Gotická architektúra

Kategorie: Dejepis (celkem: 1096 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 23. února 2007
  • Zobrazeno: 2993×

Příbuzná témata



Gotická architektúra

Gotická architektura

Gotika vzniká v 1. pol. 12. století ve Francii, v opatství Saint Denis. První stavbou byl kostel. Zpočátku to bylo doplňování románské architektury.
Gotika vstoupila na naše území ve 30. letech 13. století, za Václava I. Ovládla české stavitelství přibližně na tři sta roků. Naprosto nové, od antických vzorů oproštěné tvarosloví bylo už tehdy a ještě po staletích kritizováno, posmíváno. Všechny historické stavební slohy totiž právě s výjimkou gotiky tak či onak antickou architekturu napodobovaly. Gotika nikoli, vyjadřovala se po svém. Pro italské osvícence 18. století to pořád ještě byla architektura severských barbarů za Alpami, výmysl „germánských Gótů“ – prostě gotika. Hanlivost názvu dnes neslyšíme, naopak, gotika náš vkus oslovuje vznosností, lehkostí, vertikalitou, povznášející monumentalitou. Základní znaky slohu : - lomený oblouk
- žebrová klenba
- vertikalita
- systém opěr
Myšlenka lomeného oblouku měla spíše technický než estetický základ : teď se dalo v téže výšce klenout prostory o nestejné šíři. Románský valený oblouk to neumožňoval. Žebra kleneb převzala valnou část tlaku, rozvedla je do opěr a navíc výhodněji – stropy už netlačily tolik do stran, spíše šikmo dolů. Odlehčení se dočkali horizontální části staveb díky žebrové klenbě a díky opěrnému systému i vertikální konstrukce – zdi. Nejznámějšími stavbami jsou katedrály ( hlavně ve Francii ).V této době dochází k rozvoji měst. Velmi důležitými stavbami byly hrady a tvrze. Tvrze byly sídly méně bohatých šlechticů. Na rozdíl od hradů nestávaly osaměle, ale přímo v osadách. Mívaly opevnění, nikoli však dost bytelné, a tak se jich dochovalo méně než hradů. Typickým znakem tehdejších měst byly úzké parcely s jednotným uspořádáním štítových domů, z jejichž loubí se vcházelo do mázhauzů ( hlavní prostor v přízemí, kde byl například obchod, dílna, šenk a podobně ), a dál pak na dvorek obehnaný zdí. V patře nad mázhauzem bývala obdobná síň, horní mázhauz nebo také palác, nejhonosnější partie měšťanova sídla. Z mázhauzu v přízemí vedla jednak spojovací chodba do dvora a do zadní komory, dále schodiště do rozlehlého sklepa. Sklepy bývaly často dvoupodlažní, slepými výběžky, tzv. lochy, vybíhali daleko pod veřejný majetek a někdy se jejich chodby spojovaly v mnohakilometrovou spleť únikových cest, jako například v Táboře a Znojmě. Mnoho domů mívalo ve sklepech studnu. Z mázhauzu vedlo schodiště do prvního patra, v jehož zadních komorách se spávalo. Neosvětlená tzv.

černá kuchyně bývala situována ve středu prvního patra. Přímo pod komínem, fungujícím zároveň jako udírna, a proto průlezným, stálo otevřené topeniště. Obytné místnosti se vytápěli kamny, topilo se výhradně dřevem. Okna se buď zasklívala menšími kousky skla pospojovaného do olověných lišt, a nebo v chudých příbytcích se potahovala pergamenem. Svítilo se loučemi popřípadě i lampičkami, v nichž se spaloval tuk nebo vosk. Kanalizace neexistovala, splašky se vylévaly rovnou před dům, na ulici bez chodníků. Vozovky zprvu ještě nedlážděné se svažovaly ke středu, kde vznikaly páchnoucí vodoteče, semeniště častých nákaz. Protože ve středověku nebyly domy číslované, označovaly se rozmanitými domovními znameními, a to buď malovanými na dřevu, kovanými nebo tesanými do kamene. Podle domovních znamení se pak ještě později začali pojmenovávat lidé např. Janek od Zvonu, Šimon od Bílého Jelena. Kláštery byly dvojího typu, venkovské či kolonizační mívaly rozlehlý hospodářský trakt a vesměs je chránily fortifikace. Městské žebravé řády si své chudé konventy budovaly u hradebních zdí a bez hospodářských budov. Hrady byly správními středisky a v této době se začínají stávat důležitými pro obranu státu. Většina hradů, které známe byla postavena právě v gotice. Hrady byly buď královské, nebo panské. A jakmile vznikly předpoklady důslednějšího formování společenských tříd a jak se upevňovala moc šlechty, vznikala od poloviny 13. století nová sídla rozrůstajících se bohatnoucích šlechtických rodů, hrady. Raně gotický hrad, sestávající z převážně obrané věže, paláce a kaple, byl sídlem přepychu a reprezentace rodu. Fázi časné gotiky reprezentovaly zvláště hrady Křivoklát s překrásným průjezdem, palácem a kaplí, Bezděz, Šternberk. Když ve 14. století nabyl hospodářský a kulturní život svých pevných rysů a byla upevněna společenská rozvrstvenost, nastalo též větší politické i kulturní sblížení s cizími zeměmi, zásluhou Lucemburků zvláště s Francii. Vliv francouzského umění zasáhl výrazně do přestavby hradu v Dražicích a typ francouzského kastelu se uplatnil při stavbě hradu Konopiště, zatímco tradičním dispozicím zůstala poplatná výstavba hradu Kokořína, Okoře, Pirkenštejna, Dubé i Mladé Boleslavi. Nástupem Karla IV. Na český trůn dosáhlo české gotické umění svého vrcholu. Svědčí o tom jak výstavba a rozšíření Pražského hradu i s výstavbou katedrály sv.

Víta, prováděné zprvu Matyášem z Arrasu a později Petrem Parléřem, tak i výjimečná architektura hradu Karlštejna, stavby vybavené vrcholnými díly malířskými, sochařskými a uměleckého řemesla. Období vlády jeho nástupce Václava IV. Vneslo do hradních staveb intimitu, vyváženost a zklidnění siluety, jak ukazují královské hrady Točník, Nový Hrádek u Kunratic a hrad Krakovec, stavby, jež svědčí převážně o domácím českém výtvarném úsilí konce 14. a počátku 15. století. Pozdně gotické přestavby Křivoklátu, Vlašského dvora a Hrádku v Kutné Hoře a zvláště pak Pražského hradu, řízené většinou Benediktem Riedem, patří k vrcholům českého pozdně gotického stavitelství. Hrad KARLŠTEJN
Hrad se nachází na vápencovém skalnatém výběžku v obci Karlštejn nedaleko Berounky, okres Beroun.
Hrad Karlštejn, založený 10.6.1348 Karlem IV., byl postaven ve stylu vrcholné gotiky nejen jako císařská rezidence, ale zejména jako pevnost, určená k uchování Karlovy sbírky svatých relikvií a císařských korunovačních klenotů. Stavba a výzdoba hradu byla dokončena vysvěcením kaple sv. Kříže 9.2.1367, kde byl uložen říšský korunovační poklad. Za husitských válek se Karlštejn stal místem trvalého uložení korunovačních klenotů českých králů, kde byly uložen téměř 200 let. Kromě vlastního účelu je Karlštejn výjimečný i svou architektonickou podobou a interiérovou výzdobou. Velmi působivé je zachované stupňovité uspořádání jednotlivých částí hradu. Nejníže položená Studniční věž a Purkrabství sloužili běžnému provozu, mohutný Císařský palác zakončený válcovou věží byl určen k obytným a reprezentačním účelům. V nižší Mariánské věži je kostel Panny Marie s nástěnnými malbami z poloviny 14. století a kaple sv. Kateřiny. Nejvýše položená a samostatně opevněná Velká věž s kaplí sv. Kříže je nejdůležitější částí celého hradu. Kapli sv. Kříže zdobí unikátní soubor 129 gotických deskových obrazů Mistra Theodorika. Stavebně byl Karlštejn upravován pozdně goticky po roce 1480 a v poslední čtvrtině 16 století byl přestavěn renesančně. Při poslední stavební úpravě a rekonstrukci z konce 19 století získal hrad dnešní romantickou podobu. Zpřístupněny jsou prostory Císařského paláce a Mariánské věže. K zajímavým interiérům patří Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Královská ložnice, Audienční síň, Sál předků s portrétní galerií českých panovníků, Hodovní síň a Hradní pokladnice v Mariánské věži. Přístupná je i Studniční věž s 80 metrů hlubokou studnou. Hrad Žebrák dostal své jméno podle obce, která vznikla při staré obchodní cestě z Prahy přes Plzeň do Bavor. Lesnatý okolní kraj získali ve 12. století Buzici, z jejichž jedné větve, Zajíců z Valdeka, pocházel i zakladatel hradu Oldřich.

Oldřich Zajíc z Valdeka postavil kolem roku 1280 na konci křemencového valu hrad, chráněný ze tří stran potoky a ze čtvrté hlubokým příkopem. Na severní straně přiléhalo k vnitřnímu hradu nevelké předhradí, bráněné vysokou válcovou věží vestavěnou do rohu hradební zdi a přístupné pouze z jejího ochozu. Z budov předhradí se zachoval jen zbytek velkého paláce, který dal postavit koncem 14. století král Václav IV. Kolem Václavova paláce vedla cesta k hornímu hradu, v jehož čele stála druhá válcová věž, ze tří stran obklopená hradební zdí. Při této věži stával palác, nejspíše jednopatrový, s věží spojený padacím mostem. Z tohoto paláce zůstala pouze severní zeď. Za palácem se rozkládala hlavní kaple, obnovená kolem poloviny 14. století. Dnes stojí z kdysi významného hradu pouze dvě válcové věže a zbytky obou paláců. Oldřich Zajíc ze Žebráku zemřel roku 1304. Jeho syn Zbyněk vyměnil Žebrák s Janem Lucemburským za hrad Budyni nad Ohří, takže od roku 1336 byl až do svého zániku hradem královským. Pro Lucemburky byl Žebrák hradem nešťastným. Karel IV. zde ztratil prvorozeného syna, Václav IV. byl při cestě ze Žebráku na Pražský hrad zajat představiteli odbojné šlechty a tehdy byl hrad obležen a zapálen. Přesto byl ještě během Václavovi vlády opravován, neboť se zde roku 1412 zúčastnil Jan Hus disputace s mistry Karlovi university.
O dalšího požáru v roce 1532 hrad chátral a v roce 1552 byl již opuštěný. Hrad Točník, další své oblíbené lovecké sídlo, dal král Václav IV. zbudovat od roku 1390 na vrcholu téhož křemencového valu, na němž se rozkládají zříceniny hradu Žebráku. Točník byl od svého vzniku hradem královským a měl být původně hradem státní reprezentace, jak prozrazuje velkolepý heraldický vlys znázorňující znaky zemí, v nichž Václav IV. vládl. V roce 1401 bylo sice opevnění hradu dokončeno, je však pravděpodobné, že se stavba protáhla až do roku 1408, kdy Václav IV. definitivně Žebrák opouští, a kdy přesídlil na Točník. Příjezdem byl Točník orientován k plzeňské cestě, kam se jezdilo přes široký příkop po mostě, z něhož zbyly kamenné pilíře. Za hranolovitou věží ústila cesta do obdélného prvního předhradí s příkopem a padacím mostem, aby se pak obrátila do druhého předhradí, které obklopovalo na západní a severní straně královský palác. Prvé předhradí nebylo zastavěno, druhé ovládala budova paláce, jednopatrová stavba se sklepy, jejíž zvýšené přízemí bylo přístupné ze dvora schodištěm a pavlačí. Většina oken paláce zachovala původní ostění, průčelí byla pokryta v polovině 16. století sgrafitovou výzdobou.

Mezi palácem a vrcholem skalního hřebenu bylo příčné křídlo, v němž byl roku 1524 proražen nový vchod s branou, na níž byly přeneseny znaky zemí Václava IV. Toto druhé předhradí bylo od vlastního hradu odděleno další branou se čtyřbokou věží. Za ní se rozkládalo pravidelné nádvoří a v jeho čele se tyčil královský palác, nejvýznamnější stavba hradu, v níž je dnes umístěno hradní muzeum. V 16. století byl hrad upravován, vznikla nová brána a velký střední sál byl změněn v kapli. Široké klenby, jejichž žebra vpadají vysoko nad konzolami do zdí, hladká, souměrně členěná průčelí i typická horizontální silueta, to vše svědčí o nepochybné účasti stavební huti královské. .

hophop
anna, seznam.cz | 31. května 2007
hop hop hop hopity hop
sd
wedrfdsa, kiá | 05. září 2007
sdbgtrjg
Nový příspěvek



Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?