Hudba romantizmu
Kategorie: Umenie (celkem: 313 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 07. dubna 2007
- Zobrazeno: 3984×
Příbuzná témata
Hudba romantizmu
a) Hudba svetového romantismuStejně jako slovo "klasická" vyvolava určité představy, slovo "romantická" je ješte více evokativní. Když si ješte vzpomeneme na úbožáky Victora Huga a Delocroixovy malby - - romantismus implikuje fantasii, spontánnost a citlivost. Klasická perioda byla zmerena na strukturálni jasnost a emocionálni zdrženlivost. Klasická hudba byla expresivní, ale ne tak "vasniva", aby prebila vyrovnanost. Beethoven, který byl vlastně zodpovedný za "zažehnuti plamene romantismu" vždy bojoval (ne vždy uspesne) za udrženi rovnováhy díla. Většina ze skladatelů romantického období následovala tento Beethovenův model a hledali jejich vlastni rovnováhu mezi emocionálni intenzitou a klasickou formou. Svou nezanedbatelnou roli začína hrát i "hudební vypravecstvi" (t.j. díla mela vajadrovat nějaký fakticky obsah) a to nejen v opere, ale i v čistě instrumentálnich skladbách. Forma symfonické básně byla vynesena v romantické éře. V jejím přednesu zaleželo, aby skladba opravdu ukazovala scanu, kterou mela ukazovat a "vyprávěla" příběh, který mela vyprávět. Barva zvuku je charakteristickým výrazovým prostředkem romantické hudby. Do orchestru si našly cestu nove nástroje, nikdy před tím v orchestru nefigurující a skladatele experimentovali se způsoby, jak ze starých nástrojů "vydobit" nove zvuky. Velká paleta barev zvuku, potřebná pro vyjádření exotických scén, byla neodmyslitelnou součástí skladatelských technik. Exoticismus byla posedlost 19. století. Ruští skladatele píšou hudbu popisující španělské zeme (napr. Capriccio Espagnol od Nikolaje Římského-Korsakova) a němečtí skladatele zase skotské zeme (napr. Mendelssonova Skotska symfonie). Dej oper byl většinou situován do exotických lokalit (napr. Verdiho Aida se odehrává ve starověkém Egypte). Další novinkou v hudbe, kterou nám romantická éra přinesla, bylo nalezeni lidové hudby pro hudbu klasickou. Nacionalismus se stává řídící silou pozdní romantické periody a skladatele se hudbou snažili vyjádřit jejich kulturní identitu. Tyto sklony byly ponejvíce patrně v Rusku a v zemích východní Evropy, kde se elementy lidových písni stavěly dokonce častými symfonii, symfonických básni a jiných forem. Romantická éra byla rájem virtuosu. Vyjmečne nadaní interpreti byli extremně populární. Liszt, velký Maďarsky pianista a skladatel hrával na piano s takovým důrazem a vášní, že dámy omdlévaly.
Protože mnoho autoru teto doby byla také virtuosy, tak hudba, kterou psali, je také hodně náročná na techniku přednesu.
Důležitý skladatele
Franz Schubert 1797 - 1828
Hector Berlioz 1803 - 1869
Felix Mendelsson 1809 - 1847
Frederic Chopin 1810 - 1849
Robert Schuman 1810 - 1886
Franz List 1811 - 1886
Giuseppe Verdi 1813 - 1901
Richard Wagner 1813 - 1883
Anton Bruckner 1824 - 1896
Johannes Brahms 1833 - 1897
Modest Mussorgsky1839 - 1881
Petr Iľjič Čajkovskij 1840 - 1893
Antonín Dvořák 1841 - 1904
Nikolaj Rimsky-Korsakov 1844 - 1908
Gabriel Faure 1845 - 1924
Edward Elgar 1857 - 1934
Giacommo Puccini 1858 - 1924
Gustav Mahler 1860 - 1911
b) Hudba českého romantismu
V teto dobe u nás probíhá národní obrozeni. Vrcholným projevem obrozeneckých tendenci se v duchu romantismu jevila především česká opera. Pronikavý úspěch Weiglova singspielu Svycarska rodina r. 1823 podnítil Chmelenskeho a Františka Skroupa (1801 - 1862) k původní české zpěvohře. Skroup se narodil v Osicich u Pardubic a o skladbu se pokoušel již od gymnaziálních let a pokračoval v ni i pri studiích filosofie a prav v Praze. Po provedeni eklektické zpěvohry Dratenik (1826) se stava kapelníkem Stavoského divadla. S Chmelenskym složil ještě české opery Oldřich a Božena (1826) a Libušin statek (1835). Hudba k Týlově hře Fidlovačka je památná písni Kde domov můj. Jedním z nejdůležitějších autoru tohoto období a Čech vůbec, je bezesporu po boku Antonína Dvořáka a Zdenka Fibicha Bedřich Smetana (1824 - 1884)
Bedřich Smetana se narodil v Litomyšli ze třetího manželství panského sladka Frant. Smetany s Barborou Linkovou. Rodina se neustale stehovala. Smatana studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, v Jihlave, v Havličkově Brode, v Praze a v Plzni, kde je pod dozorem svého bratrance dokončil. Jako klavírista vystoupil poprvé r. 1830 na akademii litomyšlských filosofu. Rozhodující význam pro Smetanův umělecký vývoj melo studium u Josefa Proksche.Po dokončeni studii založil v Praze soukromou klavírní školu a rok pote se oženil se svou studentskou láskou, Kateřinou Kolárovou. V teto dobe se skladatelsky venoval temer výlučně klavíru. Vrcholem tohoto období je Klavírní trio g moll (1855), do kterého vložíš smutek ze smrti své dcery Bedrisky. Ve snaze uniknout prostředí, kde mu všechno připomínalo ztracené štěstí se Smetana rozhodl změnit působiště. Roku 1856 odjezdil do švédského Goteborgu. Když severské podnebí urychlilo Kateřininu chorobu (zemřela v r.1859), přivedl si po roce do Švédska novou chot - 20-ti letou Bettinu Ferdinandovou. Smetana byl velkým obdivovatelem Liszta, stýkal se s nim hodne písmene a setkávali se i osobne. Smetana byl zaujat největší Lisztovou myšlenkou - symfonickou básni. Tak vznikl Richard III., Valdstýnův tábor a Hakon Jarl. Po uvolněni poměru v Čechách spěchal domů, kde se mu vsak příliš dobře nevedlo. Roku 1863 dokončil zpěvohru Branibory v Čechách (libreto od Karla Sabiny), která mela velký úspěch (a zajistila také autorovi tolik potrebne finance).Prodanou nevestu dokončil roku 1866 a sám dirigoval. Roku 1886 se Smetana konečně stává kapelníkem prozatímního divadla. Ve tvorbe se zaměřil především na opery. Vznikly opery jako Dalibor, Rolnička, Libušin soud...
V teto dobe, po cele tri roky vznikala také Libuše. Libuše rostla z vědomi nejvyšší odpovědnosti, z lásky k národu a v pevne vire v jeho budoucnost. V noci z 19. na 20. října 1874, jako následek dlouhé choroby, postihlo Smetanu největší neštěstí, jaké skladatele může postihnout - naprostá hluchota. V tomto stavu pristupuje k uskutečnění svého staršího tvůrčího záměru: oslavit cyklem symfonických básni vlast a národ. Vzniká cyklus Má vlast, složený z častí Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Ke konci svého života složil ještě za velkého vypěti opery Hubička (1876), Tajemství (1877) a Čertova stěna (1879 - 82). Bedřich Smetana Zemřel 12. května 1884 v Pražskem ústavu pro choromyslné.
Dalším monumentem českého romantismu je Antonín Dvořák. Narodil se 8. září 1841 v Nelahozevsi, kde vyrostl v ovzduší vesnického muzikantství. Jako šestnáctiletý přišel na pražskou varhanickou školu; pezdeji byl violistou Komzakovy kapely, s niž přešel do prozatímního divadla. Jeho prvním dílem je Hymnus z Halkovych Dedicu Bíle hory. Získal statni stipendium a Johanes Brahms, nejvlivňější člen poroty, ho doporučil berlínskému nakladateli Simrockovi, pro kterého r. 1878 napsal Dvořák první radu Slovanských tanců, jimiž se rázem proslavil na celém světe. Jeho symfonická díla propagovali Bulow, Richter aj. Skladby oratorní a kantátově se staly reprezentativními bily pro domáci pevecke spolky i pro slavné anglické festivaly. V roce 1890 a 1891 byl Dvořák jmenován doktorem honoris causa na cambridgske a pražské univerzitě. Od r. 1891 byl profesorem a pote, až na tříletí 1892 - 95, kdy řidil konzervatoř v New Yorku, byl uměleckým ředitelem pražské konzervatoře. Uctíván jako jeden z největších skladatelů své doby, Dvořák zemřel v Praze 1. května 1904. Vedle Smetany a Dvořáka je v teto době nejvýraznější osobnosti Zdenek Fibich (1850 - 1900). Jeho dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Intimní charakter mají písně (Šestero písní, Jarní paprsky a dueta. Klavírní skladba je zastoupena zvláště lyrickým cyklem Z hor a ctyrrucnou Sonátou B dur. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary. 3. Symfonie e mollpatri vedle Dvořákových symfonii mezi nejlepší české symfonie XIX. století. Z Fibichových oper je nejdůležitejší Nevěsta mesinská a Šarka. Významnou součástí Fibichovy tvorby jsou melodramata - Štědrý den, Pomsta květin, atd.
Trovatore
Giuseppe Verdi
Leontyne Price, Placido Domingo, Sherill Milnes
Zubin Mehta / The New Philharmonia Orchestra
(RCA/BMG)
Ačkoli se dej Il Trovatore (trubadur) neodehrává v zadní exotické lokalitě, jeho libreto je plne typických romantických elementu: cikáni, trubaduři, žárlivost, nešťastná láska a neúmyslná bratrovražda. Verdi věřil, že každá dobra opera musí mít svoji jedinečnou hudebně-dramatickou barvu, které říkal tinta Il Trovatore ma velmi temnou tintu, jak se sluší na hrozivý příběh. The Nutcracker (Louskacek) & Serenade for Strings
Peter Ilyich Tchaikovsky
Antal Dorati / London Symphony Orchestra
(Mercury)
Louskáček (pobledni ze tri Čajkovského baletu) je často předváděn; bývá vsak oceňován hlavně jako balet a jeho hudební stránka zůstava nedoceněna. Je možné, že hudba zde trpí svoji přílišnou familiárnosti.Teměr každá část tohoto diola je pozoruhodná, zejména díky inovacím orchestrálních "barev" a ostrých charakteristik jednotlivých nástrojů. První část je obzvlášť impresivní s přesně zacílenou dramatickou strukturou. Waltz na sněhových vločkách který ukončuje první dějství patří mezi Čajkovského nejlepší kreace; perfektně evokuje hluboký les bílými padajícími vločkami. Sborový zpěv beze slov se našim unaveným uším může zdat příliš jednoduchý a plitky, ale to je spise proto, ze mnoho skladatelů po Čajkovském tuto imaginativní inovaci přejalo. Slavonič Dančes (16)
Antonín Dvořák
George Szell / Cleveland Orchestra
(CBS/Sony)
Dvořák věřil, ze skladatele potřebuji používat lidovou hudbu jejich národu v klasických pracích. Dvořák nepoužíval pouze českou lidovou hudbu; za svého pobytu v USA pojal za svou i hudbu amerických indiánu.V některých z jeho komornič práci a hlavně Novosvětské symfonii jsou zacelenený melodie, které reflektuji indiánskou hudbu. Dvořákovy dva soubory Slovanských tanců odrazuji českou lidovou hudbu. Jsou plne výborných melodii, jejich skladba je bohatá a plná. Violin Sonatas, Sonáta for
Flute, Viola and Harp; Violin
Sonáta; Introduction and Allegro
Franck; Debussy; Ravel
Kyung Wha Chung, Radu Lupu; The Melos Ensemble(London)
Houslová sonáta Césara Francka byla nejoblíbenějším dílem houslistu teměř cele století. Je to čistě romantické dílo - lyrické a snivé, avšak plné ohne a vášně, umožňující interpretovi předvést jeho vyspělost techniky.