Chile
Kategorie: Geografia (celkem: 1046 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 23. února 2007
- Zobrazeno: 2372×
Příbuzná témata
Chile
ChileRCH
Chilská republika
756 626 km²
13,6 mil. obyvatel
OSN, ALADI, OAS, SELA
Od 1.ledna 1818 je bývalý španělský generální kapitanát Chile nezávislou republikou. Země, která se táhne 4300 km podél jihoamerického pobřeží Pacifiku, získala svou první ústavu r. 1833. Od 11. září 1973 mělo Chile vojenskou vládu. Změnou ústavy r. 1918 generál Augusto Pinochet Ugarte, který stál v čele státu, prodloužil svoje funkční období do r. 1989. Podle archeologických nálezů byla oblast Atacama na severu Chile osídlena už kolem r. 12 000 př. Kr., nálezy z jihu, z okolí Magalhaesova průlivu pocházejí z období kolem r. 9500 př. Kr. Indiánské kultury, které se rozvíjely do r. 1480 př. Kr. na severu a ve střední části Chile, začlenil Topa Inka Jupanki do říše Inků. Na jihu se proti tomu prosadil indiánský kmen Aurakanů, kteří si ubránili nezávislost i proti Španělům a byli podmaněni až v pol. 19. století. Chile podmaněno Španělskem
Španělé začali dobývat Chile r. 1539, když se Pedro de Valdívia na rozkaz Fraciska Pizarra vydal z porobené říše Inků v Peru směrem na jih a r. 1541 založil dnešní Santiago de Chile. Pronikání dále na jih se ukázalo složité. R. 1550 se sice podařilo založit dnešní město Concepción, ale pro odpor Aurakanů už negretský mír stanovil hranice podél řeky Río Bío-Bío. Pokračující boje s Indiány a Evropany (Britové a Nizozemci přistáli na pobřeží Chile mezi r. 1578-1643 a založili základny, které se však dlouho neudržely), byly hlavní příčinou, proč Chile - do r. 1544 součást vicekrálovsví Peru, od r. 1778 samostatný generální kapitanát - zůstalo chudou zemí. Nerostné bohatství se téměř vůbec nevyužívalo, průmysl nebyl rozvinutý a blahobyt několika velkostatkářů na severu země zabezpečoval jenom vývoz pšenice. Boj Chile za nezávislost
Vyhlášením nezávislosti v Santiagu de Chile 18. září 1810 začal osvobozovací boj proti Španělům, kteří však podnikli úspěšnou protiofenzívu a do října 1814 měli zemi znovu v rukou. Vítězství nad Španěly napomohla až pomoc z Argentiny. Argentinsko-chilská armáda pod vedením Josého San Martina a Bernarda O´Higginse překročila 3. února 1817 Andy a v rozhodující bitvě u Chacabuka 12. února porazila Španěly. Nezávislost byla formálně vyhlášena 1. ledna 1818 a jih Chile byl vítězstvím u Río Maipa osvobozen 5. dubna. Až do přijetí první ústavy r. 1833 trvalo dlouhé období politických rozporů. Po diktatuře O´Higginse (1818-1823) soupeřili o moc liberálové a konzervativci.
Prosadili se konzervativci a rozhodujícím způsobem ovlivnili tvorbu chilské ústavy až do revoluce r. 1891. Blahobyt díky nerostnému bohatství
V pol. 19. stol. začalo osídlování jihu země a využívání ledku v poušti Atacama na severu Chile. Konflikt, který tím vznikl s Bolívií a Peru, se vyřešil v ledkové válce (1879-1883) ve prospěch Chile. Prudký hospodářský rozmach díky světovému monopolu na přírodní ledek a bohatým ložiskům mědi způsobil vznik silné střední vrstvy kvalifikovaných dělníků, řemeslníků a podnikatelů, kteří si revoluci r. 1891 a následným zavedením parlamentního systému vybojovali svou účast na politické moci. Mezi 1. světovou válkou a začátkem světové hospodářské krize r. 1929 uvrhla Chile do těžké hospodářské krize ztráta monopolu na ledek (kvůli objevení možnosti získávat dusík ze vzduchu). Po přijetí nové, až do r. 1973 platné prezidentské ústavy, po vojenské diktatuře (1927 až 1931), jakož i pro tříměsíčním trvání socialistické vlády, druhé prezidentské období Artura Allessandriho y Palmy (1932-1938) přineslo zemi stabilitu. 2. světová válka znamenala pro Chile hospodářský rozmach, protože se stalo důležitým dodavatelem surovin pro vojenský průmysl. Éra Eduarda Freie
3. listopadu 1964 se stal prezidentem křesťanský demokrat Eduardo Frei. Cílem jeho programu byla změna hospodářské a sociální struktury země prostřednictvím pozemkové reformy a převzetím kapitálové většiny měděných dolů nacházejících se většinou v amerických rukou. Jeho ambiciózní reformní program však nepřinesl očekávané úspěchy. Salvador Allende prezidentem
V prezidentských volbách 4. září 1970 získal většinu hlasů socialista Salvador Allende Gossens, kandidát Lidové fronty, sdružující socialisty, radikály a komunisty (Unidad Popular). Svou politikou sociálních reforem se dostal do rozporu nejen s buržoazními vrstvami ve své zemi, ale i s USA, které pociťovaly zestátnění chilských měděných dolů jako poškození svých zájmů. Za podpory americké tajné služby CIA vstoupili chilští dopravci do stávky (1972). Vojenský převrat
V Chile převzala 11. záři 1973 moc armáda. Parlament byl rozpuštěn, strany zakázány, začalo pronásledování přívrženců Unidad Popular a byla nastolena vojenská junta, v jejímž čele stál generál Augusto Pinochet Ugarte. Allende přišel v době převratu o život. Navzdory mocenským bojům se Pinochetovi podařilo upevnit své postavení v zemi. Od r. 1983 organizovala opozice protestní dny proti Pinochetovi, jehož vláda teroru byla už dávno pod palbou mezinárodní kritiky.
V referendu začátkem října 1988 většina voličů odmítla další prodloužení Pinochetovy vlády. Vojenská diktatura 14. prosince 1989 skončila, ale chilská společnost zůstala rozdělena na dvě skupiny. Novým prezidentem se stal politik opozice Patrició Aylwin, po něm r. 1994 Eduardo Frei Ruiz-Tagle. V parlamentních volbách v prosinci 1997 získala těsné vítězství koalice křesťanských demokratů a socialistů prezidenta E. Freie. 10. března 1998 generál Pinochet odevzdal velení chilských pozemních vojsk nástupci a stal se jediným nevoleným doživotním senátorem. Hlavní město: Santiago de Chile (5,34 mil. obyvatel)
Úřední řeč: španělština
Náboženství: katolické (90%), protestantské (5%)
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Eduardo Frei Ruiz-Tagle (od 11.3. 1994)
Předseda vlády: Eduardo Frei Ruiz-Tagle
Měna: chilské peso = 100 centavů
Území: Chile.