Světová literatura po 2. světové válce
Kategorie: Literatúra (celkem: 527 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 05. července 2007
- Zobrazeno: 7327×
Příbuzná témata
Světová literatura po 2. světové válce
znaky:§ odraz války
o protest proti její krutosti
o patetická oslava hrdinství, statečnosti, pompézní scény, hromadné vraždění (východní literatura, zvl. ruská)
o nepatetický pohled (zdola), rozbor lidské psychiky, dojemnost i naturalismus (západní literatura)
o satirický nebo humoristický pohled
§ angažovaná próza – opak válečné dehumanizace, nespokojenost s nedostatky doby, krize mezilidských vztahů pocity ohrožení, úzkosti, odcizení (existenciální próza, italský neorealismus; v oficiální literatuře východních zemí socialistický realismus – optimistický pohled)
§ snaha distancovat se od ideálů konzumní společnosti, kariérismu – americká beatnická generace, angličtí ”rozhněvaní mladí muži”
§ experimentální próza (zvl. v oblasti formy) – absurdní literatura, drama, francouzský ”nový román”
§ magický realismus – návrat k starým mýtům, legendám (latinskoamerická a ruská literatura)
§ vědeckofantastická literatura (sci-fi, fantasy), katastrofické vize, fikce
§ postmodernismus – reakce na modernismus, míšení žánrů, komplikovaná kompozice, prolínání dějových a časových rovin aj.
§ rozmach tzv. populární (komerční) literatury – řemeslně zvládnuté, ale myšlenkově nehluboké, esteticky díla hodnotná i bezcenná; snaha přiblížit se k nenáročnému čtenáři
1) Obraz války v literatuře
ruské – Jurij Bondarev Hořící sníh (patetický obraz hrdinství, panoramatická próza), Viktor Někrasov V stalingradských zákopech, Michail Šolochov, Osud člověka (nová podoba obrazu války, v popředí morálně společenské problémy)
německé – Anna Sehgersová, Sedmý kříž, Harry Thürk, Hodina mrtvých očí, Karlludvig Opitz, Můj generál (humorná forma)
americké – Norman Mailer, Nazí a mrtví, William Saroyan, Lidská komedie, William Styron Sophiina volba (psycholog.
román), Joseph Heller, Hlava XXII ( s humorem a ironií)
anglické – Patrick Ryan, Jak jsem vyhrál válku (humorná forma)
francouzské – Robert Merle, Smrt je mým řemeslem
2) Existencialismus (existencionalismus) – návaznost na existenciální literaturu meziválečnou
Jean-Paul Sartre (1905–1980)
– francouzský filozof a spisovatel
– povídky Zeď, román Hnus, filosofické úvahy Bytí a nicota; – o smyslu lidské existence, svobodě člověka; absurdní shody náhod
Albert Camus (1913–1960)
– francouzský filosof a prozaik, Nobelova cena;
– rozsáhlejší novela Cizinec – děj v Alžírsku, vypravěč Mersault bezdůvodně zastřelí Araba, zatčen a popraven; ve vězení úvahy člověka nevěřícího v nic, pocit odcizení, samoty, lhostejnosti k světu a životu; subjektivně chápaná svoboda (rozhodnutí k čemukoli)
3) Neorealismus – v italské próze 40.–50. let; návrat k realismu (dokumentárnost, hodnověrnost), v popředí zájem o běžný život obyčejných lidí
Alberto Moravia (1907–1990)
obraz poválečné Itálie i války, analýza skutečnosti, sociální a milostná tematika, drsnost charakterů, vyjádření smyslových pocitů; využití prvků filmové řeči (panoramatické pohledy, detail, polodetail), lidový jazyk, např. romány Římanka, Pohrdání, Nuda, Horalka aj.
4) Beatnici (ang. beat generation) – hnutí amerických básníků a prozaiků 50. - 60. let
beat = jednak ”zbitý” (unavený životem), jednak ”blažený” (=únik); projev negativismu, revolty, výsměch tradičním hodnotám (bohatství, kariéra, rodina), oficiální morálce, prosperující konzumní společnosti; příklon k orientálním filozofiím (zenbuddhismus), hledání vnitřní svobody (buď výstřednost v módě nebo naopak vzhled zanedbanosti), touha po rozkoši (vliv alkoholu, drog, tuláctví, džezové hudby; sexuální nevázanost), dobrovolná chudoba
v literatuře : bezprostřední odvážná výpověď, erotická otevřenost, vulgarismy a slang đ snaha šokovat, provokovat
Allen Ginsberg (1926)
– americký básník – vyjadřuje hrůzu a smutek ze současného světa; předchůdce undergroundu
– sbírka Kvílení – naturalistické obrazy, vize a sny, autentický prožitek, extáze, revolta
Jack Kerouac (1922–1969)
– americký prozaik, tulák
– román Na cestě – básnická reportáž ze silnice, záznam dojmů, nálad a myšlenek, řada postav, zvl. tuláků, putování za pocitem svobody; tzv. spontánní próza – metoda záznamu bez zásahů a úprav
Lawrence Ferlinghetti (1919)
– americký básník, prozaik, překladatel
Charles Bukowski (1921–1994)
– americký spisovatel – navazuje na tuto linii v 80. letech
– povídky Všechny řitě světa i ta má, autobiografický román Hollywood – odvážná, otevřená výpověď, cynismus
5) Rozhněvaní mladí muži – ang. spisovatelé 50. let – proti anglickému konzervatismu, konvencím; nepřizpůsobivost zavedenému pořádku, proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví; sociální kritika, humor, hovorový jazyk
John Braine (1922–1986) – román Místo nahoře,
Kingsley Amis (1922), román Šťastný Jim = tzv. univerzitní román, výsměch atmosféře malé venkovské univerzity
– hlavní postavy obou románů – mladí muži, bouřící se proti snobství, konvencím, nudě stereotypního života; paradox – dostávají se do vysoké společnosti sňatkem s bohatými ženami
6) Nový román – typ francouzského románu 50.
let (antiromán, objektivní román); oslabení příběhu, tradičních postav i vypravěče (tj. znaků tradič. románu); text = úvahy, reflexe, popis jevů a věcí bez příčinných a časových souvislostí; několik úhlů pohledu, postavy nezřetelné, většinou bezejmenné (on, ona), téma bloudění; opakování a variace sekvencí; experimenty s jazykem (např. střídání slovesných členů a způsobů)
Alain Robbe – Grillet (1922)
– román Gumy, román Žárlivost (série setkání A..., ženy plantážníka, s přítelem; čtenář sleduje příběh očima klamaného manžela (v románě nevystupuje, není jmenován); různé možnosti výkladu situací
7) Absurdní literatura, drama – od 50. let – člověk zachycen v situaci úzkosti, bez schopnosti komunikace s lidmi, postrádá smysl života; bez souvislého děje a logického dialogu; téma – nemožnost dorozumění (degradace jazyka), nesmyslnost lidského jednání, bezmocnost, stereotyp
Sammuel Beckett (1906–1989)
– irský spisovatel, Nobelova cena;
– hra Čekání na Godota – chaotický dialog dvou tuláků na opuštěném místě, marně čekají na toho, kdo by změnil jejich život; opakovaná scéna s chlapcem, který vždy oznámí, že pan Godot přijde další den; monotónnost, stereotyp, bezútěšnost, nekonečnost čekání
Eugéne Ionesco (1912–1994)
– francouzský básník a dramatik rumunského původu
– hry Plešatá zpěvačka, Nosorožec – problém komunikace mezi lidmi a stereotypnosti
8) Magický realismus – 50. léta, v zemích silné tradice mytologie nebo ústní slovesnosti; prolínání skutečného a snového světa (nezřetelné hranice); napětí mezi reálnem a fantazií
Gabriel García Márquez (1928)
– kolumbijský spisovatel, Nobelova cena
– román Sto roků samoty – rodinná sága (symbol – osud země); život provinčního městečka od doby kolonismu v 19. stol. do pol. 20. stol., členové rozvětvené rodiny stárnou, umírají, ale jakoby žijí i po smrti (reálné a zázračné)
Čingiz Ajtmatov (1928)
– kirgizský spisovatel
– román Stanice Bouřná – osudy železničáře v kazašské stepi – prolínání dějových pásem, současnosti, legend i fikce budoucnosti đ obraz světa před zánikem; stejně i román Popraviště
Michail Bulgakov (1891–1940)
– ruský spisovatel – román Mistr a Markétka = podobenství: příběh Fausta s biblickým příběhem ukřižování Krista
9) Literatura s prvky sci-fi (science fiction)
a) obraz fiktivní budoucnosti společnosti, člověka, vědy đ vědeckofantastická próza; osud člověka v nepříznivém prostředí; stinné stránky technického pokroku
b) tzv.
fantasy literatura – s bájnou a pohádkovou atmosférou
c) otřesné vize totalitní společnosti
Ray Bradbury (1920)
– americký spisovatel – povídky Marťanská kronika, román 451 stupňů Fahrenheita (obraz technicky vyspělé, ale nekulturní civilizace, nemožnost vzepřít se)
Stanisław Lem (1921)
– polský spisovatel, spojení sci-fi s dobrodružným žánrem – r. Astronauti, Solaris (úvahy o stavu lidské civilizace a o mravní odpovědnosti za ni)
Arthur C. Clarke (1917)
– anglický spisovatel, autor sci-fi literatury; nejznámnější – trilogie 2001: Vesmírná odysea, 2010: Druhá vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea a zatím pětidílná sága o kosmické lodi Ráma (Setkání s Rámou, Návrat Rámy, Zahrada Rámova, Ráma tajemství zbavený, Poslové Rámových světů – od 2. dílu spoluautor Gentry Lee)
John Ronald Reuel Tolkien (1892–1977)
– anglický spisovatel – fantasy literatura
– román Hobit – zápas dobra a zla, fantastický svět starodávných, šťastných, mírumilovných lidí
– trilogie Pán prstenů
Georg Orwell (1903–1950)
– anglický spisovatel
– román Zvířecí farma – alegorická bajka, obraz totalitní společnosti, despotismu a násilí (jeden druh zvířat tyranizuje jiné)
– román 1984 – o zničení člověka (degradací na zvířecí bytost) – vliv zatajovaných krutostí v Rusku, varování
10) Postmodernismus – od pol. 40. let, zvl. poč. 70. let
– negativní postoj k dosavadním avantgardním tendencím, zvl.
jen k formálnímu experimentování; prolínání tradice a experimentu, hledačství pravdy, pochopení chaotického světa; kniha má promlouvat k náročnému i méně náročnému čtenáři (dvojí úroveň estetického vnímání)
Umberto Eco (1932)
– italský prozaik
– román Jméno růže – vzorové postmodernistické dílo: využívá postupů odborné, publicistické i krásné literatury, masové i exkluzivní literatury, je současně detektivkou, hororem, historickým románem, filozofickým traktátem, studií o symbolech (titul), sociologickou sondou do problematiky tolerance; sklon k mystifikaci (příběh jako rekonstruovaný středověký rukopis), koláž (citáty z krásné, filozofické, historické literatury a bible), ironický přístup k minulosti (zlehčuje výklad reformace církve); napínavý příběh – chlapec Adso (vypravěč) a františkán Vilém pátrají po záhadných vraždách mnichů
Vladimir Nabokov (1899–1977)
– ruský emigrant v Americe; román Lolita – psychologická studie muže a jeho sexuálního vztahu k 12leté dívce
– z českých autorů – Milan Kundera, Jiří Gruša
Další významní světoví spisovatelé současnosti
Jacques Prévert (1900–1977)
– francouzský básník, inspirován surrealismem (slovní hříčky, výstavba obrazu), hledá poezii ve všedním životě; milostná lyrika, šansony, scénky, tvorba pro děti
– sbírky Slova, Déšť a pěkné počasí, Haraburdí, Slunce noci – lehkost, náznak, jednoduchá gradace, refrény (vliv lidové slovesnosti), asociace představ, okouzlení světem a poezií
Vladimir Vysockij (1938–1980)
– ruský herec, zpěvák vlastních textů – o válce, lásce, obyčejných lidech
Boris Pasternak (1890–1960)
– ruský básník a prozaik, autor románu Doktor Živago – kritický obraz stalinismu, budování socialismu, pronásledování nepohodlných lidí
Alexandr Isajevič Solženicyn (1918)
– ruský spisovatel, Nobelova cena; poznal sovětské koncentrační tábory a vyhnanství đ trilogie Souostroví Gulag, novela Jeden den Ivana Denisoviče (otřesné svědectví o bezpráví, beznaději, obraz totalitního systému vlády)
Miroslav Válek (1929–1991) - slovenský básník
– sbírky Dotyky, Nepokoj, Milovanie v husej koži – pocity ohroženého lidstva, skepse, varování, vzpoura proti konzumní společnosti; prostý výraz
Dominik Tatarka (1913–1989) - slovenský prozaik;
– román Farská republika, novela Kohoutek v agónii – stálé hledání životních a lidských hodnot
Johannes Mario Simmel (1914)
– německý prozaik – čtivé příběhy s aktuálními společenskými problémy, např. romány Láska je jen slovo, Všichni lidé bratry jsou
Arthur Hailey (1920)
– autor bestsellerů Letiště, Kola, Hotel, Konečná diagnóza, Penězoměnci aj. – román profesní a katastrofický
Mika Waltari (1908–1979)
– finský spisovatel – román Egypťan Sinuhet – o starověkém lékaři, otvírači lebek.