Ekológie

Kategorie: Biológia (celkem: 966 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 05. července 2007
  • Zobrazeno: 1801×

Příbuzná témata



Ekológie

1.ENVIROMENTÁLNE POSTIŽENÉ OBLASTI SVETA

Nadmerný tlak ze strany cloveka zpusobuje postupné zmeny naší planety. Vlivy ohrožující prírodní sféru nevytvárejí podmínky pro existenci života na Zemi. Jak vyplývá z usnesení na mezivládních konferencích, nejduležitejší prevencí je dostatecná vzdelanost a výchova obyvatel. Minulé vlády ale zanedbaly programy, vztahující se ke globálním enviromentálním zmenám. Globální zmeny postihují predevším citlivé ekosystémy, které jsou dnes již vyclenovány jako enviromentálne kritické oblasti. Kriticnost území je posuzována podle zranitelnosti, tj. pravdepodobnosti poškození ovlivnovaného systému. Typickým príkladem území s vysokou zranitelností jsou ostrovy a pobrežní nížiny v souvislosti s potenciálními dusledky skleníkového efektu, resp. globálního oteplování planety.
Aby se mohly sledované a analyzované enviromentální zmeny v ekosystému brzy rozpoznat a snad i odstranit, bylo nutné definovat nové pojmy (v odborné lit. chápané velmi nejednotne).
ENVIR. KRITICKÝ STAV
ENVIR. OHROŽENÍ
ENVIR. ZHORŠENÍ
ENVIR. VHODNOST

Dále mužeme rozlišovat ješte dve základní oblasti:
ENVIR. KRITICKÁ OBLAST
ENVIR. OHROŽENÁ OBLAST


1.1 Evropa

Severní more
Je oblast o rozloze 850 000 km2 na kontinentálním šelfu severozápadní Evropy. Je soucástí Atlantského oceánu s dostatecným množstvím srážek, což podporuje intenzivní prumyslové i zemedelské využití. Dusledkem toho je Severní more znacne znecištené- prevážne fosforem, dusíkem a rtutí z rek ústících do more; kadmiem a medí z emisí z Nemecka, Nizozemska a také Velké Británie, která v roce 1992 ukoncila
ukládání odpadu na morské dno. Znecištování emisemi se ukazuje dnes mnohem horší, než se predpokládalo. Hlavne strední cást dostává necistoty z Velké Británie, Belgie, Nizozemska a Francie. Novou dávku kyselin prinášejí kyselé dešte.
Stále vyšší poptávka po zdrojích energie posiluje hledání ropy a zemního plynu jednak v oblastech klimatických extrému(Aljaška, Sibir, Sahara…), jednak v oblastech šelfových morí(Mexický záliv, Perský záliv, Severní more…). V Severním mori teží Velká Británie, Nizozemsko, Nemecko, Dánsko a Norsko, díky nimž se rocne dostane do vody 260 000 tun oleje z tankerové dopravy. Nezrídka se objevují obrovské plovoucí skvrny, vznikající z ropy unikající z prasklin ropovodu, vypouštením ropných zbytku z tankeru a také kvuli haváriím. Horní Slezsko
Je historické území na jihu Polska, tvorící jeden z nejvýznamnejších prumyslových regionu.

Soucástí Hornoslezské pánve je i pánev Ostravská v Ceské republice. Je to nížinatá oblast vnejších Karpatských sníženin. Nacházejí se zde nejvetší ložiska cerného uhlí v Polsku a Ceské republice. Težba v tomto regionu zacala ve 30. letech 19.století a vázal se na ni rozvoj hutnictví i energetiky, predevším tepelných elektráren. I dnes predstavuje težba až 80% celostátní produkce obou zemí (tab.1, tab.2). Extenzivní industrializace se rychle projevila na poškození životního prostredí. Nikdo nehlídal množství vypouštených zplodin, kontaminaci pud a vod a regionu se rychle vytvorily antropogenní tvary (poklesy, haldy) reliéfu, podzemní a pudní vody byly znecišteny a jejich hladina neustále klesala. Následkem toho bylo zkracování prumerného veku a nárust detské nemocnosti. I pres dnešní snahy o omezení težby (na katastru Ostravy se již neteží) a hlídání zplodin v ovzduší, vode a pude je tento region stále razen k nejvíce postiženým z celého sveta. Porýní
Je rozsáhlá oblast na území Nizozemska, Nemecka, Francie a Švýcarska. Obyvatelstvo se postupne koncentrovalo do ctyr velkých konurbací, kde je hustota až 1000 obyvatel na 1 km2: Düsseldorf - Köln - Bonn
Frankfurt am Rhein - Mainz - Mannheim - Karlsruhe Saarbrücken
Stuttgart
V polovine 19. Století se zacalo upravovat koryto Rýna k omezení povodní a získání nové zemedelské pudy. Kvuli úpravám povrchu zbylo z puvodních olšových porostu pouhé 1%, kvuli prehradám se zvýšila eroze a hladina podzemní vody klesala soucasne s hloubením koryta Rýna pro zlepšení lodní dopravy. V poslední dobe se ale povodne objevují znovu. Vše kvuli antropogenním neuváženým zásahum do krajiny. Asi 1/8 povrchu Nemecka je tvorena nepropustnými materiály(asfalt, beton). Díky tomu se odtok vody z Nemecka zrychluje. Rýn už nemeandruje a povodnová vlna probehne území jednou tak rychle, než pred 40 lety.

Rusko-oblast Uralu
Rusko má mnoho znecištených lokalit. Mezi nejvíce postižené regiony patrí Ural, kde ve 30. letech nastal díky prírodním zdrojum(lesy, vodstvo, nerostné suroviny, …) obrovský rozvoj prumyslu. Dlouhou dobu byla oblast Uralu pro okolní svet tabu. V soucasné dobe je Ural strediskem težkého, strojírenského, chemického a drevozpracujícího prumyslu, zpracování stavebních hmot a energetiky. Nejvíce znecištená je atmosféra, kvuli castým inverzím a únikum CO, CO2, SO2, H2S a formaldehydu. Velkým problémem je i radioaktivita, která se dostává do reky Techo ukládáním radioaktivního materiálu na otevrené skladište. Tato kritická situace se projevuje i na zdravotním stavu obyvatel.

I presto, že emise za posledních 20 let poklesly o 20%, vzrostl pocet hospitalizovaných novorozencu 3x a pocet lidí nemocných rakovinou 2x. Jediným rešením by byla rekonstrukce existujících
podniku a zakázání dosavadních technologií, cemuž ale brání financní situace. 1.2 Asie

Kazachstán a Uzbekistán-oblast Aralského jezera
Tato oblast je jedním z nejtypictejších kritických regionu. Prícinou krize je nesprávná orientace výrobních sil, zamerená na rostliny nárocné na vodu a špatná projekce a konstrukce závlahových systému. Hladina Aralského jezera citlive reagovala na prítok rek Amudarja a Syrdarja. Rovnováha výparu a prítoku byla soustavne narušována od 50. let. Behem 30-ti let se hladina zmenšila o tretinu, poklesla o 13 metru, objem vody se zmenšil trikrát a Aralské jezero se rozdelilo na Malé a Velké jezero. Slanost vody se místy zvýšila až 3x a efektivita zemedelství stále klesá(Tab.3).
Jak klesá kladina jezera, roste pocet obyvatel stredí Asie-prírustek obyvatelstva ciní až 3,5%. Již 40 let reky Amudarja a Syrdarja v ústí do Aralského jezera takrka neexistují. Zbylo po nich jen vyschlé recište až s metrovou vrstvou soli, která je roznášena do okolí a znehodnocuje pudu. Rybári se pomalu stehují pryc a vesnice jedna po druhé zanikají. Tato rozširující se poušt se nazývá Aralkum. Jediným rešením jsou zmeny ve strukture prumyslu i zemedelství v závislosti na nejnovejších poznatcích o závlahovém hospodárství. Tomu však opet brání ekonomické problémy. Z hlediska ekologických následku je oblast Aralského jezera razena mezi ekologické katastrofy srovnatelné s havárií v cernobylské jaderné elektrárne. Nepál-oblast Himálaje
Himálaj predstavuje citlivý ekosystém ovlivnený lavinami, sesuvy, záplavami a zemetreseními, což podminuje extrémní clenitost území. Klícovými prírodními zdroji Nepálu jsou puda a voda práve v Himálaji. V souladu s narustajícím poctem obyvatel, smeruje ke zdvojnásobení zemedelské produkce. Dusledkem narustající produkce je však pudní eroze(následkem kácení lesa) a znecištení vod prostrednictvím intenzivního využívání umelých hnojiv. Presto zcela jiste nevíme, zda prícinou degradace krajiny je clovek, nebo prirozene vysoká eroze mladého pohorí. Mezi velké problémy Nepálu patrí povodne reky Brahmaputry, podporované stavením prehrad. Druhým problémem je nekontrolované kácení lesu. Po triceti letech je vykáceno již 40%. Jedním z primárních zdroju príjmu Nepálu je horská turistika. Nepálci vydelají jako nosici mnohem více, než za celorocní práci na poli, kterou tedy prenechávají ženám. Tím se výnosy z polí zmenšují a vede to ke zmene složení stravy.

Lidem proniká turismus do všech forem života a hrozí ztráta kontroly nad vlastní ekonomikou a kulturou. V Nepálu jsou katastrofické hygienické podmínky. Kanalizace je neznámá a haldy odpadku se kupí za vesnicemi. V dnešní dobe je sníh pokryt vrstvou sazí z Indie. Vedle nedostatecne rozvinuté ekonomiky má Nepál další starost. Ekologické problémy(zpusobované hlavne sociálne-ekonomickými faktory), které, i když je rešení známé, nemuže kvuli financím rešit. Cína-plošina Ordos
Plošina Ordos je soucástí sprašových oblastí okolo stredního toku reky Chuang-che. Tento stabilní blok byl vyzdvižen do výšky 1000-1500 metru. Plošina je již více než 5000 let zemedelsky využívána. Severní cást plošiny je již takrka polopoušt. Nedostatek lesu a prudké deštové prívaly zaprícinují silnou vodní erozi. Tím je zaprícineno typické žluté zbarvení reky. Každorocne se usadí až 6 cm v rícním koryte, dusledkem cehož tece dnes reka 10 m nad puvodní úrovní. Je využíváno mnoho svahu. Jsou návrhy, na
zatravnení svahu se sklonem vetším než 20% a ostatní svahy se mají upravit terasováním. Tropické lesy jihovýchodní Asie
Tropické lesy na celém svete dnes jen steží odolávají drancování. Poptávka po drahých druzích dreva neklesá a místní státy tento trend ješte podporují. Výhody tohoto typu hospodarení jsou však jen krátkodobé. Rocne se na Zemi odlesní 7,5 mil. hektaru deštného pralesa. V Asii je to 1,82 mil. ha z celkové plochy 305,5 mil. ha, v Latinské Americe 4,12 mil. ha ze 678 mil. ha a v Africe 1,33 mil. ha z 216,6 mil. ha. Odstranování vegetace se projevuje zvyšováním záplav a vymíráním rostlinných a živocišných druhu, kterých se v pralesích nachází neuveritelných 50%. Nejvetším importérem dreva, kulatiny i prekližky je Japonsko, obchodující se drevem z jihovýchodní Asie. Je treba zbavit se mýtu, že domorodé obyvatelstvo není schopno postarat se o své životní prostredí. Je dokázáno, že lidé na Nové Guineji se zasloužili o rozšírení pralesu, prostrednictvím zakládání malých ostruvku, které, jak vedí, chrání vesnici pred požárem ze savany, intenzivním zárením Slunce, je producentem paliva, stavebního materiálu, léku, dreva, ale i místem rituálu. Pro život domorodcu je prales stejne duležitý jako savana, využívaná jako pastvina. Japonsko
Japonsko je státem, kde se dají sledovat nejen vznik a dusledky jednotlivých enviromentálních konfliktu, ale i hledání východisek. Již v roce 1610 zacala težba medi a byla otevrena hut Ashio, pozdeji také v Besshi(na ostrove Šikoku) a na ostrove Šisaka.

Okolí hutí je i 100 let po jejich zavrení zamoreno težkými kovy, v rekách jsou toxické prvky a pH pudy je jen 3-4. Dodnes v této cásti pracuje rafinérie Annaka, otevrená v roce 1937. Další etapa konfliktu je spojena s prudkým rozvojem. V 50-tých letech se rozšírila nemoc „itai-itai“ z kadmia a „minamoto“ z rtuti. V roce 1968 se objevila ješte další nemoc „kanemi yusko“ z prumyslového odpadu, presneji z PBC. Oblasti velkých aglomerací byly v minulosti postiženy Znecištením ovzduší z prumyslových závodu, dopravy a energetických zarízení. -
V Tokiu proto zacali používat pocítacový systém sledující kvalitu ovzduší a dnes mají lepší vzduch než napr. ve Vídni. Dalším
problémem je zimní monzun prinášející velké množství snehu znecišteného emisemi z Cíny a Koreje. Blízko Japonska pomalu vyrustá nový ostrov z odpadu, který je ukládán do more. Znacný problém zpusobují obsažené dioxiny a rtut. Díky temto chybám pristoupilo Japonsko na velmi prísnou politiku ochrany životního prostredí. Výdaje státu na ochranu pokrývají ze 4/5 prumysloví znecištovatelé a z 1/5 doprava. Jsou zabezpeceny i náklady na lékarské ošetrení a duchod lidí, žijících v postižených oblastech. Perský záliv
Invaze iráckých vojsk do Kuvajtu a jeho sedmimesícní okupování prinesli pravdepodobne nejrozsáhlejší akutní zásah do životního prostredí. Pri ústupu bylo zapáleno 697 ropných vrtu, které pokryly zemi kilometrovými ropnými skvrnami a bylo vypušteno a 8 milionu barelu ropy do Perského zálivu. V následujících osmi mesících se podarilo uhasit 584 vrtu. Za tu dobu se do ovzduší dostalo 500 milionu barelu ropy a zeme byla zamorena olejovými aerosoly, sazemi, nespálenými slouceninami uhlíku a oxidy síry i dusíku. Denne shorely 3 miliony barelu ropy a do ovzduší se uvolnilo 5000 tun sazí. Dýmová mracna, která na dlouhé období pokryla vetšinu Kuvajtu i prilehlá území byla videna i z dálky 1100 km. U zapálených vrtu vypustila irácká armáda 19. ledna 1991 500000
tun ropy a vytvorila tak olejovou skvrnu, která zamorila 770 km saúdsko-arabského pobreží. Zplodiny horení dosáhly po peti dnech Japonsko a katastrofální záplavy v Cíne, pri kterých zahynuly 2000 lidí, se dávaly do souvislosti s možným efektem „nukleární zimy“. V Bahrajnu byl zaznamenán nejstudenejší kveten za poslední ctvrtstoletí, kdy teploty poklesly v prumeru o 4 stupne.
Nejzávažnejší dusledky se ocekávaly na faune a flore. Skutecne v prvním vegetacním období po válce bylo území bez jakékoliv vegetace. K všeobecnému údivu prineslo druhé vegetacní období obrovský výskyt rostlinstva práve v nejzamorenejších oblastech.

Opakovaná merení ovzduší vyloucila prukazný vliv dýmové clony na globální povetrnostní podmínky a detailní merení kontaminace vod prokázala biodegradaci ropné skvrny a pres úhyn nekterých tvoru intenzívní samocisticí aktivitu pobrežních vod. Studie na tomto
území nadále pokracují a o konecných výsledcích se ješte zdaleka nedá hovorit. 1.3 Afrika

Kena-oblast Dryhills-Ukambani
Toto území v suché oblasti východní Afriky je známo extrémními klimatickými podmínkami. Krajina má dve období deštu( 1. duben-kveten, 2. listopad), kdy zemi bicují prudké dešte, které provází rychlé povodne a intenzivní eroze pudy. Hlavním problémem oblasti je neschopnost uživit narustající pocet obyvatel. Cást zavlažovaných pud je postižena zvyšující se salinitou a pastviny jsou nadmerne spásány. Obojí vede ke znehodnocení pudy. Prírodní podmínky zabranují rozvoji klasického zemedelství, prevažuje nomádský zpusob-pasení ovcí, koz a velbloudu u vodního zdroje a stehování za palivem, címž se lidé podílí na odstranování vegetace z krajiny. Dnes se již nekterí pastevci zacínají soustredovat ve mestech, nebo u cajovníkových plantáží, což je jedním ze dvou velkých zdroju financí v Keni(další je turistika). Díky programu OSN se zvyšuje produktivita farem kvalitnejším a intenzivnejším hospodarením. Predpovídaná katastrofa se v této oblasti snad již neuskutecní, jelikož podíl lesu stále roste. Egypt-delta Nilu
Nil,druhá nejdelší reka sveta, odvodnuje 10% Afriky a každorocne prináší 120 miliónu tun sedimentu. Již pred 5000 lety byla v této oblasti vyspelá zemedelská spolecnost. V soucasnosti žije podél Nilu, na 35000 km2 50 miliónu obyvatel, což prináší nemalé problémy s jejich výživou. Vybudování obrovské prehrady Asuán umožnilo celorocní zavlažování pudy a sklizen až 3x do roka. Asuán prinesl ale v dusledku spíše další problémy: 1.Rozšírením obhospodarované pudy se zvýšila hladina podzemní vody a vznikají zasolené a podmácené pudy. 2.Predpokládané intenzivnejší využívání obrábených ploch znamenalo na druhé strane rozšírení nemocí v dusledku pomalého ci žádného pohybu vody v kanálech. 3.správné zavlažování melo zabránit erozi pud, ale tam, kde je spád vody príliš silný nebo nejsou terasy, dochází k odnosum dále. 4.Velké plány v oblasti cestovního ruch se též neuplatnily, protože jak Nil, tak jeho prítoky, jsou v dusledku zemedelství velmi
znecištené a je tam zákaz koupání. 5.Vybudovaný prehradní systém znamenal zásah nejen do ekosystému ovlivnených rek, ale i do kulturních hodnot. Predpokládá se, že celá rady neobjevených
památek byla zaplavena. Asuán je tedy príkladem chybného plánování ekonomického i enviromentálního. Delta Nilu má však i jiné problémy. Zejména Káhira je príkladem mesta s rychlým rozvojem.

Presto, že má 15000000 obyvatel, nemá témer žádnou infrastrukturu, kanalizaci a všechen hluk i odpad smeruje na ulici. Toto je ideální prostredí pro vznik všemožných nákaz. Intenzita využívání zeme dosahuje limitu a Egypt se tak stává závislý na pitné vode, jejíž zdroje jsou mimo území státu. Sahel
Oblast Sahelu, o rozloze približne 4 milióny km2, je prechodem mezi Saharou a savanami. Zasahuje do oblastí Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny, Nigeru,Cadu, Súdánu a Etiopie. Sahel je oblast afrického kontinentu mezi 12°-18° severní zemepisné šírky. Srážky dosahují 150-600 mm za rok a jsou koncentrovány jen v letním období. V ostatních cástech roku je výpar vysoký a období sucha jsou velmi castá a ruzne dlouhá. Klimatologové rozeznávají sucha krátká, které domorodci prežívají bez následku, a sucha dlouhodobá, delší než dva roky, kdy se
domorodci dusledkem hladu stehují více na jih a pocet utecencu u velkých mest narustá. Pred 10 tisíci lety byla oblast Sahelu pokryta lesem. Již asi 8-2 tisíce let se poušt stále rozširuje. Zvýšený nárust obyvatelstva a tím i zvýšená potreba potravin vedou k pretežování krajiny. Je zde chováno 60% zvere ze severní Afriky. Pokusy o omezení poctu se minuly úcinkem kvuli islámské tradici merení bohatství podle velikosti stáda. Drevo bylo spotrebováno jako stavební materiál nebo palivo a odstranením vegetace spásáním se aktivovaly puvodní pískové duny, které se daly do pohybu. V období hladu se obyvatelstvo stehuje na území, kde predpokládá alespon na cas zlepšení podmínek. Rovnováhu v tak citlivém ekosystému poušte je možné udržet. Pritom se uplatnují vlivy regionální, nadregionální i globální: 1.dlouhotrvající nedostatek srážek je jen zacátek katastrofy. 2.V dusledku kácení guinejských pralesu není jihozápadní monzun tak úcinný. 3.Je více než pravdepodobné, že rozširování poušte napomáhá i globální
oteplování. Rozširování poušte, neboli dezertifikace, prináší nejenekologické problémy(nicení lesního a travnatého porostu, pudní eroze, vznik a pohyb písecných dun, vysušování a zasolování
pud), ale i problémy spolecenské a hospodárské(pouštní katastrofy, podvýživa, nemoci, exody obyvatelstva, prelidnenost mest, nezamestnanost, kmenové konflikty a politický nepokoj).Problémy Shelu již dávno nemají lokální, nýbrž globální charakter. Prestože problém hladu statisícu lidí reší OSN, k náprave jsou treba velké globální zmeny. Madagaskar
Príroda tohoto ostrova-plná kontrastu(suché poušte i tropické lesy)-umožnuje život jedinecným endemitickým druhum.

95% tamní populace savcu a více než 7 tisíc druhu kvetoucích rostlin nenajdeme nikde jinde na celém svete. Zvyšující se pocet obyvatel však požaduje stále více pudy pro pestování kulturních plodin a chov dobytka. Asi 80% ostrova, což je 340000 km2, bylo již premeneno na degradované travnaté porosty, tzv. badlandy. Zachování jedinecnosti ostrova si dnes však vyžaduje financní podporu i jiných zemí. 1.4 Amerika

USA-jižní cást Velkých rovin
Amerika má obrovské zásoby užitkové vody ve velkých jezerech a tocích, presto existují oblasti s výrazným vodním deficitem. Typickým príkladem jsou Velké roviny (príloha 4). Hovorí se o kolapsu existence cloveka. Hranice zemedelství je limitována izohyetou 500 mm. Smerem na západ od této hranice je zemedelství omezováno, opacným smerem rozvíjeno. Hranice není pevná. Toto území bylo osídleno na prelomu 19. a 20. století, kdy klimatu dominovaly vlhcí príznivejší podmínky. Z tohoto duvodu sem smeroval proud vystehovalcu z východu. Príznivé podmínky se ale udržely jen do 30. let 20. století. Pak se zacalo podnebí menit a opet nastaly sušší casy. Aby region nezustal opuštený, prijala vláda program na úpravu vodohospodárských podmínek. Celá situace se zdála být vyrešena cerpáním podzemní vody. Silná expanze zemedelství však zaprícinila, že vody je opet nedostatek. Celá oblast na nesoudržných sedimentech mela charakter stepi. Nevhodné postupy pri pestování pšenice a chovu dobytka vedly k rychlému vzniku eroze. Typickým klimatickým prvkem této oblasti jsou dlouhodobá sucha a pravidelný vítr „dust bowl“, který odnáší
miliony tun úrodné zeme na jiná místa. Tímto vetrem jsou postihovány hlavne pšenicné oblasti Kansasu, Oklahomy, Colorada
a Texasu. Povrch je rozbrázden hustou sítí ronových rýh oddelených ostrým hrebenem. Proto má toto území-již bez možnosti hospodárského využití-název „badlands“(špatná zeme).

USA-jižní Florida
Tento poloostrov o šírce 150 km a délce 650 km je nejvetší cástí klenby rozprostírající se na jihovýchode USA mezi Atlantskou pánví a pánví Mexického zálivu. Je tvoren v podstate plochou rovinou s velkým poctem jezer, které jsou spolu s pobrežím duležitou oblastí rekreace a vodních sportu. Florida je zemedelskou oblastí s plantážemi jižního ovoce nebo cukrové trtiny. Obyvatelstvo i hospodárství je ohrožováno tornády. Jižní Florida je místem Národního parku Everglades, s tropickými ekosystémy. Mocály národního parku jsou navštevovány cetnými turisty, což vede k plašení zvere a jejímu nucenému odsunutí. Výstavba cest zase ohrožuje zdroje pitné vody.

Prílišná automobilová doprava zamoruje prírodu i živocichy rtutí. Kvuli rtutové otrave již témer vyhynuli aligátori a panteri a zver casto ztrácí orientaci, což vede k dopravním nehodám. Vetšinu zemedelské pudy ovlivnuje cukrovarnictví. Z používaných hnojiv se do mocálu dostávají fosfáty, narušující ekologickou rovnováhu. Vláda se pokusila prinutit 3 nejvetší cukrovarnické spolecnosti zaplatit 100 milionu dolaru na obnovu Národního parku Everglades. Spolecnosti se ale financním postihum brání, protože by vedly k jejich vyloucení z obchodu. Optimální rešení pro Everglades nyní neexistuje. Prumysl a vláda by ale mely urychlene podniknout kroky ke zlepšení stavu. Uvádí se, že již 50% mocálu je vyschlých. Mexiko-kotlina metropole
Tato oblast je razena mezi kritické oblasti kvuli vysokému poctu obyvatel a nízké kvalite životního prostredí. Ciudad de México rostlo od roku 1940 hlavne díky silné urbanizaci a industrializaci. V soucasnosti má asi 20 miliónu obyvatel, což ho radí k nejvetším
mestum sveta. Ke znecištování prispívá hlavne prumysl. Ve meste je zhruba 1000 podniku, které se podílejí na zamorování vod, pudy i ovzduší. Narustajícímu poctu obyvatel vubec neodpovídá sanitární vybavenost mesta a díky velkému poctu automobilu a castým inverzím se zhoršuje zdravotní stav populace. Negativní je také
znásobené cerpání podzemních vod, odlesnování a snižování rozlohy produkcní pudy. Území soustavne klesá. V období let 1940-1985
pokleslo mesto o 9 metru. Nejdríve behem cerpání vody ze stovek studní(hladina podzemní vody klesla o 32 m, což do budoucna vyvolává znacné obavy, jelikož Mexiko City spotrebovává 60000 l/s), dnes klesá dno o 4-40 cm za rok v dusledku vysušení velkého množství okolních jezer, které doplnovali podzemní vody.
Problémy zpusobovaly i odpadní vody, které pri záplavách a poklesech nemohly vlastní gravitací kanálem odtékat. Byl tedy vybudován nový kanál Profundo. Je zde soustredena 1/3 prumyslu Mexika a podniky umístené paradoxne mimo jezerní jíly uvolnují denne 6000 t tuhých a 3000 l tekutých odpadu. Znecištování vod povrchových se vždy odráží i u vod podzemních. Velmi lákavé je importování vody z jiných regionu, což je ale financne velmi nákladné. Problémy s prepravou a cerpáním do vyšších nadmorských výšek(2400m.n.m.)mohou zpomalit rust mesta a odsoudit ho k zániku. Spotreba vody(20l/os/den), ac polovicní než treba ve Švýcarsku, je stále príliš vysoká. Odhaduje se, že až 3/4 obyvatel pitnou vodu nemají.

Navzdory opatrením nabývá posledních 5 let znecištení vod i ovzduší kritických hodnot, kvuli neschopnosti domácí vlády ovlivnit hlavní znecištovatele a nerealizování opatrení celoplošne. Karibik
Rocne postihne tuto oblast približne 9 hurikánu. Krome prírodních katastrof se zde projevují ale i vlivy cloveka. Mesta velmi rychle rostou díky menší úmrtnosti a stále vysoké porodnosti. V dusledku chudoby a prelidnení oblastí se lidé stále více stahují do mest. Tlak cloveka se projevuje hlavne deforestrací, plantážnictvím, težbou nerostných surovin, chovem dobytka a turistikou. Ve Strední Americe zustalo pouze 40% lesu a pro všechny ostrovy je spolecné poškozování korálu prostrednictvím cestovního ruchu. Vlády se zamerovaly na zrizování morských rezervací, které prospívaly
turistice. Paradoxem je, že zabezpecování turistiky nicí životní prostredí,na nemž závisí. Pozitivním príkladem jsou napríklad Bermudy. V oblasti je nadmerný lov ryb , který zabezpecuje potravu 600 tisícum návštevníku. Splašky o odpady pak znecištují korálové ostrovy a
zabíjí polypy. Již od roku 1963 je uplatnován program na ochranu životního prostredí. Podpora turistiky nevyužívané prírodní krajiny,
rafting, návraty k tradicnímu zemedelství… to vše je zároven ekonomicky rentabilní.

Brazílie-oblast Amazonie
Amazonie tvorí velkou prírodní jednotku, která patrí nejen Brazílii, ale i Bolívii, Peru, Ekvádoru, Kolumbii a Venezuele. Celková výmera zabírá 7,9 mil. km2, z cehož Brazílii patrí asi polovina a typické deštné lesy pokrývají 6,8 mil. km2. Deštové lesy vytvárejí pestrou mozaiku rostlinných i živocišných druhu. Jsou to citlivé ekosystémy, které rychle reagují na antropogenní zmeny, protože odstranováním vegetace rychle mení podmínky pro život. Amazonie se dostala na seznam kritických oblastí v dusledku likvidace tropických lesu. Predstavuje 1/3 veškeré stromové vegetace sveta. Již v 17. století zacalo kácení a bylo odstraneno již 5 milionu ha lesa. První kroky k ochrane byly podniknuty až ve 30. letech minulého století. Clovek nerespektoval základní zákonitosti formování a využívání prírodních systému. Malé osídlení (300000 lesních indiánu)bylo výsledkem slabé únosnosti území zpusobené chudými pudami, z nichž prudké lijáky vymývají humus. Od puvodních obyvatel, kterí žili v ojedinelých skupinkách v pralese, nebezpecí nehrozilo. Pestovali nekteré zemedelské plodiny jako batáty nebo kasava a tabák a ostatní potrebné materiály sbíraly v lese. V celé oblasti dnes žije asi 5 milionu lidí ve mestech na pobreží.

Odstranování vegetace vypalováním a težbou dreva na velkém území,má za následek nadmerné zvyšování výparu a dlouhodobé vysoušení celé oblasti a narušování celého ekosystému Amazonie. Spalování drevní hmoty zpusobuje zvyšování obsahu CO2, címž Amazonie prispívá 1/10 ke globálnímu oteplování Zeme. Amazovie tvorí genetickou banku pro obrovské množství druhu rostlin i živocichu. Komercní odlesnování je kontrolováno nadnárodními spolecnostmi a zájmem o rychlý zisk. Na dostatecnou rekultivaci nejsou peníze. Na 29 vytežených ha lesa pripadá pouze
jeden ha obnovený. Navzdory všemu zbývá zachránit 98,7% lesu Amazonie-zelených plic Zeme. Jedno z východisek je v agrolesnictví, v nemž lesní pudy, puvodne nevhodné pro plodiny, se budou moci využívat pro boboviny vyžadující pro svuj rust oporu, napr. práve stromy. Amazonie se ale nemuže stát místem, kam budou proudit prebytky obyvatel z pobrežních aglomerací, ani velkou obilnicí, jak si nekterí projektanti predstavují. São Paulo a Rio de Janeiro-mesta výrazných sociálních rozdílu
Urbanizacní procesy se ve vetšine rozvojových státu soustredily do malého poctu velkých mest, kde je vetší možnost získat zamestnání i bydlení. 18 mest z 25, ve kterých do roku 2000 žilo nad 10 milionu obyvatel, je v rozvojových zemích. Tento rust prináší mnoho pruvodních problému:nedostatek slušného bydlení, zamestnání, ale i základních služeb a vybavení. Prílivem dalších lidí se tak úroven jen snižuje. Výrazným rysem mest jsou tak silné sociální rozdíly. Po mexické metropoli jsou nejtypictejšími príklady mesta São Paulo(16,832 mil.oby.) a Rio de Janeiro(11,141 mil.oby.)Celá oblast má podporu federálních investic, které byly venovány na rozvoj komunikací a služeb. Model struktury a využití zeme a obytných ploch v brazilských mestech je typický pro mesta „tretího sveta“(príloha 5). Velká cást obyvatelstva(25-30%) žije na periferiích. Lidé pracují za malou mzdu dlouho a privydelávají si poulicním prodejem. Nízká úroven ovlivnuje nejvíce bydlení. Chatrce v okolí mesta jsou prelidnené a nemají žádnou infrastrukturu. Vznikají na neatraktivních místech: ve znecištených oblastech, v okolí kanalizacních stok nebo na prudkých svazích, kde hrozí sesuvy. Vodovody a elektrina jsou casto hudbou budoucnosti a znecištené pitné vody hrozí epidemiemi. Je tu vysoká úmrtnost detí, krátká délka života, podvýživa, nedostatek škol, kriminalita……
Jsou hledána ruzná rešení. Úsilí vlád smeruje ke zlepšení životních podmínek. Bourání Favelas a výstavba nových domu dále než 40 km od mesta tam, kde nejsou pracovní príležitosti není rešením, protože lidé se vrací zpet.

Jihoamerické pampy
Na východ od And , ve srážkovém stínu, leží oblast pamp. Tato rozlehlá oblast(770 tis. km2)s travnatým porostem až 1,5 m
vysokým je kultivována poli a pastvinami. Nejrozsáhlejší pampy jsou v Uruguayi a na východe Argentiny. Argentina je jedním z nejvýznamnejších producentu zemedelských výrobku. Intenzivní zemedelství se odráží v ekosystému pamp. Studie prokázaly potrebu ochrany mnohých oblastí, vcetne pamp. Nyní probíhá výzkum orientovaný na zjištení predpokladu pro farmárství. Výsledky již dnes poukazují i na území, která jsou dále pro využívání nevhodná kvuli vysoké alkalite, salinite nebo záplavám. Pomoci má Mezinárodní hydrologický program UNESCO.

1.5 Oceánie

Východní Austrálie a Velká útesová bariéra
Tato cást sveta poskytuje velmi dobré podmínky pro sledování vztahu mezi clovekem a životním prostredím. Domorodí obyvatelé plne záviseli na prírodních zdrojích a to urcovalo i jejich pocet. Príchod Evropanu zmenil rovnováhu mezi lidmi a prírodou. Jedním z nejvýznamnejších ekosystému je mangrovová vegetace v Queenslandu. Tento typ vegetace predstavuje efektivní ochranu pred vlnobitím a vetrem na nízko položených pobrežích. Podporuje sedimentaci a kvalita porostu má vliv i na stav Velké útesové bariéry, která je nejvetším svetovým korálovým ekosystémem. Má status zvláštního národního parku a byla navržena na lokalitu svetového dedictví. Prestože je ochrana podporována federální vládou, vláda Queesnslandu preferuje ekonomický rozvoj oblasti. Hlavním tlakem na tuto oblast je cestovní ruch a s tím související stavba hotelu, letišt … Další hrozbu znamená kácení mangrovových porostu, at už kvuli drevu nebo nové výstavbe. Dochází ke snižování potravinových zásob pro útesové živocichy a vzájemné vztahy mezi mangrovy a korálovým útesem jsou porušeny(príloha 6). Zmenšování mangrovu negativne ovlivnuje množství sedimentu, které se ústím rek dostává do oceánu a narustající kalnost muže polypy udusit. Velkou prírodní hrozbou je premnožení morských hvezdic, které požírají polypy. V dusledku ruzných produktu lidských aktivit se tito predátori premnožili a nekteré cásti útesu již zdevastovali. Vzhledem ke stále narustajícímu poctu hvezdic panují oprávnené obavy o znovuobnovení techto cástí. Velký bariérový útes je ohrožen i plány na težbu ropy a vápence, vypouštením odpadu, nadmerným lovem…Nicivé následky na prírode zanechalo i privezení cizích
rostlinných a živocišných druhu. Napríklad na Novém Zélandu je asi 70% rostlin umele vysázených.

Tyto zmeny jsou nevhodné pro mnoho puvodních druhu, které na zmenu reagovaly zmenou populace. Do mnoha území pronikli dovezení savci(kozy, králíci, osli, …).

Ostrovy Oceánie
V Oceánii patrí mezi nejvýznamnejší lidské aktivity mýcení lesu a težba nerostných surovin. Odlesnené svahy byly na mnoha místech postiženy silnou erozí, která casto v prubehu jediného roku v dusledku prudkých castých lijáku odplavila pudu a obnažila skalnatý povrch(Havajské ostrovy). Zakládání plantáží monokultur ochuzuje druhovou pestrost rostlinstva a také negativne pusobí na zastoupení živin v pude. Postupná ztráta úrodnosti je kompenzována umelými hnojivy, které ohrožují zdroje pitné vody. Negativní dusledky má také težba nekterých surovin. Napr. na severních Šalomounových ostrovech(med), ci na ostrove Nauru(fosfáty) došlo ke znicení pudy a premenení rozsáhlých území na „mesícní“ krajinu. Vliv cestovního ruchu je ovlivnován hlavne polohou ostrovu vzhledem k námorním linkám. Izolovanost od potenciálních trhu v kombinaci s lodní dopravou vede k omezování ekonomického rozvoje, vcetne turistiky. Proto se cestovní ruch rozvinul hlavne na severní polokouli(Havajské ostrovy, Guam, Mariany). V roce 1992 navštívilo toto území pres 10 milionu lidí, zatímco ostrovy jižní polokoule pouze 700000 turistu. Dalším z problému je znecištování vody v dusledku zvýšení vodní dopravy na nekolika ostrovech nebo skladování zahranicních odpadu. Potenciálním nebezpecím hlavne v oblasti Francouzské Polynésie jsou podzemní jaderné výbuchy na atolech Mururoa, resp. Fangataufa, hrozící rozpadem atolu a radioaktivním zamorením. Pocet postižených nebo ohrožených oblastí každorocne narustá, což je z hlediska budoucnosti varující skutecnost. Z toho duvodu zvýšení dalšího ekonomického rozvoje už nemuže být provázeno další degradací prostredí. Vyžádá si to zavedení nového systému ekologického rízení, jež respektuje lokální, regionální a globální enviromentální systémy. Musí však vycházet z nadnárodních a neideologických prístupu. Enviromentální vzdelávání by se melo
uplatnit ve všech oblastech, od základního vzdelávání detí až po dospelé. Je nevyhnutelné zvýšit povedomí široké verejnosti. Tím se posílí základní postoje, hodnoty a aktivity slucitelné s predstavou trvale udržitelného rozvoje.
O negativních antropogenních zmenách prírodních systému se zacaly objevovat informace již v 50. letech 20. století. Povaha globálních problému jakožto komplexních jevu spolecenského života nezbytne vyžaduje interdisciplinární prístup k jejich výzkumu a tesnou spolupráci nejruznejších vedních oboru.

Nejde o problémy zcela neznámé, kvalitativne novým jevem však jejich globální charakter. 2.GLOBÁLNÍ ZMENY KLIMATU


V rámci globálních problému, zejména však v kontextu s ochranou životního prostredí, se nachází rizika zmeny klimatu. Ochrana globálního klimatu s tak dostává do sféry zájmu nejvýznamnejších mezinárodních odborných organizací, vcetne OSN. Napríklad v roce 1988 prijalo Valné shromáždení OSN rezoluci nazvanou „Ochrana globálního klimatu pro nynejší i príští pokolení lidstva“ a v roce 1992 se uskutecnila Konference OSN o životním prostredí a rozvoji, jejíž závery ovlivnují i soucasné enviromentální aktivity. S tím souvisí i zjevný rozvoj studia a osvety vztahující se ke zmenám klimatu a k jejich snížení, jak je to patrné též v Ceské republice. 2.1 Summit Zeme

Konference OSN o životním prostredí a rozvoji, známá pod oznacením Summit Zeme, která se konala v Rio de Janeiro v cervnu 1992 byla vyvrcholením úsilí významných osobností a mezinárodních organizací v oblasti globálních globálních enviromentálních problému. Bylo podepsáno 5 duležitých úmluv, které podepsalo 153 zástupcu státu, a které se po ratifikování padesáti státu u klimatické a triceti u biologické, stanou soucástí mezinárodního práva. (Delegace CSFR nebyla zmocnena podepsat žádnou z techto úmluv.) Klimatických zmen a ochrany atmosféry se dotýká Úmluva OSN o zmene klimatu a Agenda 21. Století, což je
akcní program pro budoucí období. Príprave Úmluvy OSN o zmene klimatu predcházely aktivity WMO(Svetová meteorologická organizace), UNEP(Program OSN pro životní prostredí), UNESCO(Organizace spojených národu pro výchovu, vedu a kulturu), FAO(Organizace spojených národu pro výživu a zemedelství) a dalších mezinárodních organizací. Významným krokem pri koordinaci techto aktivit bylo ustanovení Svetového klimatického programu(WCP) na VII. zasedání Kongresu Svetové meteorologické organizace(WMO) v roce 1997.

2.2 Zmeny klimatu

Klima na naší planete se v minulosti nekolikrát výrazne zmenilo. Napríklad behem posledních dvou milionu let se vystrídalo nekolik glaciálu a interglaciálu. Mechanismus, který vytvárí klima na naší planete je velice složitý fyzikální systém. Pusobí rovnež chemické a biologické vazby. Úplný klimatický systém se skládá z peti složek: atmosféry, oceánu, kryosféry, pevnin a biosféry. V tomto systému probíhá množství procesu ruzných prostorových, energetických i casových merítek. Rada z techto procesu je propojena složitými vazbami. Reakce ruzných cástí klimatického systému na zásahy do probíhajících procesu nejsou stejne rychlé.

Velmi promenlivou oblastí je atmosféra, procesy odehrávající se v oceánech mají vetší setrvacnost a mnohé procesy probíhající na zemském povrchu mužeme z hlediska kratších výkyvu klimatu považovat prakticky za konstantní. Celý klimatický systém pak mužeme rozdelit na promenlivou, tzv. vnitrní cást(systém) a pomalu se menící vnejší systém, který svými zmenami ovlivnuje vnitrní systém. Klima je pak prumerný stav vnitrního klimatického systému, který je v rovnováze s pomalu se menícím vnejším systémem. K prirozeným zmenám klimatu dnes pristupují zmeny, které mohou být vyvolány antropogenními vlivy. Za nejvážnejší z techto zásahu do klimatického systému považujeme rust tzv. radiacne aktivních plynu. Tyto skleníkové plyny (=GHG=greenhouse gases) zesilují, nebo svými reakcemi napomáhají zesilování skleníkového efektu, což muže vést ke globálnímu oteplování a globální klimatické zmene. Na narušení rovnováhy mezi krátkovlnnou radiací absorbovanou Zemí a dlouhovlnnou radiací emitovanou do kosmu se mohou v budoucnu podílet i aerosoly, erupce sopek, zmeny slunecní cinnosti, …Tyto faktory jsou však v porovnání s GHG témer zanedbatelné. Rust teploty v minulém století nemužeme jednoznacne pripsat skleníkovému efektu, ale stav soucasných vedomostí umožnuje rozpoznání narušení klimatu. Lze odhadnou i budoucí odezvu klimatického systému na základe scénáru zmen emisí GHG.

2.3 Skleníkový efekt

Klima naší planety závisí na rovnováze mezi radiací pohlcenou a odraženou(príloha 7 ). Pro dnešní život príznivá prumerná teplota pri povrchu Zeme 15°C je dusledkem skleníkového efektu. Bez skleníkových plynu by Zeme byla asi o 33°C chladnejší a byla nejspíše zmrzlou planetou bez života. Pokud by vodní pára byla jediným GHG v atmosfére, pak by efekt bezoblacné atmosféry predstavoval 60-70% efektu v soucasnosti. Pro oxid uhlicitý predstavuje odpovídající hodnota 25%.Vzhledem k prekrývání úcinku nejde však procenta scítat. Príspevek jednotlivých plynu závisí na vlnové délce, kterou absorbují, na její úcinnosti a na koncentraci a prekrývání v atmosfére. Vodní pára i CO2 absorbují velmi mnoho a v hodne spektrálních pásmech. Ostatní plyny prispívají pouze v oblasti tzv. atmosférického okna, kde je úcinnost dvou nejvýznamnejších plynu velmi slabá. Navzdory malé koncentraci se zde uplatnují N2O, CH4,O3, FCF a halony.Radiacní vlivy jsou posuzovány z hlediska úbytku ci prebytku energie systému zemský povrch-troposféra. Koncentrace GHG stále stoupá, jak uvádí (tabulka 4), a to se zvýšenou rychlostí v posledních dvou dekádách. Samozrejme se objevují snahy o predpovídání vývoje klimatických procesu.

Odhad je velice težký, protože zmeny radiacní rovnováhy mohou vyvolat celou radu procesu, podílejících se na utvárení klimatu. Klimatický model by mel vycházet z trojrozmerného popisu atmosférických a oceánických deju a jejich casových zmen, mel by být schopen zachytit vznik a dynamiku snehu a ledu v polárních oblastech , vlivu biosféry,… Tento stav je zatím nedosažitelný. Nejvíce se k nemu blíží trojrozmerné cirkulacní modely(GCM), které jsou v podstate podobné numerickým predpovedním modelum pocasí. Závažným problémem zustává propojení GCM s modelem oceánu. V poslední dobe se projevuje zvýšená snaha o vytvárení tzv. scénáru klimatických zmen. Tento scénár zachycuje zmenu, nebo soubor zmen a dále definuje jeden jejich možný další vývoj. Jsou tedy odpovedí na otázku co se stane, je-li do systému zanesena jedna ci více poruch. Predmetem praktického zájmu jsou regionální scénáre a pak další vytvárení predstav o zmenách klimatu ve vztahu k hydrosfére a hospodárským sektorum. Regionální scénár byl vypracován i pro oblast Ceské republiky(tabulka 5)


3.KATASTROFICKÉ PROCESY

Prírodní katastrofy probíhají zpravidla velmi rychle. Nekteré katastrofální jevy na Zemi mohou vyvolat rozsáhlou devastaci krajiny i obeti na životech. K nezanedbatelným katastrofám patrí i premnožení nekterých druhu hmyzu a hlodavcu. V historické dobe nás postihly katastrofy astronomického puvodu, vyvolané dopadem vetšího kosmického telesa na Zemi. Víme, že takové události mohou mít globální dopad na celou planetu i biosféru. 3.1 Zemetresení

Zemetresení jsou považována za nejnicivejší katastrofy a pokud k nim pripocteme i následné katastrofy jako sesuvy a hladomory, mohou jim za obet padnout statisíce lidí, nehlede na úplnou devastaci krajiny. Rocne si zemetresení vyžádají 10000 obetí a je zaznamenáno 60-90000 otresu. Silných zemetresení, které vyvolají citelné škody, je rocne asi 20. Tektonická zemetresení jsou krátkodobé otresy pudy vyvolané uvolnením energie, kumulované v místech zeslabené zemské kury-tektonických zlomu. Další lokální zemetresení jsou vulkanická a rítivá, kdy jsou zavaleny podzemní dutiny. K uvolnení energie a vzniku zemetresení dochází v prostoru ohniska, jehož težištem je hypocentrum, ležící v urcité hloubce pod povrchem. Melká-korová zemetresení mají ohniska do hloubky 60 km. Sem náleží zemetresení rítivá a sopecná. Stredne hluboká zemetresení mají hypocentrum do hloubky 300 km a zemetresení nejhlubší mají hypocentra v hloubce kolem 700km. Uvolnená energie se šírí z ohniska zemským telesem vlnením. Na geologických rozhraních se vlny lámou a odráží.

Na povrchu zeme se šírí dále jako vlny povrchové. Místo, které je na povrchu nejblíže hypocentru se nazývá epicentrum. Intenzita zemetresení se vyjadruje stupnem zemetresné stupnice. Jednotlivé stupne dvanácticlenné stupnice vychází z popisu úcinku zemetresení a je uvádena i hodnota zrychlení pohybu cástic na povrchu. Vetšinou se užívá stupnice MCS(Mercalli-Cancani-Sieberg) nebo novejší MSK-64(Medvedev-Sponheuer-Kárník). Pro objektivní vyjádrení zemetresné energie byla zavedena hodnota magnituda(M), která zjištuje nejvetší výchylky zemetresných vln ve vzdálenosti 100 km od epicentra. Oznacování intenzity zemetresení(uvolnené energie) magnitudem se uvádí jako Richterova stupnice. Srovnání velikosti magnituda se stupni zemetresné stupnice je znacne nepresné. Zemetresení nejsou rovnomerne rozšírena po zemském povrchu, ale jsou soustredena do pásu, které odpovídají aktivním tektonickým zónám, predevším hlubinným zlomum. Zemská kura je zlomy rozdelena na segmenty, tzv. litosférické desky, a k zemetresením dochází na nekterých okrajích desek. Divergentní okraje desek jsou místa, kde dochází k rozestupování desek.Jsou to stredooceánské hrbety s riftovým údolím uprostred a melkými hypocentry zemetresení.Konvergentní okraje desek se spolu srážejí. Vzniká tak bud subdukce, kdy se podsouvá deska oceánská pod pevninskou, nebo akrece, kdy se podsouvají dve desky oceánské. Pri tomto procesu se uvolnuje obrovské množství energie a vznikají nicivá zemetresení. Pri kolizi pevninských okraju desek vznikají pásemná pohorí se silnými zemetreseními na aktivních tektonických švech-geostrukturách. Subdukcní i akrekcní zóny jsou lemovány hlubokomorskými príkopy a významne obklopují Pacifik. V tomto pásmu je registrováno 75,6% svetových zemetreseních. Severní Amerika je postihována predevším v oblasti pobreží Kalifornie pusobením zlomu San Andreas, na nemž je napr Long Beach, San Francisco… Severní a západní okraj Pacifiku je ohrožován zemetreseními s podmožskými hypocentry, což vyvolává navíc tsunami.Evropa a Asie jsou postihovány zemetresením z mediteranního pásu, který se táhne od Azor až na východní pobreží Cíny. 3.2 Sopecné katastrofy

Vulkanismus náleží mezi magmatické projevy, které se odehrávají na zemském povrchu a které souvisí s výstupem žhavotekutého magmatu-lávy. Centrálním výstupem zplodin je vetšinou kuželovitá sopka-vulkán. Magma však muže vystupovat i trhlinami v zemském povrchu.

V centrální cásti kužele je vytvorena deprese-kráter, jícen, kterým vystupují na povrch zplodiny-sopecná erupce, privádené válcovitým sopouchem. Jsou to vetšinou plyny, nebo láva, která pri efuzi stéká, nebo je pri explozi vystríknuta a rozprášena a na zem dopadá jako sopecná vyvrženina-pyroklastikum. Jejich usazením vznikají tufy(tefry) na pevninách a tufity ve vode. Láva je nebezpecná svou teplotou(900°-1100°C) a pohyblivostí. Velké škody vznikají vyvrhováním nesouvislým vyvrženin. Pri strombolské explozi jsou vyvrhována hrubá pyroklastika, která ohrožují nejbližší okolí sopky. Avšak pri vesuvské explozi je do atmosféry chrleno obrovské množství popela, který pohrbívá pod svým nánosem a tíhou lidi i domy. Výbuch sopky pokryté ledovcem, muže rovnež pri rychlém tání ledu zpusobit rozsáhlé povodne. Velké ztráty na životech hlásí i peléské exploze, vyznacující se výronem žhavých mracen plynu a popela, které se velkou rychlostí šírí pri zemi. Rozšírení sopek je vázáno predevším naokraje litosférických desek. Nejdelším sopecným pohorím na zemi jsou stredooceánské hrbety, kde dochází k výronum zásaditých a alkalických láv. Vulkanicky aktivní jsou také pevninské riftové zóny. Na Zemi je na 500 sopek. Cinných na souši je 40-50 sopek, v morích 20-30. 3.3 Tsunami

Pri zemetresení morského dna vznikají nicivé vlny tsunami. Na otevreném mori dosahují pouze 2-3 m, ale u pobreží narustá jejich výška až na 30 m a rychlost se blíží 800 km/hod.V první fázi vzniku voda od pobreží ustoupí a pak prichází nicivá vlna. Tsunami mohou vzniknout i pri výbuchu podmorské sopky, vzácne se mohou vytvorit i po velkých sesuvech a zemetreseních na morském pobreží. Podle svých úcinku se tsunami delí na 6 stupnu, pricemž první dva stupne jsou registrovány jen prístroji. Tretí stupen je opticky již dobre patrný, ctvrtý a pátý už na pobreží zanechává výrazne nicivé stopy a šestý nicí celé pobrežní pásmo. Tsunami má obrovskou energii. Nejvíce postihovanou zemí je Japonsko, kde se odhaduje, že v prubehu 16 silných tsunami zahynulo 8000 lidí. Pred príchodem vln je v soucasné dobe obyvatelstvo varováno, které pri každém silnejším zemetresení u pobreží mezinárodní služba vysílá. 3.4 Katastrofy podmínené procesy v atmosfére

Vyrovnáním tlakových rozdílu v atmosfére vzniká vítr, jehož nárazy a velká rychlost se negativne projevují v celé prírode. Clovek je schopen udržet se na nohou pri nárazech 129km/hod. Orkán má pri této rychlosti nicivé úcinky. Podle Beaufortovy stupnice(12 stupnu) zacíná být vítr nebezpecný pri rychlosti 66 km/hod. V tropických zemepisných šírkách vznikají tzv.

tropické cyklony, v nichž je energie soustredena do malého prostoru, címž dosahují mnohem vetších rychlostí(casto pres 100 km/hod). Cyklony mají v ruzné místní názvy: v Americe hurikán nebo uragán, v JV a V Asii tajfun, baguio na Filipínách, nebo willy-willy v Austrálii. Tropické cyklony se tvorí v rovníkové oblasti mezi 5°-10°obou zemepisných šírek a v prubehu jejich postupného vývoje klesá tlak ve stredu až na 950 hPa. Jejich vznik a vývoj je vázán na morskou hladinu teplejší než 26°C. Jejich energie je obrovská a odhaduje se, že stredne silný cyklon má energii až 50000 atomových pum. Nad pevninou jejich energie klesá, protože jim chybí vlhký oceánský vzduch. Velké tropické cyklony dostávají jména, menší se oznacují jen císly. Casový pruchod cyklonu je nerovnomerný. V Karibiku se projevují v zárí a ríjnu, na jižní polokouli v lednu a únoru. V soucasné dobe jsou v postihovaných oblastech organizovány varovné služby, které využívají radaru a družic, takže je obyvatelstvo vetšinou vcas informováno. Nicivé úcinky mají i tornáda, tvorící se ve vyšších zemepisných šírkách. Mají tvar trychtýru o prumeru 10 m-1 km a pohybují se rychlostí 1000km/hod. Jejich vznik je dosud nejasný, ale patrne souvisí s nestabilním rozvrstvením ovzduší. Postihována je nejcasteji Indie, USA, Argentina a Austrálie. Velké škody páchají i prachové boure(samúm, chamsín, šamál,…), ochuzující pudu o živiny a jemnozem a zasypávající príkopy, komunikace a vegetaci.

3.5 Nicivé povodne

Povodne jsou spojeny s vysokými vodními stavy a extrémními prutoky. Jsou spojeny se zásahy cloveka do krajiny, hlavne s odlesnováním. Povodne mohou trvat pár minut, ale i nekolik týdnu. Tzv. bleskové povodne se vyskytují predevším v suchých a polosuchých oblastech. 4.ZNECIŠTOVÁNÍ VOD

Prítomnost vody je nutnou podmínkou existence života. Voda je nezbytnou složkou rostlinných a živocišných organismu i prostredí, ve kterém probíhají duležité procesy a deje. Pro cloveka je nenahraditelná, jelikož telo obsahuje této látka 65%, a pro obnovování funkcí je treba dodávat každý den další 2-4 litry. Dále tvorí voda nezbytnou surovinu v zemedelství a prumyslu. Rozvojem a nárustem obyvatel se zvyšuje potreba vody. Soucasne dochází ke znecištování jednak použitými(odpadními) vodami, jednak nežádoucím únikem látek znehodnocujících vodu, ci ruznými antropogenními vlivy.Voda náleží k nevycerpatelným zdrojum pouze v globálním merítku. V regionálních a lokálních dimenzích se naopak vyskytuje v omezeném a casove nerovnomerne rozloženém množství.

Úcelné využívání vodních zdroju a jejich ochrana pred vycerpáním a znecištováním má proto mimorádný praktický význam. Problém vodstva se stává soucástí globálních problému lidstva, resp. životního prostredí.Temito problémy se zabýval i Summit Zeme a vodním zdrojum venoval dve kapitoly v Agende 21.

4.1 Znecištování vodních zdroju

Svetová zdravotnická organizace prijala tuto definici znecištení vod: Voda je znecištena, je-li její složení zmeneno v dusledku prímé nebo neprímé cinnosti cloveka tak, že je méne vhodná pro nekteré nebo všechna úcely, pro které je voda vhodná v prirozeném stavu. Zmeny zpusobují: organické a anorganické necistoty, inertní látky, látky toxické, látky a organismy, které zpusobují organoleptické znehodnocování vody, mikroorganismy zpusobující vodou sdílené choroby a paraziti, látky mutagenní a karcinogenní, teplo sdílené oteplenými odpadními vodami a radionuklidy. Pokud vnikají znecištující látky do vodních zdroju odpadními vodami, pak jsou ve vetšine prípadu známy metody, jak v cistírnách odpadních vod eliminovat jejich nepríznivý dopad na cistotu. Nutný prvek však pritom predstavují finance spojené vulí a ochotou zajistit cištení odpadu. V závislosti na tom vznikají znacné rozdíly ve stupni cištení mezi jednotlivými regiony sveta. Vážné problémy všude ve svete zpusobují látky, které se dostávají do vod jinými cestami než odpady, a to zejména: v dusledku havárií v zarízeních tyto látky zpracovávajících, skladujících nebo dopravujících; v dusledku vymývání nebo jiných úniku ze skládek tuhých i ostatních odpadu; atmosférickými srážkami ze znecišteného ovzduší; vodní erozí. Problémy spocívají predevším v prevenci proti vnikání techto látek do vody, v kontrole a identifikaci jejich prítomnosti ve vode, stanovení jejich množství a jejich škodlivého pusobení. Tyto potíže se ješte znásobují u látek, které mají vysokou schopnost akumulace u jednotlivých fází prírodního kolobehu, zejména v potravním retezci a u látek silne rezistentních, težce nebo vubec neodbouratelných. Jejich škodlivé pusobení trvá dlouho a presahuje hranice státu, regionu i kontinentu. Týká se to predevším ropných látek, chlorovaných a aromatických uhlovodíku, težkých kovu, radionuklidu. Zvlášt nebezpecné je znecištení prímo surovou ropou. Vyskytuje se v ní totiž vysoký obsah aromatických uhlovodíku(30%), které se pokládají za biologicky nejškodlivejší. Ve všech techto organismech se však hromadí složky polycyklických aromatických trakcí.

K závažným únikum ropy do morí, povrchových i podzemních vod dochází z tankeru plujících po morích, z vrtu naftových polí, pobrežních šelfu a z ropovodu. Další skupinou vodám škodlivých látek tvorí chlorované uhlovodíky(DDT, PCB). Dostávají se do vod nejen v dusledku havárií provozních zarízení a dopravních prostredku, ale i odpadními vodami, splachem z pudy, strháváním z atmosféry ve srážkách. Dopady jejich prítomnosti ve vodách mají mnohdy rovnež katastrofální charakter a projevují se jak poškozením zdravotního stavu vodních organismu a narušením jejich normálních životních projevu, ale také jejich úhynem nebo úplným vymizením. V prípade, že se tyto organismy radí ke zdrojum potravy cloveka, je dusledkem i nepríznivý vliv na lidské zdraví. Težba používání težkých kovu(rtut, zinek, olovo, med, chrom, kadmium, nikl)prináší v odpadních, dulních i deštových vodách, do povrchových a podzemních vod další skupinu toxických látek. Už rozsah znecištení temito látkami presahuje lokální úroven, znecištení postihuje širší regiony a zasahuje rovnež do morí. Krome okamžitého toxického úcinku na vodní organismy pri vyšších koncentracích, zpravidla již od 0,5 mg/l, mají i težké kovy schopnost kumulace ve vodních organismech a tím ohrožují jakost lidské potravy. Potenciální nebezpecí znecištení vod zdraví nebezpecnými radionuklidy, zejména temi, které mají dlouhý polocas rozpadu, predstavuje odstranování radioaktivních odpadu. Zejména jejich ukládání ve speciálních sudech do morských hlubin, preprava radionuklidu po morích a likvidace atomových zbraní. Možnou cestu vniknutí radioaktivních látek do vod predstavují atmosférické srážky pri haváriích atomových elektráren. Se znecištováním vod souvisí dva jevy-eutrofizace a vodní eroze. Eutrofizace je proces zvyšování produkce nové živé organické hmoty, vytvorené fotosyntetickou cinností rostlinných organismu v povrchové vode, predevším v dusledku organických živin(dusíku a fosforu). Taková a vetší míra eutrofizace znesnadnuje využití vody pro hygienickou ocistu a koupání. Premnožení ras v povrchových, zejména stojatých, vodách v dusledku eutrofizace, má nezrídka v letních mesících za následek i likvidaci ryb. Stává se tak v dusledku úhynu velkého množství ras v nocních hodinách, kdy neprobíhá fotosyntéza dodávající vode kyslík, a naopak rychle probíhající rozklad odumrelé organické hmoty kyslík vode ubírá. Dusík a fosfor pronikají v nežádoucím množství do povrchových vod v odpadních vodách mestských i prumyslových, ale také prímo ze zemedelské živocišné výroby nebo splachem pudy s obsahem hnojiv.

V dusledku hospodarení na velkých lánech, nadmerného používání hnojiv, existence rozsáhlých monokultur plodin s malou schopností zadržet vodu vzrustá vodní eroze, zpusobující nežádoucí splach a odnos úrodných vrstev pudy do rek a následne do morí. Voda je tak znecištována nejen množstvím nerozpuštených látek, ale spolu s nimi i nežádoucími a vodám škodlivými látkami užívanými v zemedelství a lesnictví pro hnojení a ochranu rostlin. Puda odplavená z polí zaplnuje nádrže, snižuje efektivnost využívání zde napuštené vody a usazuje se v ústí rek, kde brání plavbe. Mluvíme-li o znecištení povrchových vod, rozlišujeme dva typy znecištení: 1. Znecištení havarijní, jednorázové s mnohdy katastrofálními okamžitými dopady, spojenými s masovým úhynem vodních organismu i jinými škodami. Zpravidla toto znecištení relativne brzy odezní a vytvorí se podmínky pro obnovení života ve vode a dalších funkcí vodního ekosystému. 2. Znecištení dlouhodobé, projevující se trvalejším, zejména organickým znecištováním. Celkove negativne ovlivnuje vodní prostredí a skladbu potravní nabídky, takže nekteré druhy ryb v postižených úsecích rek vymizí, prípadne se znacne sníží jejich reprodukcní schopnost. V rade prípadu je rybí maso nepoživatelné. 4.2 Specifické aspekty znecištení svetového oceánu

Svetový oceán pokrývá 71% zemského povrchu, a má proto významnou úlohu v globálních procesech Zeme(obeh vody, utvárení klimatu, ..). Obrovský prostor svetového oceánu, 1338 mil. km3 vody, tj. 96,5% všech zásob vody na Zemi, je soucasne lákavým prostorem pro ukládání vedlejších produktu lidské civilizace-odpadu. Odpadní a znecištující látky pricházejí do svetového oceánu vyústením rek, splaveninami z pobreží, provozem lodní dopravy, haváriemi, težbou surovin, atmosférickým spadem i zámerným ukládáním. Znacná cást znecištení produkovaného na pevninách koncí v morích a oceánech. Velmi nepríznivá situace bývá u vnitrních morí, které mají omezenou výmenu vody s oceánem. Znecištení morí a oceánu se projevuje složitými vazbami v oceánské biosfére. Soucasný stav znecištení morí, jeho tendence a ekologické dusledky vyvolávají vážné znepokojení. Svetová komise pro životní prostredí pri OSN konstatuje: zdroje pomorského života jsou dnes ohroženy nejenom prílišným cerpáním, ale i znecištováním a dalšími dusledky rozvoje na souši; úcinky znecištení se nejzávažneji projevují v pobrežních vodách a vnitrních morích; i na volném oceánu se zacíná vyskytovat ekologický stres; naplaveniny prinášené do oceánu velkými rekami lze sledovat až do vzdálenosti 2000 km od jejich ústí; težké kovy, chlorované a aromatické uhlovodíky se dostávají do oceánu nejenom rekami, ale i atmosférou; množství rozlité ropy z tankeru dosahuje nyní 1,5 mil.

t rocne; životní prostredí oceánu vystavené radiaci z minulých zkoušek jaderných zbraní prijímá nyní další zárení z ukládaných radioaktivních odpadu s nízkou úrovní radiace; na povrchu oceánu se našly vysoké koncentrace nekterých chemických látek. Bude-li jejich hromadení pokracovat, muže to mít složité a dlouhodobé dusledky; morské dno je oblastí složitých fyzikálních, chemických a biologických pochodu v nichž hlavní úlohu mají mikrobiologické procesy, k vážnejšímu poškození techto pochodu došlo zatím jenom v lokalizovaných regionech. 4.3 Ochrana vod

Mluvíme-li o nástrojích pro ochranu vod, máme na mysli zejména: právo; státní správu; ekonomické nástroje; úroven techniky; úroven vodního hospodárství; sledování kvality vody; mezinárodní spolupráci. K ochrane vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vod zavádí zákon z roku 1973: zvláštní ochranu vodohospodárských oblastí, které pro své prirozené podmínky tvorí území prirozené akumulace vod; ochranná pásma vodních zdroju; vodárenské toky, jimiž jsou úseky vodních toku zvlášt urceny k hromadnému zásobování obyvatel pitnou vodou; povinnost tech, kdo vypouštejí odpadní vody, dbát, aby jakost vod nebyla ohrožena( k tomu slouží zneškodnování vypouštených vod zpusobem odpovídajícím soucasnému stavu techniky); ochranu vod pred znecištováním jinými látkami než odpadními vodami; prednostní urcení podzemní vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou a pro úcely jejího použití, predepsaného zvláštním predpisem; povinnost tyto vody evidovat, bilancne vyhodnocovat a zajistit jejich nejúcelnejší využití; obecnou povinnost každého obcana hlásit havarijní zhoršení jakosti vody príslušným orgánum státní správy; sankce za porušování povinností stanovených zákonem na ochranu vod. Zákon pohlíží na problematiku ochrany vod komplexne, zabývá se prevencí, ukládá povinnosti nejen uživatelum vody, ale i orgánum státní správy, které toto užívání povolují a reší i otázky represe. Nezastupitelnou roli v ochrane vod hraje státní správa tím, že: povoluje užívání vody pro ruzné úcely a zároven stanovuje podmínky tohoto užívání tak, aby byla zachována cistota vod v požadované úrovni; vykonává dozor nad dodržováním vodního zákona vcetne ustanovení a ochrane vod; má pravomoc pokutovat porušování zákonných ustanovení na ochranu vod. Vhodne navrženými ekonomickými nástroji se vyvíjí tlak na hospodárnost ve spotrebe vody i na žádoucí péci o její cistotu. Stav poznání a vyspelost spolecnosti v technické oblasti se prímo promítá do úrovne techniky v cištení odpadních vod a ochrany vod obecne. Je nesporné, že všechny cinnosti vodního hospodárství mají vztah na cistotu vod.

Vhodne koncipovaný systém sledování kvality vody poskytuje potrebné znalosti o stavu znecištení vod a jeho vývoji, které tvorí duležitý podklad pri rozhodování a opatreních v ochrane vod. Soucástí systému je hodnocení jakosti. Sleduje se celkem 52 ukazatelu kvality vody, rozdelených do šesti skupin(ukazatelé kyslíkového režimu, základní chemické a fyzikální ukazatele, doplnující chemické ukazatele, obsah težkých kovu, ukazatele biologické a mikrobiologické, ukazatele radioaktivity). Pro každou z techto skupin je urcena petitrídní stupnice jakosti(tabulka 6). Globální charakter rešení problému spojených se znecištením vod si vynucuje mezinárodní spolupráci. Z iniciativy OSN se uskutecnila konference k zákonu o morích. Výsledná úmluva predstavuje významný krok k jednotnému integrovanému obhospodarování oceánu. Nejširší platformu pro vícestrannou spolupráci v ochrane životního prostredí predstavují zasedání Starších vládních poradcu EHK OSN pro životní prostredí a vodní hospodárství, kde se sdružují všechny státy Evropy, Kanada a USA. Specializovaným poradním orgánem je Pracovní skupina pro vodní hospodárství. Byly schváleny 3 zásadní dokumenty: 1. Úmluva o hodnocení vlivu cinností na životním prostredí presahujícího státní hranice; 2. Úmluva o úcincích prumyslových havárií presahujících hranice státu; 3. Úmluva o ochrane a využívání hranicních vodních toku a mezinárodních jezer. Samozrejmá je spolupráce CR se všemi sousedy.

Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?