granule, syrové hovězí maso, sýr, jablko, voda
26.10.2001 – potrava: bez dodaní nové potravy (nedopatřením – stužkovací večírek)
– pouze zbytek granulí a vody
27.10.2001 – vážení
potrava: vařené kuřecí maso, granule, voda
30.10.2001 – ježek umístěn do péče záchranné stanice v Pátku u Poděbrad
Závěrečné shrnutí:
Změny v chování:
Při dopravě domů ježek projevuje svoji typickou vlastnost a celou dobu přenosu, tj. asi 20 min, zůstává ve schoulené pozici. Při vážení působí vyděšeně, znatelným trhnutím reaguje na sebemenší podnět. Po umístění do výběhu okamžitě mizí v připravené krabici. Takto reaguje vždy po příchodu člověka do místnosti. Při přímé manipulaci s ním ale postupně nastává změna – doba, po kterou je po dotyku člověka schoulen v ochranné pozice se výrazně zkracuje nebo i zcela mizí a ježek raději volí útěk. Není možné ho otočit na záda, všemožně se okamžitě snaží obrátit zpět. Při druhém vážení je výrazně hbitější než při prvním o týden dříve. Je tedy zvyklejší na přítomnost člověka. Samozřejmě to neznamená, že by ztratil k člověku respekt. V jeho přítomnosti např. nikdy nezačne požívat potravu.
Aktivita:
Pozorovat ježka v době jeho aktivity je velmi složité, v domácích podmínkách téměř nemožné. S ohledem na to, v kolik hodin začíná poprvé ubývat dodaná potrava lze usoudit, že jeho aktivita začíná až mezi 21:30 až 22:00. Její konec lze opět odhadnout jen velmi přibližně, jisté je jen, že nekončí před šestou hodinou ranní. To že je ježek v noci pohybově aktivní lze usuzovat z toho, že jsou jeho výkaly rozmístěny po celém výběhu a o intenzivitě tohoto pohybu vypovídá to, že jsou téměř všechny rozšlapané.
Potrava:
Z týdenního pozorování je možné si ověřit, že ježkovou prioritní potravou je maso. Nejpřitažlivější je pro něj v syrovém stavu, dále vařené a nepohrdá ani potravinami z masa vyrobenými, jako např. granulemi pro psy, z jejichž směsi si navíc přednostně vybírá jen některé, pravděpodobně ty nejvíce připomínající maso. Další oblíbenou potravou jsou další živočišné produkty jako sýr a vařené vejce. Z podávaných potravin naprosto neuspělo ovoce - jablko, kterého se ježek nikdy ani nedotknul, ačkoliv ho měl k dispozici vícekrát. Podle výkalů lze poznat např. rychlost metabolizmu a vlivu potravy – zjednodušeně je množství potravy první noc přímo úměrné množství výkalů noc následující. Zajímavé je, že nedodání potravy způsobilo úplnou eliminaci výkalů následující noc - to je také důkazem toho, že ježek odmítnul přijmout jako potravu granule zbylé z předešlé noci – tzn. ty ze směsi, které nejméně připomínají maso, ačkoli je ještě o několik dní dříve normálně konzumoval.
Růst a vývoj:
Po týdenním krmení v nepřirozeném prostředí se ježkova hmotnost zvýšila ze 340g na 380g, tedy přibližně o 40g. V literatuře se uvádí jako žádoucí 50-70g týdně.
Tento nedostatek lze možná odůvodnit počáteční stagnací z důvodu adaptace na nové prostředí nebo lze příčinu hledat v nedokonalé potravě a samozřejmě absenci potravy z 26.10.’01. Závěr:
Po týdenní zkušenosti s péčí o ježka lze prohlásit, že je možné ho v prostředí běžného lidského obydlí bez větších problémů během několika týdnů vykrmit a potom i správně zazimovat. Je ovšem nutné si uvědomit, že se jedná o hmyzožravce, kterého lze vlastně považovat téměř za masožravce – šelmu a ty jsou kromě jiného, na rozdíl třeba od hlodavců, charakteristické svými výrazně zapáchajícími výkaly. Těch ježek navíc produkuje překvapivě velké množství a je tedy nutný každodenní úklid a výměna podkladu. Protože je ježek chráněným druhem, je jeho chov v zajetí navíc sice trpěným, ale přesto stále trestným činem. Právně zajištěna je jen péče státem uznaných stanic pro handicapované živočichy, kde je zvířeti zajištěna kvalifikovaná odborná péče.