Postavení ženy v Islámu

Kategorie: Umenie (celkem: 279 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 05. července 2007
  • Zobrazeno: 1607×

Příbuzná témata



Postavení ženy v Islámu

1. Úvod

Už roku 1899 obvinil egyptský spisovatel Kásim Amín spolecnost ze zaostalého a omezujícího prístupu k ženám. Za uplynulých sto let se ale postavení ženy v arabských zemích zmenilo k lepšímu jen o málo. Pravda, ve vetšine arabských zemích už mají ženy volný prístup ke vzdelání, a to i univerzitnímu (pocet dívek ve školách za posledních 20 let vzrostl nejméne dvakrát, v nekterých zemích dokonce až ctyrikrát), a stále více jich dává vale životu domácnosti a realizuje se profesionálne. Horší je to ale s jejich spolecenským postavením, s jejich právy a politickým vlivem. I pokud vynecháme extrémní príklady jako práve Afghánistán ci Saúdskou Arábii, kde se žena musí povinne zahalovat a nesmí dokonce na verejnost bez doprovodu muže, tak ani zeme oznacované za liberální a progresivní neucinily v uplynulém století významný pokrok. Typickým príkladem takového „pokroku“ muže být Egypt. Ve 20. letech ženy odložily šátky a závoje a zaútocily na univerzity. V roce 1956 dostaly volební právo, vstoupily do politiky, obsadily vysoké vládní posty a prosadily reformy, jako napr. zákaz ženské obrízky. Ale když se v roce 1967 schylovalo k prijetí zákona o osobním statutu, který mel nahradit islámské právo a zrovnoprávnení ženy v otázkách rodinného postavení a majetkového práva, všechno prekazila válka s Izraelem. od té doby roste síla a vliv náboženských fundamentalistu a ženské hnutí ztratilo na síle i významu. Jedním z dusledku je i v roce 1980 prijatý ústavní dodatek, který jako hlavní zdroj zákonu oznacuje islámské právo šaría (ta je ostatne zahrnuta v právních systémech vetšiny islámských zemí). Tak se muže na konci 20. století arabský muž zbavit své ženy ústní klatbou, kdežto žena musí žádat složite o rozvod. I v majetkových záležitostech mají ženy nárok jen na polovinu toho, co jejich mužští príbuzní. V mnoha zemích je stále také spolecenský prijatelná vražda dívky ci ženy kvuli záchrane rodinné cti. V celém islámském svete sedí v parlamentech jen 3 % zákonodárcu ženského pohlaví, na svobodné ženy se pohlíží s despektem a žena, která si sedne sama v restauraci, se stává legitimním tercem sexuálního obtežování. Polygamie byla doposud zákonem zakázána pouze v Tunisku, kde také mají ženy snadný prístup k rozvodovým soudum.

Obecne se dá ríci, že liberálnejší ovzduší panuje v zemích severní Afriky, více ovlivnených evropským duchem.
Na druhé strane v konzervativních spolecnostech na Arabském poloostrove , v Perském zálivu ci zemích jako Afghánistán a Pákistán, si ženy o rovnoprávnosti mohou nechat jen zdát.


2 Islám - obecne

2.1 Monoteismus a Muhammad
Islám patrí do rodiny monoteistických náboženství (Monoteismus je víra, že je jeden a pouze jeden Buh. Behem uplynulých nekolika tisíc let se pravdepodobne lidské spolecnosti obecne shodovaly na tom, že je mnoho bohu). Monoteismus byl zvláštností Izraelitu cili židu a díky skupince židovských "odpadlíku" z techto židovských korenu vyrostlo druhé velké svetové náboženství - krestanství. Nejmladší a tretí svetové monoteistické náboženství je Islám. Mnoho lidí prekvapí, že Mojžíš je velkou postavou všech trí náboženství a píše se o nem v Talmudu, Bibli i v Koránu - svaté knize Islámu. Islám se samozrejme od židovství i krestanství liší. Vznikl Islámu se nerozlucne spojuje se jménem proroka Muhammada, který mel v pouštích Arábie v 6. stolení pred n.l. mnoho náboženských videní, která prednášel svým prvním následníkum. Tyto pokyny od jediného nejvyššího boha (arabské slovo Alláh znamená cesky Buh) prednášel svým prvním následníkum a tak se Islám z Arábie rozšíril do celého sveta. Duležitý rozdíl mezi Ježíšem jako zakladatelem krestanství a Muhammedem jako zakladatelem islámu spocívá v tom, že zatímco Ježíš je oznacován jako Buh i clovek zároven, tak Mohammed vždy jasne prohlašoval, že je pouhým clovekem, prinášejícím sice "vzkazy" od Boha, ale presto jen prorokem, jehož život se pokládá za príkladný a hodný napodobování. Islám také ríká, že techto proroku, lidí, kterí obdrželi skutecné poslání od Boha bylo v dejinách mnoho, vcetne Ježíše, který je v Islámu pojímán jako jeden z proroku, ale tyto zprávy byly casem prekrouceny, a tak je Mohammed posledním prorokem v dejinách, který prináší jasné a jednoduché poselství, dnes zapsané v koránu.
Slovo islám arabsky znamená "odevzdání se (do vule Boží)" a ten, kdo prijal Islám se nazývá muslim (tj. odevzdávající se do vule boží). Islám tvrdí, že mezi Bohem a clovekem není treba prostredníku, clovek a jeho Buh jsou v prímém vztahu a není treba okliky pres Ježíše. Je tedy jen logické, že Islám nikdy nevyvinul instituci podobnou napr. Katolické církvi s jejím papežem.

2.2 Rozšírení Islámu
Pocet muslimu na svete je asi jedna miliarda, tedy približne každý šestý clovek na svete je muslim, címž vyrovnává a pomalu prevyšuje pocet krestanu. V soucasné dobe mimoto dochází k renesanci islámu a oživování náboženských tradic. Mezi tradicní islámské zeme s naprostou vetšinou muslimského obyvatelstva patrí v první rade Saudská Arábie, Pákistán, Afghánistán, Írán, Irák, Kuvajt, Bangladéš, Turecko, Egypt, Maroko a Alžírsko. V Evrope má Islám význacnejší zastoupení pouze v Albánii (70%) a na území bývalé Jugoslávie (tj.

Makedonie (30%) Bosna-Hercegovina (43%), a Cerná Hora (20%).

2.3 Vyznání víry, Právo a Korán
Dva základní clánky víry jsou vyjádreny ve vyznání víry (šaháda):
„Vyznávám, že není boha krome Boha a vyznávám, že Muhammad je posel Boží“
Pronesení šahády znamená prijetí islámu. Muslimové nevidí Islám jako náboženský systém oddelený od reálného života, pro který by si vyclenili jen treba nedelní dopoledne, jejich chápání je odlišné. Vysvetlují jejich náboženství jako "ucelený zpusob života", nerozlišují mezi svetskými a náboženskými záležitostmi, což vysvetluje to, že islám sice nevytvoril církev, ale vytvoril ucelený systém práva, kde všechno podléhá islámské moci a predpisum, a proto je možné najít v Koránu predpisy napríklad i z dedického, rodinného ci trestního práva.
Príklad:
"A každému jsme urcili dedice, mající právo na to, co zustavil: rodice, blízké príbuzné a ty s nimiž spojeni jste prísahou. Všem z nich dejte podíl jejich! Buh veru je svedkem všeho."

Krome toho Korán obsahuje také mnoho poetických cástí, mluví i o nebi a pekle tak jako i Bible, vypráví príbehy o Abrahámovi a dalších prorocích. Ríká se také, že Muhhamad byl velký básník a krása techto veršu byla videna jako zázrak a dukaz toho, že jsou prímo od Boha. To my težko posoudíme, nebot originál ve staré arabštine se obtížne prekládá.
Príklad:
"Pri slunci a jeho jasu, pri mesíci, jež následuje, pri dni, když je odhaluje, pri noci, když je zahaluje, pri nebi a pri tom, kdo je vystavel, pri nebi a pri tom, kdo je rozprostrel, pri duši a pri tom, kdo jí dal bohabojnost a vdechl jí hríšnost i bohabojnost! Kdo ji ocistí, ten jiste vydelá, a kdo ji zanedbá, ten jiste prodelá"

2.4 Náboženské povinnosti
Mezi základní náboženské povinnosti, ve smyslu jak cítíme náboženské povinnosti my v Evrope patrí: vyznání víry (šaháda), konání modlitby petkrát denne (salát), placení náboženské dane (zakát), pust v mesíci ramadánu (saum) a pout do svatého mesta Mekky (hadždž) (leží v dnešní Saudské Arábii, která aby zvládla každorocní nával poutníku, má dokonce i ministerstvo pro pout).
Modlitba (salát) se koná petkrát denne v urcených casech, kdy se provádí urcený sled pohybu, vcetne známého dotýkání se cela zeme a pronáší se jednak již Mohammadem urcená slova a jednak volitelná slova. Vetšinou jde o chválu Boha a dekování, není tolik zvykem Boha o neco prosit jako u krestanu. K modlitbe je treba pristupovat rituálne ocištený (v zásade omytí vodou obliceje, rukou a nohou, kde je to možné) a vhodne oblecený. V muslimských zemích se v case modlitby z mešity vyvolá adán,oznámení, že je cas k modlitbe.

Dan (zakát) predstavuje urcenou cást majetku a je možné odevzdat ji libovolné muslimské organizaci ci nadaci anebo rovnou odevzdat potrebným, chudým lidem.

Puvodne má tedy vyslovene charitativní smysl, v historii se casto plne premenila v obycejnou dan.

Pust (saum) tricetidenní pust od jídla, pití a pohlavního styku platí jen pro denní dobu. Drží se v mesíci ramadánu, který se díky islámskému lunárnímu kalendári postupne stehuje pres ruzná rocní období. Starí, deti a nemocní jsou omluveni.

Pout do Mekky (hadždž) je uložena v Koránu. Platí ovšem jen pro telesne i duševne zdravé, kterí mají dostatecné prostredky k ceste. Kdo vykonal pout do Mekky teší se ve svém okolí velké úcte. V Mekkce samotné absolvuje mnoho složitých symbolických obradu, napr. sedmkrát obejde posvátný kámen (Kaaba), sedmkrát beží mezi pahorky Safá a Marwa, což má pripomínat, jak zde kdysi Abrahám marne hledal vodu a podobne.
V otázce jak dobre, ci zda vubec znal Muhammad židovství a krestanství se evropští historici neshodují. První kapitola (tzv. súra) Koránu, kterou muslim pri každé modlitbe mnohokrát opakuje a která se jmenuje Al-Fátihah (Otevíratelka knihy) nám jiste neco pripomíná:
"Ve jménu Boha milosrdného, slitovného, Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého, nemilosrdnému slitovnému, vládci dne soudného! Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, ved nás stezkou prímou, stezkou tech jež zahrnuls milostí Svou, ne tech na než jsi rozhneván, ani tech, kdo v bludu jsou"
Naopak výrazný rozdíl mezi krestanstvím a Islámem na který chci upozornit je, že krestané tvrdí, že clovek je od prvního Adamova a Evina hríchu zkažený a že potrebuje prijmout Ježíše, aby toto základní "pokrivení" se kterým se již narodil, napravil. Naopak muslimové tvrdí, že lidská povaha je naopak v základe dobrá a kazí se jen naším nevhodným životem. 3 Postavení ženy v Islámu

„Moderne smýšlející muslimové zduraznují, že islám má vždy na mysli predevším
ochranu dustojnosti ženy. Takový smysl mají trebas zvláštní dámská oddelení ve vlacích nebo v autobusech, které mají ženy chránit pred nevhodnými dotyky v tlacenicích. Mnohé muslimky skutecne soudí, že islámská pravidla chování slouží ochrane jejich dustojnosti lépe než rozvolnená západní morálka“ (L, Kropácek, Jeden svet - 1999)

Otázka ženské rovnoprávnosti se dostává poslední dobou cím dál více do popredí zájmu predevším západní verejnosti. Není rozhodne jednoduché predstavit si, co to vlastne znamená být ženou v islámské zemi. Je samozrejme možné podívat se na celou problematiku ze západního úhlu pohledu a rychle si vytvorit obraz hruzy a ponížení.

Ale jak vnímají svoji situaci tamní ženy, v kontextu jim vlastních hodnot, zpusobu myšlení a životního stylu? Existují dokumenty, které lící hruzné osudy islámských žen - na druhé strane však existují také dokumenty, které zachycují pozitivní zpovedi, kterými se pak ohánejí místní náboženští fanatici. Je treba si tak uvedomit, že postavení ženy v islámském svete se liší stát od státu a podle spolecenských vrstev. Postavení žen v islámských zemích nelze tedy pricítat jen islámu, ale i místním tradicím, zpusobu výkladu Koránu a míre uplatnení šaríi (porovnejme Egypt a Afghánistán).

Postavení ženy v islámu formují dva náboženské prameny. Korán a hadíthy, zprávy o konání a výrocích proroku, a šaríia - islámské právo. Islámská kultura patrí rozhodne ke spolecnostem, které jsou formovány náboženstvím, a proto lze považovat Korán za základní stavební kámen pozice ženy v islámské spolecnosti


3.1 Obraz ženy v Koránu

Pozice ženy formovaná v Koránu vychází z hluboce zakorenené pred-islámské tradice, která se nedala lehce zvrátit. Základní doktrínou Muhammadova ucení je víra jediného Boha. Až druhotným cílem bylo vyrešit morální krizi a vytvorit nový morální kodex. Avšak do nekterých staroarabských kmenových práv a zvyklostí se neodvažoval zasahovat: krevní msta za zabití, neomezený pocet konkubín-otrokyn (4:28), snadnost rozvodu nebo zapuzení manželky. Korán dal vedle omezení ženám i nová práva a nabádal k laskavému zacházení s nimi. Ženám je v Koránu venována jedna z nejdelších súr, súra ctvrtá. Žena se zde objevuje ve trech rolích:
1. jako postava ve vyprávení o biblickém spasení
2. jako biologická a sociální bytost
3. jako verící

ad 1)
Vedle ženy Mohamedova strýce Abu Lahab a jedné z Mohamedovo žen, Zainab, o které se Korán také zminuje je nejduležitejší ženskou postavou Koránu Pana Marie. Podle ní je také pojmenována devatenáctá súra a její jméno je jediné, které korán prímo zminuje. Ostatní ženy, které figurují v príbezích nejsou nikdy pojmenovány vlastní jmény a jsou oznacovány jako ženy svých náležitých manželu, napr. Eva je pojmenována jako manželka Adama. Príklady:
" A ty Adame, obývej s manželkou svuj ráj!"(7:19)
"Adame, obývej s manželkou svou zahradou!(2:35)

ad 2)
Co ríká Korán o ženách ve smyslu biologicko-sociálním?
Postavení ženy stanoví korán o stupen níže než mužovo …

Príklad:
"Muži zaujímají postavení nad ženám proto, že Buh dal prednost jednem z vás pred druhými, a proto že muži dávají z majetku svých (ženám). .." (4:34)

…a žena-clovek má nižší cenu než muž-clovek.

Imránovava žena, Mariina matka byla rozcarována ze skutecnosti , že porodila dceru:
" A když to privedla na svet, zvolala: "Pane muj, privedla jsem na svet dceru" - a Buh dobre vedel, co privedla na svet, vždyt pohlaví mužské není jako ženské -…" (3:36)

"Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzza a Manát, té tretí, jiné? Vy syny byste meli mít a On pouze dcery? To vskutku rozdelení by bylo nerovné! Ony nejsou ni než jména, kterými jste je vy a vaši otcové nazvali a o nichž neseslal Buh žádné zplnomocnení. A oni pouze své dohady a to, k cemu srdce jejich tíhnou, následují, Ackoliv se jim již Pána jejich dostalo správného vedení." (53:19-23)

Co se týce aktu stvorení, neexistuje kategorický rozdíl mezi ženou a mužem. Podle islámu, stejne jako podle Bible, byl prvním clovekem Adam, který mel dve deti, chlapce a dívku a buh jim adresoval stejné príkazy a stejné zákazy i stejné zákony.

ad 3)
Ve vztahu k bohu jsou si obe pohlaví rovná, musí plnit pet základních povinností - vyznávat víru, modlit se petkrát denne, dodržovat pust v mesíci ramadánu, platit náboženskou dan z príjmu a alespon jednou za život vykonat pout do Mekky. Role ženy jako verící urcuje její výchozí legislativní a sociální pozici. Formuje její postavení v manželství, pri rozvodu, v dedictví, konkubinátu, urcuje její základní práva a povinnosti. Prevládajícím tématem je oddanost vuci mužum. Ženám je doporucována skromnost a cudnost ve vystupování:
"Muži zaujímají postavení nad ženám i proto, že Buh dal prednost jednem z vás pred druhými, a proto že muži dávají z majetku svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorne oddány a streží skryté kvuli tomu, co Buh narídil strežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujete a vykažte jim místa na spaní a bijete je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim duvody! A Buh veru je vznešený , veliký." (4:34)

3.2 Další zajímavosti vyplývající z koránu:
V Koránu je sice stanovena povinnost se zahalovat, z veršu však jasne nevyplývá, kterých cástí se narízení dotýká. Predpis o zahalování tváre závojem bude proto pravdepodobne až pokoránský. "Proroku, rekni manželkám svým, dcerám svým i verícím ženám, aby pritahovaly k sobe své závoje! A toto bude nejvhodnejší k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy…"(33:59)


Na dedické právo mají podle Koránu nárok dcery i sestry, nikde není zmínka o nároku vdovy. Dedický podíl ženy je ale výrazne menší než muže. "A Buh vám stanoví o detech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer…Jestliže nemel mužského potomka, pak po nem dedí jeho rodice, pricemž matce jeho patrí jedna tretina…"(4:12)
Žena jako svedek:
"…A žádejte svedectví dvou svedku z mužu vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezmete jednoho muže a dve ženy z tech , které uznáte za vhodné svedkyne; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá jí mohla pripomenout."(2:282)
Jak již bylo receno výše, jedním z projevu staré arabské kultury, které prežily v Koránu, je polygamie.

Je samozrejme nemyslitelné, aby mela více manželu žena. "…berte si za manželky ženy takové, které jsou príjemné, dve, tri, a ctyri…"(4:3)
Jedním z nejtežších hríchu podle Koránu je tzv. ziná , cizoložství. Ziná patrila také k jedním zmála morálních poklesku, které byly trestány ješte na zemi. Ve vetšine prípadu prestoupení morálního kodexu nepredepisuje Korán žádné tresty na tomto svete. O trestu rozhodne až buh pri posledním soudu. Nekteré právní školy islámu trvají na trestu ukamenování obou provinilcu, prestože v Koránu nic podobného není psáno. "Cizoložnic a cizoložníka zbicujte každého z nich sto ranami!…"

3.3 Obraz ženy v islámské literature
Muhammad `Abduh (1905-1949), který byl známý svým neprátelským postojem k slepé tradici, objevil nové vysvetlení mužské nadrazenosti nad ženami, v techto verších al-Zirikliho, al-A`lam (Beirut, 1910), 6:252-253:
"Nadrazenost je postavena na dvou faktorech - jeden se vztahuje k prirozenosti a druhý k živobytí. Každý musí souhlasit z faktem, že muž je od prírody silnejší, dokonalý, kompletní a krásný…Krása souvisí s uceleností a dokonalostí vrozených dispozic. Jeho telo samotné není nicím více než živocich, z fyzického hlediska není žádný rozdíl mezi všemi živocichy. Všichni samci jsou ale dokonalejší a tedy krásnejší než samicky. Tak jako lze videt u kohouta a slepice, u berana a ovce, u lva a lvice. …Otázka dokonalosti souvisí také z výdelkem na živobytí. Muži jsou schopnejší vydelat více penez., a proto byli urceni, aby stáli nad ženami, chránili je a nesli bríme hlavního predstavitel rodinného“

Abbas Mahmud al-Aqqad (1889-1964), jeden z nejproslulejších arabských literátu 20. století, ríká:
"Žena se venuje príprave jídla, od chvíle, co zacalo lidstvo varit. Ucí se tomu od detství v rodine nebo v rámci kmene. Má ráda jídlo a dychtí po nem. Se svými tisíciletými zkušenostmi se však zdaleka ve svém umení nevyrovná muži, který se varením zabývá teprve nekolik let. Nevyrovná se mu ani v kvalite jídel ani v improvizacních schopnostech. Není schopna rídit provoz kuchyne, kde pracuje více mužu a žen. Stejne je na tom i v dalších typicky ženských remeslech jako vyšívání a krejcovství."
Ženám podle al-Aqqada chybí vzdelání a vedecké myšlení. Dokonce ani známé ženy na poli vedy by nemohly dosáhnout žádného úspechu bez mužské podpory a vedení.
"Jméno madam Curie je prvním jménem, které je chápáno jak dukaz rovnosti obou pohlaví.

I kdyby to byla pravda , že tato žena se muže merit s predními vedci , vždycky však zustane jen nepopíratelnou výjimkou…"

Je presvedcen, že pretvárka a pokrytectví jsou dedicné vlastnosti ženy:
"Pretvárka byla prisouzena speciálne ženám…"

Žena je zkažená a od príroda necudná .
"Existuje zásadní rozdíl mezi mužem a ženou pri pohlavním styku. Po vetšinu dní je sexuální touha ženy oddelena od reprodukcního instinktu, zatímco sexuální touha muže není nikdy pouhou zábavou."

Al-Aqqad, který byl uznáván mnoho lidmi na východe i na západe, veril, že žena je nezbytné zlo a navíc nevlastní žádné nadání ani ctnost. V mnoha islámských literárních a predevším teologických textech lze najít dukazy ženského inteligencního deficitu. Další castým obrazem v islámské literature je žena jako ztelesnení zla. "Jedna z 99 žen je v nebi, zbytek z nich je v ohni." "Ohen byl stvoren pro necitelné, pro ženy s výjimkou tech, jež poslouchají svého manžela".

V soucasnosti existuje 46 zemí, v nichž je islám vyhlášený státním náboženstvím. Všechny tyto státy se sdružují v Organizaci islámské konference. Pozicí ženy v rámci islámského pojetí života trpí zejména tamejší tzv. emancipované ženy, které touží po osobní svobode, úcte a spolecenském uznání.Obhájci lidských práv sesílají na nekteré z nich kritická slova, odrážející závažnost porušování nejen ženských práv zakotvených v Úmluve o odstranení všech forem diskriminace žen, ale i základních lidských práv zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Mezi státy, kde jsou práva žen nejvíce omezována a porušována, patrí Afganistan, Pákistán a Saudská Arábie. Zde jsou zprávy ze životu žen žijících za hranicemi techto státu. Prestože údaje jsou už staršího data, lze považovat zohlednený stav za aktuální, pokud se ješte více nezhoršil.

Výcet porušování práv žen nemuže být nekdy dostatecne úplný. Monitorovat situaci žen ve výše uvedených zemích lze jen težko. Hodne projevu násilí zustává navíc z duvodu cti utajeno v rodinném kruhu. Na otázku proc lze však najít ješte další 4 vysvetlení:

1. pro vetšinu žen, které jsou od malicka drženy stran mužu, je nepredstavitelné jít na policii, kde samozrejme sedí muži. 2. hodne z nich má strach z pomsty pachatele nebo jeho rodiny, navíc pachatel casto pochází z príbuzenského kruhu. 3. v prípade, že se dostane prípad na verejnost, predevším pokud jde o sexuální obtežování a násilí, je casto vrženo na obet sociální stigma. 4. díky nízké vzdelanosti žen není vetšina z nich seznámena se svými základními právy.

4. Postavení ženy v Afghánistánu

Jak je videt, už postavení ženy v islámu jako takovém je, alespon pro mou osobu, silne
nezávideníhodné.

Postavení žen v Afghánistánu je pak pro mne prímo nepochopitelné a mnoho príbehu místních žen musí vehnat slabším povahám do ocí slzy.
Postavení žen v Afghánistánu je ovlivneno fanatickým hnutím Taliban, jehož cílem se stalo oživení islámské tradice. Hnutí bylo založeno v zárí 1994 v jižním Afghánistánu v provincii Kandahar a brzy se proslavilo násilnostmi páchanými na obyvatelstvu žijícím v jím spravovaných oblastech (dnes ovládá Taliban asi 90 % území Afghánistánu). Každá sebemenší odchylka od islámské tradice, kterou definuje predevším korán a šaríia, je krute trestán.
Jejich útoky jsou casto namíreny proti ženám. Na jimi spravovaných územích nemají ženy skoro žádná práva. Musí se pohybovat na verejnosti kompletne zahaleny od hlavy až k pate, otvor pro oci zahaluje sítkovina. Jsou totálne odlouceny od verejnosti. Bez doprovodu se nesmí pohybovat nejen na verejnosti, ale dokonce i v domácnostech je jejich pohyb omezen, napríklad pri príchodu návštev. Vzhledem k tomu, že nesmejí pracovat, zbývá jim,v prípade odchodu nebo smrti manžela, jediný zpusob obživy - žebrota.

Nyní uvedu nekolik príkladu, které dokládají situaci, jaká v soucasném Afghánistánu panuje.

V breznu 1997 narídil Taliban kábulským obyvatelum zakrýt okna v prízemí a v prvním patre, aby z ulice nemohly být ženy zahlédnuty v okne. "Tvár ženy je zdrojem úpadku pro všechny muže, kterí s nimi nejsou príbuzensky sprízneni", oduvodnuje svoje narízení Taliban. Dívky jsou v útlém veku svými otci prodávány do manželství a pozdeji casto prodány dále svými manžely. 24 kvetna 1997 obsadila armáda Talibanu Mazer-e Sharif. Jedním z jejich prvních narízení byl zákaz svobodného sdružování, svobody slova a zamestnávání žen, dále pak zákaz svobodného pohybu na verejnosti bez doprovodu blízkého mužského príbuzného a povinnost nosit tradicní odev, burqu. Obdobná narízení platí na všech Talibanem kontrolovaných územích. Porušení se nelidsky trestá.

V prosinci 1997 bylo potrestáno 225 žen za porušení pravidla o ženském zahalení. V souladu s talibanskou interpretací islámského práva byly ženy bicovány pres nohy a záda. V ríjnu 1996 v Kábulu byl jedné žene useknut poslední clánek prstu, protože nosila nalakované nehty. V breznu 1997 byla ukamenována žena v Laghmanské provincii ve východním Afganistanu. Žena byla islámským soudem uznána vina z cizoložství, protože chtela utéci z oblasti z jiným mužem. Za výjimecných okolností Taliban umožnuje zamestnávání žen i mimo domácnost (napr. v prípade humanitárních organizací). Avšak ženy, které se rozhodnou pracovat, se i pres oficiální povolení casto setkávají z útoky vuci svojí osobe. V kvetnu 1997 však zbili clenové Talibanu pet muslimských žen, které pracovaly pro mezinárodní humanitární organizaci CARE.

V rámci "prevence nerestí a posílení ctností" vytáhli násilím techto pet žen z mikrobusu, ve kterém cestovaly. Pred zástupem lidí pak byly slovne ponižovány a dve z nich byly zbity. Zahranicní organizace byly potom Talibanem varovány pred zamestnáváním afghánských žen. Podobné zkušenosti se zamestnáváním afgánských žen mají i další mezinárodní humanitární organizace - Cervený kríž, Amnesty International a další. Islámským ženám a dívkám jsou kladeny do cesty za vzdeláním velké prekážky, zejména na územích kontrolovaných Talibanem. Taliban oduvodnuje svuj zákaz prístupu žen do škol neexistencí dostacujících opatrení ve školách, které by mohly zarucit neposkvrnení cti dívky a tím i celé rodiny. Aby bylo možné jejich nárocným požadavkum vyhovet, znamenalo by to výstavbu systému oddeleného školství, na což zas není podle slov Talibanu dostatek penez. Z toho vyplývá, že plných 80 % žen starších 15-ti let v Afghánistánu je negramotných!!.
Hnutí Taliban omezuje svými narízeními zdravotní péci o ženy. Ženy smí být ošetreny lékarem-mužem jen v doprovodu spolehlivého muže. Avšak ani s doprovodem není možné jejich dostatecné lékarské ošetrení, protože smejí být vyšetrovány jen pres své šaty. To znamená, že ženy nesmí být muži ani operovány. Situace žen je ješte složitejší o to, že za poslední roky opustila Afganistan vetšina ženského zdravotnického personálu, protože byly casto napadány pro svuj zamestnanecký pomer. Pocet nemocnic, které mohou prijmout ženy, je velmi malý. Ženy proto leží po dvou na jedné posteli a pro mnoho z nich zbývá jen zem. Stejná situace je i v porodnicích. Mezi ženami a detmi, se kterými jsou po vetšinu dne ve styku, se proto díky nedostatecné zdravotní péci šíri infekce. Za poslední léta byl napríklad zaznamenán velký nárust výskytu tuberkolózy.

Dalo by se toho napsat pochopitelne mnohem více. Nejde jen o postavení žen, ale o celkovou zbídacenost celého Afghánistánu, který trpí pod vládou náboženských fanatiku. Drtivá vetšina zemí sveta zcela pretrhala jakékoliv kontakty s tímto státem. Jejich muži (ženy nesmejí vubec sportovat, proto ani jet nemohou) nedostali povolení startovat na olympijských hrách v Sydney, do Afghánistánu se lze dostat pouze aerolinkami Saudské Arábie. Svou ambasádu zrušila v tomto státe také vetšina zemí sveta. A problémy tohoto státu se v poslední dobe stále prohlubují. Je velkou otázkou, zda má dnešní svet dostatek sil, ale hlavne chut, soucasnou situaci v tomto státe zmenit.

Osobne si myslím, že zakorenenost zvyku a náboženství je tak veliká, že i v dalších mnoha letech se afghánci dále nebudou moci dívat na televizi (je to zakázáno).

Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?