História olympijských hier
Kategorie: Dejepis (celkem: 1094 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 06. února 2007
- Zobrazeno: 3210×
Příbuzná témata
História olympijských hier
Starověké olympijské hryZakladateli olympijské myšlenky byli staří Řekové. Z kultových ceremoniálů vyrostly postupně gymnastické hry mladých příslušníků rodu před přijetím mezi dospělé. Hlavní částí her byly fyzické zkoušky zdatnosti a statečnosti. Původ olympijských her není historicky doložen. Sahá do bájesloví a vypráví o něm několik pověstí. Podle jedné je založil bůh Zeus na oslavu vítězství nad svým otcem Kronem v zápase o vládu ve světě, podle druhé byl zakladatelem Héraklés po svém vítězství nad elioským králem Augiášem, podle další jim dal základ Héraklův závod s jeho bratry o olivový věnec. V 9. století př. n. l. byl Peloponés postižen morem. Král Ifithos z Elidy žádal delftskou věštírnu o radu, jak mu zabránit. Dostal odpověď, že má obnovit hry v Olympii. Aby zajistil bezpečnost tohoto místa i her v neustálých válkách mezi řeckými kmeny, uzavřel se spartským králem Lykurgem smlouvu o nedotknutelnosti Olympie a o olympijském míru (ekecheiria). Podle ní měla být Olympia považována za posvátné území, na které nikdo nesměl vstoupit se zbraní.V době přípravy a konání her, včetně cesty na hry a zpět, po tři měsíce, se vyhlašoval obecný mír mezi řeckými kmeny. Úmluva byla napsána na posvátný disk uložený v Héřině chrámu v Olympii. Olympia bylo posvátné místo pro kult boha Dia, na soutoku řek Alfeie a Kladeje v severozápadní části Peloponésu. Uprostřed Olympie byl posvátný háj Altis s chrámem boha Dia a bohyně Héry. V sousedství pod Kronovým vrchem byl olympijský stadion o rozměrech 212 x 29 m s běžeckou dráhou dlouhou 192,70 m pro 20 běžců, dále budova gymnasia, budova Palaistry (v obou budovách byly tělocvičny, šatny, bazén, později ubytovny pro atlety a trenéry) a hippodrom. Východně od gymnasia bylo posvátné místo prytaneion s věčným ohněm, kde se konala hostina na počest vítězů a bulenterion, v němž závodníci a rozhodčí skládali olympijskou přísahu. První doložené olympijské hry proběhly v roce 776 př. n. l., tímto rokem začíná pravidelné zaznamenávání jmen vítězů. Olympijské hry se pořádaly každé čtyři roky, vždy od poloviny srpna do poloviny září. Na pořadu olympijských her byla původně jediná disciplína - běh na vzdálenost 192,70 m. Postupně přibývaly další disciplíny - běh na střední vzdálenost, vytrvalostní běh, zápas, velmi ceněný pětiboj (běh, zápas, hod diskem, hod oštěpem, skok do dálky), jízdy vozů s koňským čtyřspřežím, volný zápas, jízda na koni, závody běžců v plné zbroji.
Na olympijských hrách se předčítala i literární díla a vystavovaly se obrazy. Zpočátku směli závodit pouze svobodní občané řeckého původu, později i cizinci. Závodníci se museli dostavit do Olympie měsíc před začátkem olympijských her k intenzívní přípravě, spojené s dietou. Shlédnout olympijské hry mohl kdokoli, kromě řeckých provdaných žen. Vítězové jednotlivých disciplín byli odměňováni olivovým věncem, měli právo dát si postavit své sochy, rodné obce jim prokazovaly čestné pocty. Téměř 1200 let až do roku 393 n. l. se olympijské hry konaly pravidelně, bylo jich 293. Naposled se hry konaly roku 393 n. l., kdy byly zrušeny dekretem císaře Theodosia. Novověké olympijské hry
Rozvoj sportu ve druhé polovině 19. století si vynutil vznik národních sportovních svazů a prvních mezinárodních federací. O jejich sjednocení se zasloužil francouzský baron Pierre de Coubertin ( narozen 1. 1. 1863 v Paříži, zemřel 2. 9. 1937 v Ženevě). Pokusil se nejprve spojit sportovní svazy ve své zemi a pak v zahraničí. 25. listopadu 1892 poprvé vystoupil před veřejnost s myšlenkou obnovit antické hry, z jeho podnětu se uskutečnila 16. června 1894 v Paříži mezinárodní konference. Třináct zemí na ni vyslalo své zástupce, dalších 21 zemí písemně ohlásilo souhlas s jejím usnesením. Konference na návrh Řecka rozhodla uspořádat první novodobé olympijské hry v roce 1896 v Aténách. Spojujícím článkem se stal Mezinárodní olympijský výbor, jehož hlavním úkolem je dohled nad pořádáním olympijských her, určování jejich pořadatelů, programu apod. Sídlo Mezinárodního olympijského výboru je ve švýcarském Lausanne. Olympijské symboly
Olympijská vlajka - návrh poprvé předložil P. de Coubertin při VI. Olympijském kongresu v Paříži v roce 1914, poprvé zavlála na olympiádě v roce 1920 v Antverpách a belgický olympijský výbor ji věnoval MOV, od té doby se předává jako štafeta vždy dalším pořadatelům pět spojených kruhů na bílém podkladu představuje pět kontinentů, spojených olympijskou myšlenkou - modrá (Evropa), černá (Afrika), červená (Amerika), žlutá (Asie), zelená (Austrálie)
Olympijský oheň - v roce 1928 rozhodl Mezinárodní olympijský výbor aby oheň byl zapálen ve starobylém Olympu, myšlenka však nebyla realizována, na OH do Amsterodamu v roce 1928 ani do Los Angeles v roce 1932 oheň nebyl přenesen z Řecka teprve v roce 1934 bylo na 32.
zasedání MOV rozhodnuto zapálit oheň slunečními parsky na Olympu a přenést jej běžci s pochodněmi do Berlína na hry v roce 1936, od té doby se používá originální zapálení ohně čočkou od slunečních paprsků
Olympijské heslo - Citius, altius, fortius (Rychleji, výše, silněji) - vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustály pokrok
Olympijská přísaha - skládají ji závodníci i rozhodčí, první slib závodníků byl složen na OH v roce 1920 v Antverpách
Text přísahy přednáší vybraný sportovec pořádající země:
Jménem všech závodníků slibuji, že vystoupíme na olympijských hrách jako čestní soupeři, poslušni pravidel, která je řídí, s přáním zúčastnit se jich v rytířském duchu pro slávu sportu a čest našich družstev
Text přísahy, kterou pronese jeden z rozhodčích pořádající země:
Jménem všech rozhodčích a činovníků slibuji, že na těchto olympijských hrách splníme nám uložené úkoly ve vší nestrannosti, s úctou k řádům a věrni zásadám sportovního ducha.