Josef Kajetán Tyl životopis

Kategorie: (celkem: 853 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 23. července 2006
  • Zobrazeno: 2463×

Příbuzná témata



Josef Kajetán Tyl životopis

Láska k divadlu, povzbuzena vlivem profesora Klicpery na hradecké gymnáziu, odvedla Tyla z fylozofických studií v Praze. Po dvou letech působení u kočovné divadelní společnosti se věnoval hlavně divadlu a spisovatelské činnosti.
Těžiště Tylovy literární tvorby je v divadelních hrách, které lze podle námětu rozdělit do tří skupin: na dramatické báchorky, historické hry a dramata ze současnosti.
Dramatické báchorky přes svou pohádkovost promlouvají k palčivým otázkám tehdejší doby (Nejznámější je STRAKONICKÝ DUDÁK - polopohádkový příběh o našem člověku v cizině, JIŘÍKOVO VIDĚNÍ, TVRDOHLAVÁ ŽENA, LESNÍ PANNA).
Teď se budeme blíže věnovat Strakonickému dudákovi. Příběh vypráví o lásce Švandy a Dorotky. Této lásce vša nepřeje Dorotčin otec, protože dudák je velmi chudý. Voják Šavlička prozradí Švandovi, že se teď ve světě vydělávají muzikou velké peníze. A tak náš muzikant odchází do světa za štěstím. Na kraji lesa ho přemůže sen, Švandova matka, víla Rosava, touží, aby družky víly poznaly jejího syna, a protože " kdo pod korunou právem sedí, rád si prosem lidu svého hledí ", dostanou Švandovy dudy kouzelnou moc. Švanda má úspěchy až v neznámých zemích, proto má rozveselit i princeznu Zuliku. To už se do jeho přízně vlísal jako sekretář Vocílka, přičinlivý jen pro sebe.
Úspěch Švandu div nezkazí. Když se osm neděl nevrací, vydá se ho milá se starým Kalafunou hledat. Její kroky vede Rosava. Zastihnou Švandu bez peněz. Švanda hraje u dvora před Zulikou tak, že její srdce naplní radostí. Zulika dostane nápad, vzít si dudáka za muže. Král nemůže dceři nic odmítnout, i Vocílka se přičiňuje, div že Švanda nekončí ve zlaté klícce. Statečná Dorotka proniká s Kalafunou až na hrad, ale když jsou chyceni stráží Švanda se jich nezastává. Zasáhne Zuličin ženich Alamir a dudák končí ve vězení. Tam se mu zjeví jeho matka Rosava a pomůže mu ven za cenu toho,že se sama stává divoženkou. V jedné z nejpůsobivějších scén se domů vrací dobrák Kalafuna. Žena Kordula o něm nechce ani slyšet, ale když zacinká pytlíčkem tolárků, udobří si ji.
Švanda pochodí hůř. Dorotka ho nechce ani vidět a tak dudák odejde zahrát divoženkám na šibeniční vrch. Naneštěstí oblomí Rosava ušlechtilou, ale hrdou dívku a ta dudáka " ve jménu páně " vyvleče z kola duchů.
Zatímco Vocílka krade dudy, které už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a matkou.

Jejich veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí.

Odpolední listopadovou premiéru ve Stavovském divadle uvítali publikum i kritika pochvalně. Kritický Karel Havlíček Borovský pochválil v Pražských novinách, že Tyla za to že, zaujal celé hlediště a nikdo neopustil divadlo nespokojen.
Tyl dal hře vtipné dialogy i vznešené verše promlouvajících víl, děj zpestřují kuplety s aktuálními postřehy a narážkami.
K Tylovým historickým hrám patří KRVAVÝ SOUD ANEB KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI, JAN HUS,
ŽIŽKA Z TROCNOVA, shakespearovské drama KRVAVÉ KŘTINY ČILI DRAHOMÍRA A JEJÍ SYNOVÉ. Mezi činohry ze současného života náleží PANÍ MARJÁNKA, MATKA PLUKU, PRAŽSKÝ FLAMENDR, PALIČOVA DCERA, BANKROTÁŘ, CHUDÝ KEJKLÍŘ. Samostatné místo v Tylově tvorbě má pražská lokální fraška FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA, hra se zpěvy, k nimž nápěv složil František Škroup.
Svými hrami se Tyl snažil probouzet lásku k vlasti a k rodnému jazyku, a tím převychovat národně vlažné. Hrdiny jsou vesměs mladí lidé, vzdělaní a ušlechtilí, kteří musejí pro své ideály překonávat překážky a nejednou se dostávají do konfliktu s rodiči.
Spisovatelskou dráhu započal Tyl povídkami z české minulosti. Historie v nich bývá jen kulisou pro napínavé a dobrodružné, často však málo pravděpodobné děje. Nejznámější jsou povídky ROZINA RURHARDOVA a DEKRET KUTNOHORSKÝ.
Prózy se soudobou problematikou lze souhrně označit jako povídky vlastenecké. Zabýval se v nich mírou národní oběti i důležitosti lásky k národu. Za prózu POSLEDNÍ ČECH obdržel cenu Matice české a s podporou mecenášů začal jako náš první literát vydávat své Sebrané spisy. Dostal se však do sporu s mladým novinářem K. H. Borovským, který mu vyčítal účelovou romantickou sentimentalitu, zkreslování sočasné situace, snahu o získání si šlechty i umělecké nadostatky.
V hmotné bídě, za neutěšených rodinných poměrů, pronásledován rakouskými úřady a s podlomeným zdravím dožil svůj život v Plzni.

Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?