Básnické školy 2. pol. 19. století

Kategorie: Literatúra (celkem: 527 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 05. července 2007
  • Zobrazeno: 3251×

Příbuzná témata



Básnické školy 2. pol. 19. století

formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce:

a) ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta;
v tvorbě: v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)

b) lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem;
v tvorbě:
úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní)

čelní představitelé:

Svatopluk Čech (1846–1908)
« Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář; ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz)
Dílo
a) epika – epopeje
q historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic)
q venkovská témata:
Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota)
Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu
Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku
q alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby)
q satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti)

b) lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)
sb. Jitřní písně, např. b.

Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti
skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma; 3 oddíly skladby:
q lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)
q epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr)
q vrchol – závěr (básníkova vize budoucnosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled zpět, do skutečnosti)
rétorický, patetický verš, využití přirovnání, refrénu, apostrofy, metafory

c) próza – satiry (broučkiády)
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu)

Eliška Krásnohorská (1847–1926)
– literární kritička (proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců)
– básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství), např. sb. Z máje žití, K slovanskému jihu
– libretistka – k Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
– překladatelka (Puškin, Mickiewicz, Byron)

Josef Václav Sládek (1845–1912)
« Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel Lumíra)
– básník

a) osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie
např. sbírky Básně, Jiskry na moři (b. Pevně dřímáš), Světlou stopou, Sluncem a stínem (b. V mé duši tisíc skřivánků)
b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických kolonialistů (ironicky ”příchod osvěty”, civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody

b) sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální nespravedlnost;
b. Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí;
b. Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost

c) oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly

d) klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz, zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka

e) překladatel, zvl.

z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových

Jaroslav Vrchlický (1853–1912)
« Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)
Dílo
a) poezie – asi 4 tisíce básní
– intimní lyrika
q v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně
q pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie – manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech)
např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní

– přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb. Strom života
– vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos
– formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře
– epika
cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě;

sb. Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda);
b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy
b. Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy
b. Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí

úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav

b) drama
veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;
melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd.

Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie); čerpá z řecké mytologie

c) překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso, Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj.

Julius Zeyer (1841–1901)
« Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku; cesty – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.; kontakty se světovou literaturou đ záliba v cizích látkách, zájem o historii

Dílo
a) poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)

b) próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.;Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky (tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí)

c) drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla.

Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?