MO: Vývoj světového dramatu
Kategorie: Literatúra (celkem: 527 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 05. července 2007
- Zobrazeno: 2751×
Příbuzná témata
MO: Vývoj světového dramatu
Maturitní otázka - Vývoj světového dramatuDrama - charakteristika žánru: jevištní předvádění, dialogy, vyhrocené konflikty, členění na scény
jednání a výstupy
- hlavní žánry: tragédie, komedie a tragikomedie
- další žánry: činohra, opera, opereta, pásmo, melodrama, absurdní drama
Vznik a vývoj dramatu
1) Antická divadelní tvorba
ŘECKO
Počátky divadla spadají až do 5.-4. století př.n.l. - attické období antické řecké literatury, slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí Dionýsovi - sbor pěvců - nejdříve funkce náboženská, později zábavná.
Tragédie
Znaky antické tragédie:
- čerpá z mytologie
- hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- končí tragicky
- forma = verš, existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
- děj se nečlení na dějství
- spojení mluveného slova, zpěvu, tance
- expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
Aischylos
- náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů - náměty z řeckých mýtů Prosebnice,Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný Prométheus
Oresteia - 3 díly; král Agamemnón je po návratu z trojské války zabit svou nevěrnou ženou a jejím milencem, Agamemnónův syn, Orestes, po čase pomstí smrt otce zabitím své matky i jejího milence, ale má výčitky svědomí a odchází do Tauridy, aby se před bohy očistil
Sofokles
- náměty z oblasti trojských bájí a pověstí o Thébách
Král Oidipus - Théby zachvátil mor jako trest ze vraždu krále Laia, nynější král Oidipus začne pátrat po vrahovi, dozvídá se však, že vrahem je on sám, když kdysi nevědomky zabil neznámého cizince a ještě se stal manželem své matky. Plní se vše, co mu bylo předpovězeno. Odchází do vyhnanství. Je trestán za to, co spáchal nevědomky.
Antigona - po Oidipově odchodu vedou jeho synové spor o trůn. Polyneik je vyhnán, ale přitáhne s vojskem zpět. V bitvě oba bratři padnou, králem je Kreón, zakazuje pohřbít Polyneika, Oidipova dcera, Antigona, ho však pohřbí a za trest je zaživazazděna do královské hrobky. Bohové se však rozzlobí a Kreón chce vrátit Antigoně svobodu, Antigona je však už oběšená, všemi opuštěn žádá Kreón bohy, aby ho zbavili života.
Euripidés
- psychologie postav, postavy otroků, všímal si nedostatků athénské demokracie, pro E.
je typický nadpřirozený zásah božstva při neřešitelné situaci
Elektra, Medeia - Médea zachrání vůdce Argonautů lasóna a pomůže mu zmocnit se zlatého rouna, láson si však místo ní chce vzít za ženu Glauku, Médea se krutě pomstí, pošle nevěstě šaty, které se na ní vznítí a ona uhoří, potom ještě Médea zavraždí obě své děti, které měla s lásónem
Komedie
Znaky antické komedie:
- veselohra, komický účinek
- zesměšňuje jevy života, šťastný konec
- útok na politické poměry, morálku
- nevázaný žert
- dialog
Aristofanés
- řeší aktuální politické otázky, názory, kritika společnosti - skvělý pozorovatel
ŽÁBY - Bůh Dionýsos odejde do podsvětí, aby odtud vyvedl oblíbeného dramatika Euripida, Euripides však v soutěži s Aischylem prohrává (zde vtipně rozebírána jejich tvorba), Dionýsos s sebou odváží Aischyla
ŘíM
díla většinou nepůvodní, ovlivněná Řeckem, 3.-2. stol. př.n.l.
Titus Maccius Plautus
- čerpá ze života obyčejných lidí (otroků, opilci, nevěrné ženy, vojáků, milenců), zachováno 21 her Vychloubačný voják, Komedie o hrnci - návaznost na řecké komedie - Lišák Pseudolus
2) Středověk
-zapomenutí antiky, nový začátek - NÁBOŽENSKÉ DRAMA - od 10. st.; církevní témata, obřady; hry pašijové, zázračné (mystéria)
SVĚTSKÉ DRAMA - vyděluje se, prvně krátké vložky, plebejské divadlo - vyšlé z lidu, potulní, kočovní herci
3) Humanismus a renesance
- změna principu tragičnosti oproti antice ( Antika - člověk x zákony bohů = vina»trest; novověk - tragika pramenní z lidské psychiky)
ITÁLIE
- vznik nového žánru - opera
-komedie- Niccolo Machiavelli (1469 - 1527) - Mandragora
ANGLIE
William Shakespeare (1564 - 1616)
-největší světový dramatik všech dob
-narodil se v Stratfordu nad Avonou, později odtud odchází a živí se jako herec v menším divadle
-stal se hercem nejslavnějšího londýnského divadla Globe (později píše i hry)
-roku 1616 zemřel ve svém rodném městě, kde je i pohřben
-dílo: -- 37 dramat, inspirace historií (nedodržuje fakta), vychází z kronik, balad a starších her náměty - životopisy slavných osobností, vyjadřuje špatné i dobré vlastnosti a zamýšlí se nad smyslem lidské existence
1. období tvorby (1590 -1600)
- náměty z anglické historie: Jindřich IV. (V., VI.), Richard III.
komedie: Komedie plná omylů
Zkrocení zlé ženy
Veselé paničky windsdorské
Mnoho povyku pro nic
Jak se vám líbí?
tragédie: Romeo a Julie - nejznámější dílo, Verona, nenávist dvou rodů Montekové a Kapuletové, smíření až po smrti milenců z obou rodů, inspirace pro další autory
2. období tvorby (1600 - 1608) - životní zklamání => převaha tragédií, vrchol jeho tvorby
historie: Julius César, Antonius a Kleopatra
tragédie: Hamlet - dánský král - osamělý člověk a jeho boj se světem intrik a zločinů otázky smyslu lidské existence "být či nebýt, toť otázka"
Othello - hl. námětem je žárlivost benátského vojevůdce na svou ženu Desdemonu
Král Lear - tragédie zoufalého stáří, podle keltské pověsti
Macbeth - o skotském vojevůdci, který touží jen po moci
3.
období tvorby (1609 -1613) - pohádkové náměty, hry se smířlivým koncem Zimní pohádka, Bouře
-- 154 sonetů - dochována postava "dark lady" - forma anglického sonetu
postavy: psychologicky složité s dobrými i špatnými vlastnostmi
sami si vytvářejí své osudy (narozdíl od antiky, kde je ovládaly bohové) nadčasovost - jeho hry se stále hrají (aktuálnost témat)
forma: próza i verše
-- v poezii používá blankvers (= pětistopý nerýmovaný jamb - 1. nepřízvučný, 2. příz.)
Christopher Marlowe (1564 -1593)
- základy literární angličtiny a básnického jazyka, vytvořil typ tragického hrdiny, toužícího po poznání, drceného soukolím doby
Tamerlán, Doktor Faust, Edvard II.
ŠPANĚLSKO
- drama - comedia - národní dramatický žánr (neznamená komedii, ale všechna díla hlavně veršovaná), mezi jednotlivými částmise objevují žertovné mezihry - comedia
Lope de Vega (1562 - 1635)
- nejvýznamnější představitel španělského dramatu, autor snad půldruhého tisíce her, z nic dochovalo 530, v jeho díle se zrcadlí celá současná epocha Španělska, život všech vrstev,
zakladatel comedia, "comedia pláště a dýky" - hlavní postavou byl většinou šlechtic
Fuente Ovejuna - zabití feudála ve vesnicí, nepotrestání vraha, (vrah = celá vesnice
Miquel de Cervantes y Saavedra (1547 - 1611)
- navázal na tradici středověkého veselého plebejského divadla a zároveň se inspiroval střel moralitami v tragédiích
4) Baroko
ŠPANĚLSKO
Pedro Calderón de la Barca (1600 - 1681)
- vynikl skvělým básnickým jazykem, vyzvedával hodnoty jako čest, služba králi a nábožens. eodtóny
Život je sen - stěžejní drama španělského baroka, základní otázky smyslu a obsahu života existence a svobody člověka, hl. hrdina - princ Segismundo, od narození ukovaný ve věži- strach z věšteb o Segismundově zločinné budoucnosti, princ překonává své temné stránky
Lékař své cti, Nejnestvůrnější žárlivost, Soudce zalamejský
5) Klasicismus
rozdělení literatury - 1) vyšší: epika - drama, epos lyrika - óda
2) nižší: komedie, bajky, frašky
- drama navazuje na antickou tragédii i komedii, pravidlo tří jednot - jednoty děje, místa a času
postavy tragédie - z antických mýtů nebo z prostředí vysoké šlechty, komedie - převážně Itálie
v tragédiích vysoký stylizovaný sloh, verše, v komediích i próza
FRANCIE
Pierre Corneille (1606 - 1684)
Cid - středověký námět, rytíř, který projevil svou udatnost v bojích s Maury, tradice a literatura jeho postavu idealizovaly. Cid je veršovaná tragédie, drama lásky a cti, v 11. stol.
Don Rodrigo (Cid) pomstí urážku svého otce a zabije v souboji otce Chimeny (Xiména) Chimena - rozpor city x čest, král rozhodne pro smírné řešení
Jean Racine (1639 - 1699)
- inspiruje se v antické mytologii
Faidra - láska matky k nevlastnímu synu Hippolytovi, dlouho svoji vášeň skrývá, vyjeví své city Hippolytovi - odmítnuta, o jejích citech se dozví služebná Oinona, řekne manželovi Faidry Théseovi, že Hipp. nabízel Faidře lásku--- Théseus vyhání svého syna, Faidra si uvědomuje své jednání - umírá
Moliere ( 1622 - 1673) vl. jménem Jean - Baptiste Poquelin
- z rodiny bohatého měšťana
- od mládí se obdivoval divadlu, jezdil v kočovném divadle a psal komedie, frašky
- vysmívá se lidským slabostem - touze po majetku
- nenáviděn církví, kritika cynismu
- čerpá z Plauta, inspirován komedií dell' arte (improvizace, typy postav, masky), mravy společnosti, postavení ženy, život chudých
Tartuffe - Orgon přivede do své rodiny Tartuffa, ten zcela ovlivňuje Orgonovo smýšlení, Org. se rozhoduje za Tart. provdat svou dceru a darovat mu svůj majetek, rodina se vzbouří a ukazuje Orgonovi Tartuffovu pravou tvář
Lakomec - boháč Harpagon je schopný udělat pro peníze cokoliv, omezuje své děti, své dceři vybere bohatého manžela a synu Kleantovi se snaží přebrat snoubenku, vše se mění ve chvíli, kdy mu Kleantův sluha ukradne skříňku s penězi, Harpagon nakonec přistoupí na jakékoliv podmínky, jen aby získal své peníze zpět
Misantrop, Zdravý nemocný, Don Juan, Škola žen, Měšťák šlechticem, Šibalství Scapinova
Pierre-Auguste de Beaumarchais ( 1732 - 1799)
- kritizuje současné mravy a královsou politiku z pozice prostého člověka
Lazebník sevillský - Sevilla, příběh chytrého sluhy a holiče Figara, který se stává prostředníkem lásky mezi hrabětem Almaviem a mladou dívkou Rosinou, šťastný konec - zhudebněno G. Rossinim
Figarova svatba - vrcholné dílo fr. komedie (v próze), 5 dějství (jednání), zámek hraběte Almavia, během jediného dne, Figaro se má oženit s komornou Zuzankou, ta je pronásledována hrabětem, který se snaží získat důkaz její přízně, Z. uniká, záměna rolí s hraběnkou, hrabě odhalen, prosí manželku o odpuštění, Figaro - kritika aristokracie, společenský mravokárce - zhudebněno W.A.Mozarlem
ITÁLIE
tzv. commedia dell'arte - vznik v Itálii v 16. stol. - národní veselohra, improvizace herců na scéně
- ironické zachycení všedních událostí
- ustálené typy postav, dialog doplňován pantomimou
- stále stejné postavy (masky)
- protipól klas.
tragédií
Carlo Goldoni (1707 - 1793)
- přenesl komedii z exteriérů do stálého divadla, vytvořil typ psychologicky prohloubených komedií charakteru
Poprask na laguně -jednoduchá zápletka milostného škádlení, uplatnění vtipných nápadů a znamenitých dialogů, Fortunato a pět žen a dívek: Pasqua, lucietta, Orsetta, Libera a Checca
Sluha dvou pánů - komedie založená na vtipných situacích, které vznikají při nedorozumění a vinou
sluhy, který se rozhodl sloužit dvěma pánům
Mirandolina, Zpívající Benátky, Vějíř, Hrubiáni, Náměstíčko
ANGLIE
John Gay (1685 - 1732)
Žebrácká opera - příběh lupiče - gentlemana, dvě manželky, parodie na italskou operu, vyjadřuje svůj postoj k poměrům v anglickém divadle, k osobnostem tehdejšího kulturního a veřejného života, širší platnost - později zpracovali B. Brecht a V. Havel
6) Preromantismus (sentimentalismus)
- směr, který klade důraz na cit a návrat člověka k přírodě, v Anglii se stírá rozdíl mezi společenskými vrstvami
- hnuti "Sturm und Drang" (bouře a vzdor) - proti společenské nespravedlnosti
chtějí úplnou uměleckou svobodu => neuznávají umělecká pravidla
NĚMECKO
Gotthold Ephraim Lessing (1729 - 1781)
- prosazoval reformu německého divadla - dramatické umění má působit na lidskou morálku
Mína z Barnhelmu - veselohra, problém lásky a cti, Mína se vysmívá Tellheimovi, svému snoubenci, který odmítá její pomoc i lásku v těžké situaci, rozpor čest x život
Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832)
- nejvýznamnější německý básník a dramatik
- narodil se v Frankfurtu nad Mohanem, vystudoval práva
- seznámení s Herderem a Weimarem ovlivnilo jeho pozdější život (stal se spisovatelem a začal podrobněji zkoumat přírodní vědy)
drama: Ifigenie v Tauridě
Torquato Tasso
Faust - vrcholné Goethovo dílo
dvoudílná filosofická báseň v dramatické podobě
rozpor dobra a zla, zničení a vykoupení
1. díl- Faust s Mefistofelem uzavírá sázku o Faustovu duši,
jestliže Faust dosáhne klidu a uspokojení, zemře a jeho duše propadne peklu
Faust se zamiluje do Markéty, ale jejich láska je tragická (Markéta utopí své a Faustovo dítě a čeká na smrt v žaláři)
2.
díl- Mefistofeles uvede Fausta na císařský dvůr, kde si získá vděčnost za vynález papírových peněz za odměnu dostane Faust (na své přání) bažinatou krajinu u moře, zúrodní ji, protože ale pomáhal lidem, je jeho duše nakonec spasena
inspirace pro další díla (filmová, hudební i literární)
Mefistofeles - představitel zlých sil (skepse, výsměch)
Faust - představitel činorodého lidství (touhy po poznání)
nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva
Friedrich Schiller (1759 - 1805)
- hledá postavy, které bojovaly za svobodu ducha i těla (osobnosti), cit pro lidské radosti i žalosti, v popředí problematika lidské svobody
Loupežníci - hlavní hrdina Karel Moor, hraběcí syn připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku a dědická práva, touží pomstit se a odčinit křivdy jako vůdce loupežníků
7) Romantismus
- zápas dramatiků se zákazy a cenzurou, dramata nové formy - rychlý epický spád, ale i místo por lyriku a filozofické meditace
ANGLIE
Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)
- anglický dramatik, ateista
- revoluční názory na společnost, proti tyranii (státní i náboženské)
Odpoutaný Prométheus - dramatická báseň (obměna antické báje)
Prométheus vzdoruje boží vůli => stává se symbolem svobody a boje proti tyranii
v závěru dramatu je vyjádřena naděje ve vítězství dobra nad zlem
FRANCIE
Victor Hugo (1802 - 1885)
- básník prozaik i dramatik
původně byl zastáncem Napoleona, ale v dalším období se od něj odvrátil (proti tyranii), zájem o chudé a ponížené
- byl zastáncem republiky a svobody => pronásledován
drama: Cromwell - inspirace skutečnou historickou postavou
vyzdvižena chrabrost a vůle vzepřít se panovníkovi
- manifest francouzského romantismu
RUSKO
- básnická dramata, odpor a protest proti společenskému útlaku
Alexander Sergejevič Puškin (1799 - 1837)
- zakladatel novodobé ruské literatury
- pocházel z aristokratické rodiny
- cit pro spravedlnost a svobodu - zúčastnil se povstání děkabristů proti carovi
1837 - byl donucen k souboji s francouzským šlechticem a na následky zranění zemřel
drama: Boris Godunov - vychází z dějin Ruska na přelomu 16. - 17. stol., zdůrazňuje lid a národní princip
Michail Jurjevič Lerrnontov (1814 - 1841)
- básník, dramatik a prozaik
- stíhán za báseň věnovanou Puškinově památce
veršované drama Maškaráda - kritika vysoké společnosti, prostředí petrohradské aristokracie, maškarní ples, kníže Arbenin otráví svou ženu podezřelou z nevěry - omyl, zešílí
NĚMECKO
Georg Buchner (1813 - 1837)
- jeho tvorba stojí mezi romantismem a realismem
sociální drama Vojcek - osud člověka z lidu, sociální poměry, Vojcek má dítě s Marií, i když nejsou maželé, Marie se schází s jiným milencem, Vojcek---žárlivost - Marii zabije
- opera Vojcek - A. Berg
8) Realismus a naturalismus
stavba realistického dramatu:
1. expozice - seznámení s osobami, dobou a naznačení další situace
2. kolize - střetnutí, rozpor => zápletka
3. krize - rozhodující chvíle, děj vrcholí a rýsuje se řešení
4. peripetie - zvrat
5. katastrofa - konečný obrat k tragickému závěru
RUSKO
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 - 1852)
- narodil se na Ukrajině ve statkářské rodině
- znal se s Puškinem, podnikal mnoho cest do Evropy (několikrát byl i u nás)
- v některých jeho dílech ještě romantické prvky => přechod od romantismu k realismu
- kritika lidské společnosti i vlastností jedince - tzv.
"gogolovský humor"
drama: Ženitba
Revizor - jeho nejslavnější dílo (námět od Puškina)
zdrcující obraz a kritika ruské společnosti, domnělý revizor Chlestakov se dostává do malého ruského městečka, občané se připravují na kontrolu, když onen "revizor" odjíždí, dozvídají se o jeho nepravosti
hra o strachu, jediná kladná postava je "smích"
Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904)
- ruský realista, mistr krátké povídky a dramatu
- vybírá si průměrné lidi s jejich všedními starostmi a problémy
- osobitě zachytil proměnu Ruska typickým realistickým způsobem
- vyjadřuje optimismus do budoucna
drama: nazývá je komediemi (často hlavní postavy přemýšlejí o osudu Ruska => neoplývají optimismem)
zakladatel lyrického dramatu (potlačena dějovost, časté lyrické prvky)
Racek, Strýček Váňa
Višňový sad - roku 1904 byl uveden na scénu
obraz umírajícího feudálního Ruska a zásadní změna společenských poměrů (nástup kapitalismu), obraz kvetoucího sadu je znakem rozpadu společnosti
Konstantin Sergejevič Stanislavskij (1863 - 1938)
- nové pojetí inscenací, roku 1898 zakládá Moskevské umělecké divadlo MCHT,
- uplatňuje autorskou režii, nové scénické pojetí (světlo, hudba, rekvizity, kostýmy)
NORSKO
Henrik Ibsen(1828 - 1906)
- světoznámý norský realistický dramatik
- vyšel z romantismu, zpočátku volil pohádkovou tvorbu
- kritizuje vlastnosti měšťácké společnosti
drama: Peer Gynt - dramatická báseň s romanticko-pohádkovými prvky
Peer Gynt je snílek, fantasta (má ušlechtilé cíle, ale nerealizuje je)
Divoké kachny, Strašidla, Paní z moře
Nora - právo ženy rozhodovat sama osobě
ANGLIE
Oscar Wilde (1854 - 1900)
- dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu
- motivy zesměšňující morálku vysokých spol. kruhů
- konverzační a situační komedie
drama: Jak je důležité míti Filipa - založeno na nedorozumění, dva přátelé si vymyslí své známé, oba se zamilují do dvou různých dívek, vydávaje se za Filipa---komické dialogy - nedorozumění, vše se vyjasní, oba páry se zasnubují
9) Drama 20.století
1} Tradiční drama
a) Tragédie
Maxim Gorgij (1868 - 1936)
- představitel socialistického realismu, zvláštní postavení v Rusku, přítel Lenina, na druhou stranu- smysl pro spravedlnost a soucit s lidským utrpením
- kritickými postoji si proti sobě poštval vysoce postavené osoby revolučního Ruska, díky Leninovi- nedotknutelný, zatčeni jeho spolupracovníci---emigrace- Berlín,ltálie
- vrací se - "otrok režimu"
drama: Jegor Bulyčov, Dostigajev a ti druzí
Eugen Gladstone O‘Neill (1888 - 1953)
- americký dramatik irského původu
- sociální i psychická problematika života v Americe
- jeden ze zakladatelů moderního světového divadla
- je nositelem Nobelovy ceny (1936)
dílo: parafráze antické tragédie Smutek sluší Elektře, Farma pod jilmy, Podiv!
Arthur Miller (1915)
- americký spisovatel
- věnoval se negativním jevům americké společnosti
- etické a sociální ladění
- odkrývá pokřivené hodnoty moderní civilizace
Všichni moji synové, Smrt obchodního cestujícího, Zkouška ohněm, Čarodějky ze Salemu
Tennessee Williams (1914 - 1983)
- americký dramatik, prozaik a básník
- silné psychologické studie
- pomocí hlubinné psychologie proniká do mezilidských vztahů
Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice Touha, Kočka na rozpálené plechové střeše
b) Komedie
George Bernard Shaw (1856 - 1950)
- anglický dramatik irského původu
- kritický, vtipný a ostře satirický
- kritizoval prakticky vše falešnou morálku, měšťany, hloupost, pokrytectví, faleš! - Nobelova cena za literaturu (1925)
dramata: Svatá Jana, Caesar a Kleopatra, Živnost paní Warrenové
Pygmalion - nejslavnější a nejhranější komedie G.B.Shawa, předloha ke světově známému muzikálu My Fair Lady, příběh pouliční květinářky Lízy Doolittlové, kterou se snaží profesor Higgins naučit slušnému chování---sázka
- útok proti lidským slabostem, společenským předsudkům a konvencím, Luigi
L.
Pirandello (1867 - 1936)
- italský spisovatel
- atributy jeho díla - relativita všech věcí (hodnot a vztahů)
- rozložení dramatického tvaru na "prvočinitele"
- Nobelova cena (1934)
komedie Šest postav hledá autora - osnova dramatu, které se má zrodit teprve před diváky
c) Tragikomedie
Anton Pavlovič Čechov
George Bernard Shaw
Friedrich Durrenmatt (1921 - 1990)
- švýcarský dramatik, prozaik, grafik a divadelní kritik
- jeho hry jsou syntézou expresionismu, epického a absurdního dramatu
- psal historické parafráze nebo parafráze na motivy děl slavných dramatiků min
dílo: Augiášův chlév, Návštěva staré dámy, Slepec, Romulus Veliký
2} Experimentální drama
a) Epické drama
- rozvíjí se experimentální drama, mizení tradičních dramatických forem, hra se,
prvky, děj je neucelený
Bertolt Brecht (1898 - 1956)
- německý dramatik, režisér a teoretik
patří k nejvýznamnějším představitelům avantgardního umění mezi válkami
- 1949 zakládá Berlínské divadlo - Berliner Ensemble
tzv. epické divadlo - (v tradičním divadle se klade důraz na city => ztotožnění diváka s postavami - pasivita)
- působí na rozum => cílem je zamyšlení nad danou problematikou
- divák je vyrušován tzv. "zcizovacím efektem" - přerušení děje písní, básní nebo cedulí
dílo:Třígrošová opera, Třígrošový román, Život Galileův - střed osobnosti se společenskou silou
Matka Kuráž a její děti - chce uchránit své děti před hrůzami 30tileté války
nakonec o ně, ale stejně přichází, zjišťuje, že válka je pro ni vlastně dobrá
Zadržitelný vzestup Artura Ulie - postava Hitlera,
Strach a bída 3. říše - 24 scén
reakce různých vrstev německé společnosti na nárůst fašismu
b) Absurdní drama
- začíná se výrazněji projevovat od 50. let 20. století
- absurdita - životní pocit bezmocného člověka - lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení
- člověk - v situaci úzkosti
- nepřítomnost souvislého děje
- neexistuje psychologická motivace jednání postav, v rozhovorech nelze hledat logiku
Alfred Jarry (1873 - 1907)
- považován za "praotce" absurdního dramatu
světově proslulá hra Král Ubu
- absurdní drama se plně rozvíjí v 2. polovině 20. století
Samuel Beckett (1906 - 1989)
- irský dramatik, prozaik a literární teoretik, považován ale za francouzského autora (od r. 1937 žil v Paříži)
- Nobelova cena (1969)
- hlavní téma - hrůza z nepoznaného světa,pocit tragičnosti a odcizení
- prvotní úloha jazyka - navodit ovzduší všeobecné zemdlenosti
nejznámější drama - Čekání na Godota - monotónnost, banalita, bezútěšnost a symbolika, Estragon a Vladimír čekají na jakéhosi Godota, který by snad měl změnit jejich osudy, ke konci každého jednán se oběvuje chlapec, ktrerý vždy oznámí, že pan Godot dnes nepřijde, ale určitě se dostaví zítra
- Godot - symbol čekání, mlhavé naděje
Eugéne Ionesco (1912 - 1994)
- francouzský básník a dramatik rumunského původu
- gymnaziální porfesor
- ve svých hrách (tzv.
antihrách) řeší otázku komunikace mezi lidmi a problematiku stereotypu
Plešatá zpěvačka, Nosorožec
Edward Albee (1928)
- americký dramatik a prozaik
- nejznámější je jeho hra Kdo se bojí Virginie Woolfové (u nás pod názvem Kdopak by se Katky bál) - drama je pronikavou sondou do soukromí dvou manželských dvojic, jež se setkávají na jednom večírku, rodinná skutečnost je ukázána ve skutečné, odpuzující podstatě
Václav Havel (1936)
- řadí se mezi světové autory, jeho hry dosáhly světového věhlasu v 60. letech
- během celého dospělého života politicky pronásledován, několikrát vězněn
- hlavním iniciátorem Charty 77
- v roce 1989 zvolen československým prezidentem, v letech 1993 - 2003 byl prezidentem České republiky
- v jeho hrách je jazyk - řeč základní prostředek mezilidské komunikace, je deformována a přizpůsobována politickému profilu "hrdiny", lidé nemluví normálně
dílo: Zahradní slavnost, Vyrozumění, Audience, Žebrácká opera, Vernisáž, Protest a další.