Česká literatura 2. pol. 20. st.
Kategorie: Literatúra (celkem: 527 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 05. července 2007
- Zobrazeno: 3976×
Příbuzná témata
Česká literatura 2. pol. 20. st.
Česká literatura 2. pol. 20. st.vývoj:
období 1945–1948:
radost z konce války, z osvobození od fašismu
období 1948–pol. 50. let:
definitivní vítězství komunistů, stalinský kult osobnosti, dogmatismus; oficiální literatura s budovatelskou tematikou (schematismus)
období od pol. 50. let–1968:
postupné uvolňování vrcholilo Pražským jarem 1968; po srpnu 1968 konec svobodného vývoje
období 70. a 80. let:
tzv. normalizace, tj. totalitní komunistická diktatura
3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují, nakonec splývají):
o oficiální, odpovídající vládnoucímu režimu
o exilová (vydávaná v cizině)
o samizdatová (rozmnožovaná strojopisně, nemohla nebo nechtěla být vydávána)
období po listopadové revoluci 1989–konec totality
– reakce na válku, radost z nově získané svobody; patetická vyznání – F. Halas, Barikáda, V řadě, V. Závada, Povstání z mrtvých, J. Seifert, Přilba hlíny, V. Holan, Dokument, F. Hrubín, Chléb s ocelí, Jobova noc
– zároveň znepokojení a obavy o budoucnost – F. Hrubín, Hirošima, Proměna
– poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti – I. Skála, V. Nezval aj.
– tematika rodného kraje, rodiny – J. Seifert, V. Závada, J. Kainar aj.
Literární skupiny
– Skupina 42 (1942–1948) – J. Kolář, J. Kainar, I. Blatný aj. – inspirace velkoměstskou civilizací a periférií
– Skupina Ohnice (1939–1945) – K. Bednář aj. – vliv existencialismu, program ”nahého člověka” (úzkost a zklamání)
– Skupina Rudého práva – 1945 – I. Skála aj.
– Skupina Mladé fronty – 1947 – program dynamoarchismu (dynamis = síla, archien = vládnout) – F. Listopad, L. Fikar aj.
– Skupina surrealistů (1938–1948) – V. Effenberger aj.
– Skupina Ra (1942–1948) – L. Kundera aj. – tendence surrealistické
– Kulturní kádr Českého svazu mládeže – P. Kohout aj.
– Katoličtí básníci – B. Reynek, J. Zahradníček, V. Renč, Z. Rotrekl, I. Slavík aj.
– Brněnská skupina kolem časopisu Host do domu od pol. 50. let – O. Mikulášek, J. Skácel aj.
– Skupina kolem časopisu Květen – 1955 – M. Florian, M. Holub, K. Šiktanc, J. Šotola, M. Kundera aj. – program poezie všedního dne
– Skupina kolem časopisu Tvář (1963–1966), pak Sešity (1966–1969), znova Tvář (1968–1969) – V. Havel, J. Lopatka, J. Gruša, Josef Topol aj.
Významné osobnosti
Jiří Kolář (1914)
– básník a výtvarník, člen Skupiny 42, od kon. 60.
let zakázaný autor; proti tradiční poezii; monumentalizace všednosti, dramatické vidění běžného života (i odporných jevů), obraz brutality doby; styl útržkovitých rozhovorů, slova součástí výtvarně pojatých celků (koláž), řeč ulice
– sbírky Dny v roce, Prométheova játra (zkonfiskována v rukopise) aj.
Josef Kainar (1917–1971)
básník existenciálního zaměření, člen Skupiny 42, halasovská linie (disharmonie, ironie, sebeironie, drsnost); tendence k epice
– sbírky Nové mýty, Osudy – tragická osudovost; po r. 1948 dobová oslavná poezie (Veliká láska, Český sen), pak společenská kritika a skepse, obraz světa sobectví a smutku – sbírka Člověka hořce mám rád;
– sbírka Lazar a píseň – oba póly života, klady i zápory (viz titul) – nově využití obecné češtiny;
– sbírka Moje blues – obhajoba života a lásky, životní bilance, otevřenost
b. Stříhali dohola malého chlapečka (Nové mýty) – zhudeb. V. Mišík
existenciální pocit (nebezpečí, předurčenost, stálý otáčivý pohyb železné židle = železná nutnost)
b. Jaký to s ním bylo (Lazar a píseň) – pomocí příběhu odhalen lehkomyslný vztah k světu, povrchnost člověka, lhostejnost okolí (závěr); depoetizace – volný verš, využití nespisovné češtiny
Ivan Blatný (1919–1990)
– básník Skupiny 42; od r. 1948 v emigraci v Londýně; trojí poetika: poetistická hravost, surrealistická snovost, syrový realismus
– sbírky Paní Jitřenka, Melancholické procházky, Hledání přítomného času, v samizdatu Pomocná škola Bixley
Ladislav Fikar (1920–1975)
– básník, redaktor, překladatel, člen skupiny Mladá fronta
– sbírka Samotín – čistá, hluboce citová lyrika, smyslové okouzlení Vysočinou – láska k domovu, halasovské ladění; po nuceném odmlčení vznikl básnický cyklus Kámen na hrob (posmrtně) – životní bilance, předtucha smrti
František Listopad (1921–1993)
– básník, prozaik, člen Skupiny Mladá fronta; po r. 1948 v emigraci, po listopadu 1989 návrat domů; prvotiny Sláva uřknutí, Malé lásky aj., v exilu např. sbírka Svoboda a jiné ovoce, cyklus próz Umazané povídky; vliv Halase, existencialismu i lidové slovesnosti
Jan Zahradníček (1905–1960)
vyhraněně metafyzické zaměření, člen katolické skupiny; v 50. letech nespravedlivě odsouzen, uvězněn, v 60. l. rehabilitován; halasovské ladění (bez optimismu)
– sbírky Pokušení smrti, po válce Svatý Václav, Stará země, La Salleta – pocit osamělosti, žalu, nicoty; víra v člověka – křesťana; válka chápána jako boží zkouška; vyslovení touhy, aby se utrpení lidstva neopakovalo; od 50. let zákaz publikovat; posmrtně vyšly sbírky Čtyři léta (verše z vězení), Znamení moci
– kontrast dobra a zla, zkušenost z komunistického režimu, analýza stalinismu v Čechách
Václav Renč (1911–1973)
– katolický básník, překladatel (Rilke), v 50. letech vězněn
– po únoru 1948 – České žalmy - naléhavé volání po pošlapávané lidské důstojnosti, úvahy o mravním selhání doby; volný žalmický verš; výbor z tvorby 50.
let – Skřivaní věž – doklad pevnosti, statečnosti a křesťanské pokory; ve vězení vznikly i 3 rozsáhlé mariánské skladby: Sluncem oděná, Pražská legenda a Popelka nazaretská
Jiří Šotola (1924–1989)
– básník skupiny Květen, prozaik a dramatik; poezie každodenního života – sbírky Náhrobní kámen; Svět náš vezdejší; vrcholné sbírky Venuše z Mélu, Hvězda Ypsilon, Poste restante aj. – vývoj od romantických veršů k epice (protiválečné pásmo s židovskou tematikou Bylo to v Evropě), k filozofickým úvahám (b. Óda na smrt Karla Hynka Máchy) a aforistickému výrazu; úsilí skloubit ideál se skutečností; výrazné užití enumerace a expresivních výrazů
– pozdější próza: román Tovaryšstvo Ježíšovo – rekatolizace na Litomyšlsku v 17. st.; modernizace historické prózy (aktualizace); po odmlčení – v 70. l. volně navazuje román Kuře na rožni (pův. v samizdatu) – paralela mezi mocenskými manipulacemi s lidmi a loutkami; román Svatý na mostě – demýtizace legendy o Janu Nepomuckém; volná trilogie Malovaný děti, Róza Rio a Podzim v zahradní restauraci – tragikomický příběh o osudech rodiny Flanderkovy; atmosféra 1. světové války
Karel Šiktanc (1928)
básník skupiny Květen; v době normalizace zákaz publikování
– skladba Heinovské noci – o vypálení Lidic; monumentálnost, působivost – forma pásma, propracovaná eufonie, rytmus i baladičnost, motivy bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí; vzrušená zvolání
– sbírka Zaříkávání živých – téma lidského osudu, zážitek existenciální úzkosti; 13 básní komponovaných jako několik variací, opakovaných větných konstrukcí, kompozičních a veršových schémat, do nichž vstupují celé verše podobného znění, ale různých obsahů
– skladba Adam a Eva – ”modlitba k bohyni paměti” – motivována biblickým vyprávěním o stvoření světa s milostným příběhem o Adamovi a Evě; melodické verše, zvukomalba
– sbírky Horoskopy, Mariášky, v exilu: Český orloj, Jak se trhá srdce aj.
– výrazná práce se slovem (novotvary, obecná čeština, archaické výrazy kontrast jazykových rovin, metaforičnost, asociace, prolínání reality a fantazie
Miroslav Florian (1931–1996)
básník a redaktor, člen skupiny Květen;
dobová optimistická poezie (Cestou k slunci), pak poezie všedního dne (Blízký hlas, Otevřený dům, Závrať, Iniciály, Modré z nebe aj.); metoda pásma a volného verše (mistr přesahu); sbírka Záznam o potopě – formální virtuozita, umění zkratky; sbírka Tichá pošta - úsilí o lidskou kontinuitu, přátelství; v dalších sbírkách rozmělňuje a opakuje tytéž motivy
Miroslav Holub (1923)
básník a vědec, člen skupiny Květen
– sbírky Denní služba, Achilles a želva, Slabikář, Jdi a otevři dveře – osobité vyjádření: přímo a jednoznačně; maximální sdělnost, strohost (staví na slovese a substantivu); téma lidské velikosti, hodnoty života; z lékařského prostředí – sbírky Kam teče krev, Tak zvané srdce, Ačkoli – proti lhostejnosti, netečnosti, malosti hledá obranu ve vědě, v pravdě; reportážní prózy z cest, např. Anděl na kolečkách, Žít v New Yorku
Vratislav Effenberger (1923–1986)
– básník Surrealistické skupiny; vydával strojopisné (samizdatové) sborníky (např. Znamení zvěrokruhu), autor 8 básnických knih – výbor Lov na černého žraloka; principy psychického automatismu, polemika s absurditou, bezmocností, citlivost i krutost
Oldřich Mikulášek (1910–1985)
– brněnská skupina Host do domu; halasovská linie; vstup do literatury před válkou, po válce sbírka s tematikou velkoměsta – Pulsy (vliv existencialismu, boj s lhostejností), pak optimistické nadšení (sbírka Horoucí zpěvy) a znovu úzkost, pocit odpovědnosti i chvála života – sbírka Ortely a milosti (kontrast lhostejnosti a aktivity, nenávisti a lásky), Svlékání hadů (apeluje na charakter člověka, odmítá zpohodlnění – život proměněný ve zvyk je protikladem života), To královské, Šokovaná růže – vznikla po invazi sovětských vojsk – tóny rozhořčeného nesouhlasu; v samizdatu sbírka Agogh (obava z ohrožení světa), poslední sbírka – milostná lyrika Čejčí pláč;
– formální znaky Mikuláškovy poezie: dlouhé větné celky, nepravidelnost v členění strofickém, přesahy
Jan Skácel (1922–1989)
– skupina Host do domu
– prvotina Kolik příležitostí má růže – osobitý výraz, hodnoty člověka, domova, téma pozemské reality;
– sbírka Co zbylo z anděla – promyšlená kompozice, oslava lidskosti a prostoty, klidu a moudrosti;
– sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky – mistrovství náznaku, zámlky, krása reálného světa; v 60. l. zákaz publikovat, poezie vychází v exilu; teprve v 80. letech vyšly další sbírky – Dávné proso, Znovu láska aj.; lyrickoepické prózy Jedenáctý bílý kůň, posmrtně Třináctý černý kůň
Václav Hrabě (1940–1965)
– básník a hudebník; jeho básnická tvorba s hudebními impulsy vyšla až posmrtně – sbírky Stop-time (Blues v modré a bílé), Černé nebe nad městem đ souborně Blues pro bláznivou holku; básně inspirovány beatnickou vlnou, upřímná výpověď citů a názorů mladého člověka, touha po plném životě a svobodě × politické deformace; vliv na Karla Kryla, Jaromíra Nohavicu aj.
Jiří Suchý (1931)
– básník a písničkář – soubory textů Klokočí, Motýl, Pro kočku, Písničky.